Jaké to je být součástí komedie – frašky

Když jste si určitou dobu žili svůj sen a už jste si mysleli, že konečně žijete svůj sen a to že už konečně jste šťastní. Žiji jste v domnění, že vlastně už jste „za vodou“ a že už si můžete pískat štěstím.

Ano, do určité doby to byl vážně splněný sen, takový jaký jste si vysnívali. Však postupně se Vám ten sen začíná měnit na falešnou komedii, nechutnou lživou idylku a celkově frašku pro pobavení oka, ale k rozplakání srdce.

Takový bláhový pocit si možná povíte, zamyslíte a uvědomíte.

Avšak zkuste si to vybavit, že se Vám splní to co si z hloubi duše přejete a jste skutečně šťastní, poblázníte se do svého života, jelikož si jej znovu po delší době začínáte užívat na plné obrátky. Však zjišťujete, jak Vám na tom všem něco nesedí a začínáte mít intuitivně známý špatný pocit, že něco není v pořádku.

Ano, ze začátku přehlédnete nějaký ten nedostatek, nebo snad že dokonce nevinné, letmé změny. Ano, když člověk je šťastný tak přehlédne leccos. Však intuice se nikdy nemýlí. A na pocity je dobré vždy dát, jelikož ty neklamou.

Jste sice šťastní, přesto však uvnitř Vás je něco, co Vám říká „Ne, takhle to nemůže být ono.“ „Takhle nejsem šťastný/á.“ „Tady je něco jinak, než se zdá.“

A Vás to nutí o chvilkách samoty a ticha o tom přemýšlet a dumat nad tím, jelikož Vám to nedá klid a nedá Vám to klidný spánek.

Dni po dnech o tom všem přemýšlíte víc a víc a čím víc nad tím přemýšlíte, tím víc chyb na tom všem najdete a vlastně se zamyslíte nad tím, že to co žijete vlastně není až tak, jak jste si to představovali. Že to vlastně není to štěstí, které jste si vysnili. Že to je jen taková verze na štěstí, nikoliv však to štěstí, které si přejete. A uvědomujete si, že takhle povrchně, takhle na oko šťastně, takhle prostě žít nechcete.

Jakmile si jen vybavíte, že by tato lež měla pokračovat je Vám z toho zle. A Vy víte proč, protože ze začátku jste byli zaslepeni do iluze o štěstí, však to štěstí bylo jen zdánlivé, jen se to zdálo, že to je pro Vás dobré, ve své podstatě to není až tak dobré, nemusí to být ani tak špatné, spíš je to takové letmé, povrchní a dočasné, nikoliv trvalé.

Vlastně vše na oko je dokonalé, vše je Vám schváleno, téměř každý Vám to štěstí přeje, avšak k čemu to štěstí je, když Vy z něj nemáte dobrý pocit? Když vlastně Vy už o tom štěstí pochybujete, zda je to to štěstí a je Vám smutno z toho, že lidi Vám to přejí, jelikož cítíte, že Vám vlastně přejí falešné, pomíjivé štěstí, které se tak jen zdá.

Štěstí jako takové to musí člověk prociťovat a cítit srdcem, jedině tak může být šťastný a i trvale. Žít v takové idylce o štěstí, kterou Vám sice každý přeje, kdežto Vám je z toho špatně, jelikož si uvědomujete, že to co žijete Vás neuspokojuje a ve své podstatě Vás to nenaplňuje již vůbec tak na co to všechno. A Vy si tak moc z hloubi duše přejete zakřičet cokoliv, jen aby Vás někdo vyslyšel, vyslechnul a pochopil Vás. Jelikož v té falešné hře na štěstí pokračovat nechcete, na co by to bylo dobré, když pak když dojde na krizovou situaci tak se to falešné štěstí rozsype jak domeček z karet a to je z toho důvodu, jelikož to nebylo opravdové upřímné štěstí. Faleš a lež se vždy rozsypou, jelikož nemají pevný základ o který by se mohli opřít v době krize.

Jenže po dnech, týdnech, měsících pochopíte, že pokud v takové nechutné idyle nechcete žít tak to musíte Vy s tím něco urobit, něco změnit, jinak to bude směšně pokračovat dál a Vy se budete tím vším jen znechucovat a možná i hnusit sami sobě.

Upřímně já bych se na sebe nemohla pak ani podívat do zrcadla, neměla bych dobrý pocit z toho, že zažívám to co se jen vizuálně podobá štěstí, avšak mé srdce by neplesalo štěstím.

Nečekejte na to co se stane, nečekejte, že idyla skončí sama, i když ano skončí, ale časem a při první krizi, kterou s tím svým falešným štěstím absolvujete.

Nic se nestane samo, musíte Vy začít něco dělat a něco měnit, pokud je Vám z toho co žijete zle, je nejvyšší čas na tom něco změnit. Nečekejte, až Vám takový život jaký žijete začne chutnat, radši něco změňte, aby to mohlo být jiné a chutné pro Vás.

Nepokračujte žití ve lži a falši, jen to tím na světě budete podporovat a já věřím ve vaši moudrost, že to podporovat nechcete.

Falešné štěstí je na nic, nemá pevný podklad do budoucna a vše je jen zdánlivé na potěšení oka, avšak nic pevného, uspokojivého a naplňujícího Vám to nepřinese. Možná tak naštvání, rozčilení, znechucení.

Osobně jsem si toto zažila víckrát v životě. Avšak čím jsem byla starší tím jsem zkracovala tu dobu, kdy jsem žití v takové idylce unesla.

Nic proti tomu, byla to má chyba, že jsem to dopustila. Avšak tak trochu jsem se za sebe styděla, že jsem vlastně mohla žít takhle falešně a na oko, když jsem to vlastně od srdce necítila.

Následující dni, týdny jsem byla jako chodící tělo bez duše, nic mě nebavilo, nemotivovalo a neměla jsem životní náplň, měla jsem takový dojem, že ta nechutná a povrchní idylka už můj život rozhodla a že z toho není cesty ven.

Naštěstí jsem se mýlila, vždy je cesta ven. Ale ten krok ke změně jsem musela urobit já. Nikdo mě nepřišel zachránit a nikdo mi neřekl ať s tím něco udělám, musela jsem já sama svůj život změnit.

Velice nečekaným způsobem, avšak přeci jen a i když jsem třeba okatě neměla to co jsem měla životem v idylce, tak jsem následně měla to co mi celou dobu tak sházelo – upřímné a procítěně štěstí a za to se mi vyplatilo riskovat a odhodlat se ke změně svého života :).

Nelituji, vím, že skutečné štěstí se musí cítit a ne pouze předstírat kvůli lidem. Štěstí se musí cítit od srdce, pak může i upřímně vyzařovat :).

A co Vy žijete v nechutné idylce? Anebo byste v tom nikdy žít nemohli?

Zdroj obrázku: ELEVANSE. Never ever stop dreaming about Paris [online]. [cit. 15.4.2016]. Dostupný na WWW: http://otestuj.blog.cz/1201/pomijivost