Když máte sraženou chuť a nadšení do života, tak se díváte na svět tak nějak stereotypně, ať už je to černo-bíle, anebo zelenko-khaki, anebo v odstínech hnědi. Víceméně je to takové jednolité, bez výrazu, nenadchne a ani neurazí. Nějakou barvu to prostě má, ale nezaujme a takhle se člověk cítí, když má sraženou chuť a nadšení do života.
Zkazit si nadšení jde velice snadno, stačí, že vás někdo zklame, odmítne, zarazí, přivede do trapné situace, uvede do reality, sesadí váš sen a přání, zesměšní vás, posmívá se vám, anebo vás bere jen jako okrajovou záležitost, či se před vámi přetvařuje a vašimi zády jste pro smích. Jde to velice snadno a ono když se to takhle třeba 10x nebo 20x opakuje tak pak člověk už je taková otrávený tím, že nic se nevyplácí a nikdo to neopětuje, nebo že se pokaždé zklame a nalítne si.
Pak už na to koukáte tak s nechutí a jednolitě a připadají vám všichni ostatní stejní a že přijde podobná zkušenost a i k těm lidem a životu tak přistupujete, s nechutí a lhostejností, protože se vám to přejedlo.
A teď jak z toho ven? Vidět to krásné a to pozitivní na lidech, nebo na tom člověku nepomáhá, snažit se znovu se do někoho zamilovat když vám to od srdce nejde taky nepomáhá, mít někoho rád ještě víc než doposud a pobláznit se vyloženě také nejde když víte na něj to, co víte, milovat činnost, kterou vám někdo každý den znechucuje a dává překážky pod nohy, hudba nepomáhá, optimistické smýšlení nepomáhá a vy máte pocit, že jste zkusili snad všechno ze svých osvědčených rad na pozitivních a šťastný život a stejně nic vás nepřiměje se cítit šťastně a lépe.
Miliony přečtených článků o osobním rozvoji jak se cítit dobře a stejně je to jen text pro vás. A hledáte a hledáte další způsoby, jak se cítit líp, nevzdáváte to ale čím víc se snad člověk snaží tím spíše vás to háže do té nechuti a lhostejnosti, že snad radši ani nic už nechcete od života a lidí.
Hledáte, zkoušíte způsoby a najednou narazíte na hezký příklad toho, kdy vidíte sami sebe a své chování a jak to může být prospěšné, krásné a jak to může vyjít a přinést sladké ovoce života. Když to vidíte, že opravdu někdy ten váš způsob chování a jednání může vyjít tak to polichotí srdce a duši a nakopne vás to zpátky do života. Prožijete si takový duševní otřes, kdy tak tři dni až týden nemůžete přestat myslet na to co jste viděli a jak moc vám to dalo šťastné uvědomění sami o sobě, ale pak si to sedne v hlavě a v srdci a Vy se cítíte nadopovaní, jako kdyby vám někdo vlil krev do žil, nebo štěstí do hlavy, nebo lásku do srdce, nebo čokoládu do žaludku. Cítíte se šťastní a jste rádi, že jste tací jací jste a uvědomujete si, že nic není ztraceno a že to co máte za sebou není nic ve srovnání s tím, jací jste uvnitř a to kým jste. Najednou si uvědomujete, že jste celou dobu i když s chybami tak s chybami pro dobrou věc činili šťastně, dobře, autenticky, láskyplně, laskavě, přátelsky, dobrosrdečně a že jste jen chtěli opětovat přátelství a city a že někdy je vážně těžké se lidem zavděčit, nebo je přimět aby vás přijali, anebo aby si vás oblíbili.
Jelikož v životě spousty příběhů nekončí šťastně, ale spíše nešťastně, tak jsou tu i přes to stále příběhy, které můžou skončit šťastně. A když to nebyl příběh číslo 24, tak může skončit šťastně příběh 49 například, anebo i když ani ten ne tak třeba příběh 66, to vypadá slibně jako tučné a šťastné číslo, ale kdo ví, možná přinese toto pořadí štěstí, možná ne.
Ale je skvělé si sami o sobě něco šťastného a krásného uvědomit a vědět, že jste jednali dobře a můžete se znovu cítit jako sluníčko. Cítit se étericky, mile, usmívat se od ucha k uchu, pracovat s láskou, žít s vděčností, jednat s pokorou, bojovat s úctou, bojovat fér, projevovat city a nestydět se, protože to nikdy není ostuda. Jít do neznáma s odvahou, i přes strach oslovit, i přes obavy zkusit a jít do toho po hlavě. Usmívat se a přát lidem lásku, štěstí a přátelství, přát jim šťastné životy a cítit, že svůj život máte naplněný až přetéká a to je to ono tajemství šťastného života, alespoň pro mě.
Je skvělé si toto uvědomit, žít to a cítit se šťastně, připomenout si to kým člověk je a proč takový je a že to není nic čeho by se měl na sobě vzdávat, nebo se měnit. K čertu s těmi, kteří si toho neumí vážit, k čertu s těmi kteří mají potřebu dobrotu a lásku něčí využívat. Jsem hrdá na to, že jsem člověk, který se umí usmát na lidi, který umí obejmout a říct mám tě ráda, vyznat city, vyznat lásku, vyslechnout, poradit, respektovat, umět si udělat čas, poslouchat, vytrvalá, trpělivá a věčně nadšená jako dítě. Jsem ráda za to kým jsem, protože tohle vše mě tvoří a i když se lidi pokoušejí mě měnit, nebo to co mi dávají za lekce a facky života tak i přes to se můj charakter akorát brousí jako diamant do ještě jemnější podoby.
Zdroj obrázku: PRINGMAY. less-real.com [online]. [cit. 17.7.2020]. Dostupný na WWW: https://www.less-real.com/images/30232