Je lidské změnit názor

Lidé leckdy ani sami sobě nerozumí a hledají se celý život. Ano, leckdy to tak je.

Někdo se nachází dřív a někdo později. Obojí i trojí je normální a běžné.

Něco chtějí a po chvíli změní názor. Je to paradoxní, málokdo dosáhne opravdu svých cílů a přesvědčení tak, jak chtěl od počátku.

Avšak je to běžné, tou cestou, kterou člověk se odhodlá jít leckdy potká překážky, které by v zóně komfortu nenašel a leckdy si změnu představuje jen jako krásnou pohádkovou změnu, která jen osvětlí cestu. Však leckdy je trnitá a bolí a k cíli je daleko. Tohle vše se může stát, když člověk udělá první kroky ke změně, dozví se víc než kdyby nic nedělal a seděl na místě.

Díky překážkám na cestě se učíme a poznáváme nové věci a situace, jsou to zkušenosti, i když se to nevyvede a nejsme spokojeni. Je to vše zkušenost, která nás posouvá dál a učí.

Když bychom nikdy nic nezkusili nového, nemůžeme vědět. Jsou lidé, kteří nemají rádi změny, na jednu stranu je chápu i nechápu, v něčem je dobré mít tu svou stabilitu v životě a vědět zda mám nohy pevně na zemi, ale zas žít nesčetně let ve stereotypu taky není dobré. Sem tam změna, oživení, je dobré, zpestří to život a víc ten život baví, hodně se člověk i naučí a pozná.

Lidé leckdy pořádně neví co chtějí, ví, že chtějí změnu, ale neví jakou. A když udělají krok někam jinam a nemají rádi změny, je to už co říct, že ten krok udělali. Však někdy se chtějí vracet a litují toho prvního kroku, najednou uvidí svůj dosavadní stereotypní život z jiného úhlu pohledu a vidí, že to vlastně bylo jen špatně pochopeno, že celou tu dobu si stěžovali na něco, co bylo dobré. Pálilo je dobré bidlo, jak se říká.

Předtím to nemohli vidět, protože jsou zaslepeni tou nudou a tím negativním, co chtěli vidět. Na tomto příkladu je krásně vidět, jak si jako lidé všechno projektujeme a vidíme jen to, co chceme vidět.

Situace, nebo člověk není jenom dobrý a jenom špatný, vše záleží co na tom budeme chtít vidět. A proto i změna, která se jeví jako spásná, může v konečném důsledku uškodit, nebo přinést něco špatného, co ublíží.

A taky něco, co se jeví jako jenom zlé a útrpné může přinést něco dobrého a klidného. Vše je jen o úhlu pohledu, proto nebudu kárat co z toho je pravda, pravda je to, co chceme vidět.

Někdy člověk lituje, že něco udělal a neměl to dělat, ještě horší je však litovat něčeho, co jsme mohli udělat a neudělali. Protože pak žijeme s výčitkami a otázkami „co by kdyby“. Když to zažijeme a zkusíme, můžeme si sypat popel na hlavu, anebo být šťastní, že jsme to udělali, právě proto, že to zkusíme a máme tu zkušenost s tím, zažijeme to. Myslím si, že je fér udělat krok ke změně a posoudit zda je to pro nás dobré nebo ne a čím dřív si člověk uvědomí tím líp. Buď dojdeme k tomu, že ta změna je přesně to, co potřebujeme a skočíme do toho po hlavě, anebo zjistíme, že tohle není to ono a myslím si, že je normální moci změnit názor. Myslím si, že je příliš drsné někoho hned odsoudit, nebo odhodit jen pro to, že něco zkusil změnit a pochopil, že to není dobré, nebo není to ono pro něj tak změnil názor a začal si víc vážit svého života než kdysi.

Není to přeci lekce pro ty ostatní lidi, které to sice ovlivnilo, ale hlavně pro toho dotyčného. Není fér někoho hned soudit, všichni jsme jenom lidi a nikdo tu není sám a i když člověk dělá rozhodnutí, kterých může litovat, tak je to lidské a v životě se to děje. Neznám člověka, který by nikdy za život nelitoval aspoň jednoho rozhodnutí. Každý někdy, i kdyby šlo o banalitu. Je dobré změnit názor a poučit se, je to právě to, oč tu v životě jde, abychom se učili a posouvali se dopředu.

Myslím si, že není přirozené mít jeden a ten samý názor celý život a i přes zkušenosti, nebo znalosti, které to popírají stále vidět zaslepeně jen ten jeden názor, který se pod tíhou všech poznatků a zkušeností jeví jako nesmyslný. Člověk vyspívá, dospívá, žije, poznává a utváří se.

I já, vy, ty a my všichni ostatní.

Záleží samozřejmě v čem konkrétně člověk lituje svého rozhodnutí a chápu, že každý na to má jiný názor. Co situace to názor.

Jiné je to třeba dávat třetí, pátou, desátou, miliontou šanci ve vztahu s jedním člověkem, který neví co chce. Tam asi opravdu nebude na pováženou to neustále omlouvat tím, že neví co chce. Tam dám za pravdu, že je dobré už šanci nedat a dát spíše šanci sám sobě se z tohoto vztahu dostat a odejít.

Však když jde o styl života, nebo změnu života, dejme tomu změna životního stylu, práce, nebo bydliště. I když jsou to též důležité věci, tak si myslím, že zde určitě náleží mít druhou i třetí šanci na to si udělat názor a rozmyslet, zda taková změna je vážně dobrá.

Nikdo z nás nemůžeme vědět věci dopředu co a jak bude, pokud tedy nevěštíte budoucnost. Proto si myslím, že je lehce předpojaté někoho soudit jen dle toho, že se nějak rozhodl a hned ho odsoudit, proč najednou mění názor, když to tak chtěl. Sice se to vybízí říct, to ano, když máte na toho člověka vztek tak to asi fakt řeknete. Ale trochu laskavosti a slušnosti po vychladnutí emocí by nikoho nezabila a myslím si, že je lidské přijmout změnu a procítit srdcem, že opravdu nikdo nevíme co a jak bude a nemohli jsme to vědět dopředu, proto bych upustila od předsudků a odsuzování z vrchu, aniž by se to člověk snažil nějak pochopit.

Zdroj obrázku: DULUTHNEWSTRIBUNE.COM. duluthnewstribune.com [online]. [cit. 13.5.2021]. Dostupný na WWW: https://www.duluthnewstribune.com/lifestyle/2447559-luhrmanns-gatsby-certainly-dazzles-it-occasionally-distracts