Je snadné si zvyknout se přizpůsobovat

Tak jako si zvyknete na své sobecké jednání, na své vypočítavé jednání a na to, aby bylo vše dle Vás tak si velmi snadno můžete zvyknout se lidem přizpůsobovat a to tak, že už pak nevíte jaké to je jednat podle sebe.

Až takhle hloupě se to dá zahnat, že tím pádem člověk ztratí sám sebe a když si položí otázku, jak by to vlastně sám podle sebe chtěl tak ani neví. Smutné, že?

V tomto je to fakt tak snadné si to najet jako kterýkoliv jiný zlozvyk – zvyk, je to prostě jen na Vás, co si najedete a naučíte za zvyky. Můžete si najet sobecké zvyky a tím pádem budete myslet jen na sebe, nebo tajnůstkářské zvyky a tím pádem si vše budete tajit dle sebe, můžete si najet cholerické zvyky a tím pádem na vše a na kohokoliv budete reagovat cholericky, můžete si najet i podřizovací zvyky a tím pádem všechno podřizovat někomu jinému, nebo ostatním lidem.

Už mě to upřímně tento zvyk na sobě tak štval, že už jsem i myslela, že jsem nenašla sama sebe.

Díky situaci, která se vyhrotila tak, že došlo k fyzickému ataku mi nezbylo opravdu nic jiného než v tu chvíli jednat dle sebe. Ono totiž když se bojíte toho komu jste vše podřizovali a bojíte se tak moc, že co Vám může fyzicky udělat, napadnout a ohrozit Vás tak pak nějaké podřizování už neplatí. Najednou už se snažíte co nejrychleji dostat pryč, utéct a prostě být někde jinde a v bezpečí.

Protože jak to tak bývá, pro toho pro koho byste schytali kůlku tak zrovna ten bude držet tu pistoli a prostřelí Vás skrz na skrz.

City stranou v tomto ohledu, je to tak. Může Vás mít rád i nenávidět, ale nakonec tomu tak stejně bude pokud Vy se tomu člověku přizpůsobujete ve všem a už pomalu zapomínáte říct si svůj názor a něco dělat dle sebe.

Když se tedy tak jako já opakovaně dostanete do takové vyhrocené situace tak Vás to fakt probudí. Každý otřes ať fyzicky, či emocionální je k dobru tím, že Vás skutečně probere a otevře Vám nějakou Vaši spící sebeúctu. A najednou se tak zamyslíte nad tím, proč jste to vlastně všechno takhle dělali a proč jste se vlastně tolik přizpůsobovali, když si toho ten člověk nevážil a proč jste se vlastně přizpůsobovali všem těm lidem?

Já jsem si na to odpověděla tím, že když to ten člověk po mě chtěl dříve tak jsem si na to prostě zvykla a tenhle styl jednání jsem vedla téměř doposud. Byl to špatný zvyk, který mě nakonec musel potrestat, za to že jsem zahodila sama sebe, nebo spíše dala sama sebe k hibernaci.

Přizpůsobovala jsem se pro to, že jsem myslela, že si toho člověka a ty lidi okolo získám a že budou rádi, že budou polichoceni a že mě za pochválí. Nic takového se nestalo.

Za tohle moc lidí nechválí, tohle se totiž bere jako samozřejmost. Bohužel.

Dělala jsem to z dobré vůle, abych jemu/jim usnadnila životy a vyšla vstříc a držela je dál od situací, kterých jsem se i já osobně dost obávala a bála, však nebylo to správné. Držela je dál, ale čím dál víc se té situaci přibližovali a chtěli ji zažít. On/oni se toho nebáli, kdežto já ano. A když se tak stalo tak to samozřejmě nejvíc otřáslo se mnou.

Přišlo mi, jako kdyby ta vyhrocená situace, která se stala byla jen následek toho, kam až daleko jsem to nechala zajít a že jsem takový otřes a pád potřebovala, abych se fakt probrala, že jsem něco takového na sobě nechala dopustit. Když ruka uhodí.

Nedivím se, v tomto ohledu jsem si asi o to řekla, nevím jak se k tomu konkrétně stavit. Vím, však jisté to, že ze zvyku nemá smysl nic tahat. A to že bylo zvykem, že Vy děláte tohle a tamto a že se přizpůsobíte a Vám to nikdy nebude vadit, tak na takové zvyky raději zapomeňte, takové zvyky vedou jen k Vaší záhubě a postupnému nátlaku na Vaši osobu.

Málokdo to umí ocenit a když už tak stačí se kompromisně přizůsobit třeba na přeskáčku – jednou ten člověk se přizpůsobí a pak zas Vy. Anebo rovnou vymyslet kompromis, což ostatně není ústupek z obou stran, ale cesta ke spojení a vzájemnému vyhovění obou stran.

Můžu si teď možná říkat, jak hloupá jsem byla a jak naivní. Však nepomůžu si tím, vím to o sobě a beru to jako lekci života. Ať už vypadám jakkoliv, jsem kdokoliv a vážím jakkoliv a jsem jakéhokoliv pohlaví vždy mám svůj názor a názory a požadavek je důležitý. Každý, kdo tu žije takové právo má.

Vím moc dobře, že to jistý člověk i lidé, kterých se toto týká budou brát, že to je přehnané. Není to přehnané, toto je holý fakt, který se stal. Nelze se proti němu odvolat, pouze nesouhlasit.

Naletěla jsem si na své dobré zvyky, nebo snad rádoby dobré zvyky. Leckdy člověk doslova musí dostat po čumáku, aby pochopil, že sám o sobě je důležitý a má právo na to, aby se život vyvíjel dle sebe, aspoň z nějaké části. A když si vlastně po tom všem, co toto skončí položíte sami sobě otázku na to, co byste rádi dělali. Tak až se překvapením mě osobně tedy vyšla odpověď ta – že nevím a že mám spousty volného času sama pro sebe a nevím co s ním dřív. Bylo to podivující zjištění pro mě. Ono jakmile přestanete svůj čas investovat tam, kde nebyl oceněn tak se ten čas najednou najde a najednou si můžete leccos dovolit i sami pro sebe. Jen je komické, jak ty první dni po tomto všem je člověk zmatený, všechno si krásně stíhá a teď najednou neví co bude dělat večer, kam vyrazí o víkendu, či jak stráví volno. Najednou je tolik možností a člověk si připadá, jak nově narozené kuře, které se zrovna vylíhlo.

A když pak jdete po městě, vane Vám vítr ve vlasech a mezi prsty je to krásný pocit svobody v tom smyslu, že Vy si určujete, kam půjdete jak dlouho se tam zdržíte a kolik lidí tam potkáte a případně s kým se střetnete. Je to opravdu osvobozující. Najednou se Vám ta minulost a ty hádky v ní zdají tak krásně daleko a tak absurdní, že si říkáte, proč jsem tak hloupě jednala, když jsem si mohla ze života více dopřát a třeba i zhřešit pro sebe něčím lákavým, co jsem již dlouho chtěla udělat a neudělala. Proč si to nyní nedopřát, když si vlastně uvědomuji sílu sama sebe a své možnosti. Proč prostě nevykročit vstříc tomu všemu, co mám v hlavě a už jen čeká na splnění?

A co Vy? Také jste někdy v životě měli takový zvyk všechno přizpůsobovat někomu/lidem? Anebo jste to krásně vychytali do kompromisů? Anebo žijete dle sebe tak, jak Vám vyhovuje?

 

Zdroj obrázků: KULHÁNEK, Jan. Psychologie.cz [online]. [cit. 22.9.2017]. Dostupný na WWW: https://psychologie.cz/sedm-triku-novych-manipulatoru/

ČEJKA, Martin. Soucitne.cz [online]. [cit. 22.9.2017]. Dostupný na WWW: http://soucitne.cz/komunikace-na-facebooku-utok-utek-nebo-uklidneni

O SML

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE