Jedna rozmluva někdy dá víc, než za celý dlouhý vztah

Dá se vůbec jednou rozmluvou, jedním pokecem napravit to, co člověku nedával celý vztah?

Ano, lze. Protože když mluvíte s člověkem, který dlouhodobě něco neslyšel, nedostával a Vy to máte, či prostě nemáte problém to projevit tak ano. Je to tak, doplníte něco, co ten člověk ve vztahu dlouhodobě neměl.

Může to být pocta i nemusí. Pro mě osobně to pocta není. Není důvod, spíše je mi takového člověka líto. Jelikož to, co projevuji považuji některé věci u sebe za samozřejmost a své správné zásady.

Ano, jsem ráda, že to někdo ocení a že je vidno i to dobré na mě, něco pozitivního. Však je mi spíše smutno z toho, že to co já považuji za samozřejmost za to, co by ve vztahu mělo být a měl by to být základní piliř vztahu tak ve vztahu toho člověka nebyl, nebylo vůbec.

Asi ano, když lidé jsou diametrálně odlišní tak skutečně někdo může být to, co ten předchozí postrádal, je to tak. Nemůžeme mít v sobě zastoupeno vše, je tomu tak.

Však je smutné, když Vy tak, jak jste tak zjistíte, že prach prostý pokec, vyslechnutí, vnímání, povědět názor a jen společně strávený čas je něco za co Vám ten člověk poděkuje s tím, že už to dlouho nezažil. To jsem na jednu stranu polichocena a děkuji za to, ale také je mi z toho smutno v tom smyslu, proč něco tak pro mě normálního a přirozeného je pro někoho tak vzácným, protože to dlouho nezažil? To se musel mít tak špatně, to byl tak dlouho nevyslyšen? To byl tak dlouho nepochopen? Bůh ví.

Celá tato situace mě přivedla k myšlence, že ať už se někdy cítíte sebehůř a kritizování někým, kdo si na Vás vždy nachází chybu, nebo ignorování někým od koho byste nechtěli, nedoceněni tím, koho obdivujete, nemilování tím od koho byste chtěli tak když takové člověka znovu potkáte ve svém životě a tohle Vám poví, že se tak cítil a že Vy jste mu dali víc než jeho předchozí dlouhodobý vztah tak je to až paradoxně podivující. Jak mohou moje 3-4 hodiny s tím člověkem dát víc, než dlouhodobý vztah, který trval mnohem, mnohem déle? To se podivuji.

Každopádně to potěší, tím, že člověk měl a má dobrý vliv a že to pomohlo, že to byl dobrý skutek. Pomůže to jemu, pomůže to mě se cítit lépe a to je dobře.

Dříve jsem si nikdy předtím nemyslela, že až takhle to může být. Vždy jsem považovala a považuji nadále vztah, nebo i dlouhodobé vztahy a manželství přednostnější, že jsou vybudované na pevnějších základech než jen nějaký přátelský pokec, či přátelství. Vždy jsem k tomu chovala úctu a i chovám nadále, protože si to úctu zasluhuje, i rešpekt.

Ctím to nadále, však vysvětluji si to tím, že to co Vám dlouhodobě chybí tak prostě pak když vidíte něco, či někoho, kdo toho překypuje tak jste po tom hladoví a jste hladoví i po tom člověku a chcete to, co ten Váš partner/ka nemá a chcete to hned, jelikož si myslíte, že je to to co jste celou dobu chtěli.

Jak dlouhodobě Vám něco chybí tak máte tendenci to vidět, že jen to jediné potřebujete a to ostatní, co dělal ten partner/ka tak bylo špatně a vidíte to vše moc černě a možná proto tak intenzivně vnímáte toho jiného člověka, kterého vidíte prvně, anebo po dlouhé době.

Spíše bych v tomto ohledu doporučila se zamyslet nad tím, co vlastně chcete a co požadujete od toho potencionálního partnera/partnerky. Trochu u toho přemýšlet, nevrhat se hned do první náruče, která se naskytne.

Avšak zamyslet se, zda je to skutečně tak špatné, že tam skutečně už není nic, co by Vás těšilo, anebo zda je tam nějaká špetka toho, co by Vás mohlo činit šťastnými.

A když je to skutečně špatné tak pak má smysl hledat úplně někoho jiného.

Taková poklona potěší, však spíše Vás nad tou celou situací rozesmutní. Pozastavíte se nad tím a popřejete takovému člověku hodně štěstí, on Vám poděkuje a jdete dál. Je to takový záblesk uvědomění a jiný úhel pohledu na věc. Nějak jste si mysleli, že ten člověk žije, kdežto skutečnost byla naprosto jiná a ten člověk Vám až teprve osobně řekl, jak to vlastně bylo a žádná růž v tom opravdu nebyla, že to leckdy byla syrová pravda a syrová realita se kterou se potýkal.

Ano, je to tak, domněnky či myšlenky z minulosti leckdy mohou být zavádějící a dávají člověku mylný úhel pohledu v tom, jak to skutečně bylo. Něco si člověk myslí a něco jiného se děje.

To prostě jsou domněnky no. Pak Vás realita překvapí.

Lepší je nic si nedomýšlet, nebo nic nemyslet, pak není člověk tolik udiven okolnostmi, toho co se stalo.

Každopádně jsem ráda za to kým jsem a dodalo mi to sebevědomí v tom, že jsem stále pozitivní člověk, aspoň se tedy za něj považuji a stále je tedy ve mně něco dobrého.

Je to dobré jako takové ujištění, že ta negace, která se poslední dobou valila a vailala na mě, tak mě nezavalila úplně.

Děkuji za to. Děkuji za příjemné popovídání, které i mě skutečně dalo víc než za hodně dlouhou dobu, co nějakým stylem žiji.

 

Zdroj obrázku: ZUCKERBERG, Mark. Facebook.com [online]. [cit. 20.10.2017]. Dostupný na WWW: facebook.com

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *