Jedno z nejsilnějších pout mezi lidmi

Dnes si tak trochu odpustím nějaké ty věci o lásce a o tom, co lidi pojí a o tom všem. Zkusím se na věc podívat z jiného úhlu pohledu.

To, že lidi pojí vždy něco společného, víme. Obvykle si každý představí něco fakt parádního, co ty lidi dokonale propojí a že si tím pádem nádherně rozumí a spojí je to, tím pádem mají si o čem povídat, co rozebírat a tak nějak i co dělat.

Však co, když ty lidi pojí to, že nemají rádi stejného a totéž člověka? Či ho přímo nesnáší?

Co Vy na to?

Já si myslím, že toto je jedno z nejsilnějších pout mezi lidmi, to když najdete někoho, kdo stejně tak nemá rád člověka, nebo lidi, které/ho nemáte rádi i Vy.

Není to náhodou takové jako potkat někoho spřízněného? Někoho, kdo má podobný názor jako Vy na toho člověka a tím pádem se můžete shodnout na tom, že toho člověka nemusíte a tím pádem se vzájemně spojit proti němu do opozice?

Dle mého názoru ano, je to spřízněnost, sice taková ne zrovna typická, ale je to spojitost a spřízněnost a obvykle to ty lidi minimálně skamarádí a některé i dá do vztahu.

To mi připomíná, jak jsem kdysi dříve hledala někoho, kdo by též nesnášel jednoho člověka, kterého doposud nemusím a nemáme se v sympatiích a marně jsem hledala a když už jsem našla, tak nikdo ho toliko nemusel tak, jako já, nikdo to nebral tak silně a intenzivně. Nemuseli ho, ale nebylo to až tak silné, jako z mé strany ta nesympatie.

Avšak uznávám, že byl super pocit se tehdy spojit s těmi lidmi, kteří ho též nemuseli. Sice jim ta nesympatie až tak dlouho nevydržela, avšak na tu chvilku, kdy jsme s nimi se mohla bavit a pojilo nás to, to bylo super, užívala jsem si to a připadala jsem si jako princezna, která našla svého prince.

Měla jsem z toho opravdu velkou radost, jak malá holka. Mě totiž na tom uklidňoval ten fakt, že nejsem jediná, kdo ty nesympatie k tomu člověku cítí a že je v pohodě ty nesympatie cítit, jelikož to není nenormální, když i někdo jiný ty nesympatie cítí též k tomu stejnému člověku.

Musím uznat to, že jsem díky tomu poznala lidi, kteří mi hodně v životě tímhle směrem pomohli a pomohli se vyškrábat ze špatného dál životem. Za což moc děkuji i když to bylo na určitou dobu, kdy ty nesympatie se mnou cítili, patří jim i tak velké dík, tehdy mi to hodně pomohlo a bez toho bych nebyla tam, kde jsem nyní.

Až když jsem přestala hledat někoho, kdo by ty nesympatie cítil k tomu člověku též a přijala jsem ten fakt, že jsem asi jediná, kdo toho člověka tak silně nemusí, tak pak jsem potkala člověka, který ty nesympatie měl a má stejně intenzivní jako já a přišlo to samo a přirozeně, ani jsem si to nijak zvlášťě neplánovala. Avšak když už to přišlo tak jsem moc ráda a vděčím za to Vesmíru a andělům.

Musím uznat, že i u mě toto hraje velkou roli. Cítit tu oporu a podporu, když to někdo cítí tak, jako já.

Když se s někým nemusím tak se obvykle začínám bavit s tím, koho ten člověk nemusí, jelikož cítím v tom člověku oporu a pochopení.

Logicky, když se s tím člověkem ten koho nemusím, nemusí a něco si provedli, tak určitě o tom můžu s tím člověkem poklábosit a najít útěchu a pochopení, že to co jsem s ním já měla za problém, tak třeba měl i někdo jiný a v názoru se třeba na toho člověka shodnout.

Stačí mi jedna rozhodující hádka, či spor s tím člověkem, který mi dá jasně najevo to, že se s tím člověkem už nedomluvím, nebo nepohodnu, nebo když cítím, že ta komunikace, vztah, či přátelství nikam nevede. Pak prostě to balím a spojím se s tím, s kým se též ten člověk nemusí – pokud to tedy vím. Když ne, tak nehledám, není koho.

A prostě jednoduše se zeptám co a jak má ten člověk za zkušenost a jaký na něj má názor, když jsem v trochu vyšokovaném psychickém rozpoložení tak si třeba hned postěžuji a povykládám, co se stalo a svěřím se. A už prostě to jede obvykle samo. I kdyby mi ten člověk jen přikyvoval a vyslechl mě, v tu chvíli se mi uleví. A když ten člověk se vášnivě se mnou do tej diskuze o tom člověku pustí a rozebere se to z více stran a utěší mě ten fakt, že nejsem jediná, komu se ten konflikt s tím člověkem stal tak mě to uklidní a cítím vedle sebe spojence.

A musím opravdu uznat ten fakt, že stejný společný nepřítel dokáže lidi hodně spojit.

I proto si myslím, že když i jen lidi drbou mezi sebou a drbou někoho třetího, tak ty společné drby je též spojí, jelikož drbou toho samého člověka a je to drbání baví a když drbou ve dvou, tak je to pojí, jelikož mají společnou aktivitu.

A z toho samozřejmě plyne i ten fakt, že když takhle máte spojence na toho člověka, kterého společně nesnášíte, tak jste na něj dva a nikoliv sám. A tudíž kdyby cokoliv se opět pokazilo, či byl nějaký další spor, tak jste na něj dva a můžete společně vymyslet plán, taktiku a promyslet co urobit. Případně už je to, kdyby se mělo jít do osobního střetu tak máte převahu a tím pádem se zvyšují Vaše šance na to, že nad tím člověkem zvítězíte.

Proto je to tak výhodné najít spojence, najdete nového člověka k sobě, tak i zároveň se zvyšují šance jak nad svým oponentem vyhrát, nebo prostě nad někým, koho společně nemáte rádi a nejraději byste ho „vypnuli“ jednou ranou mezi oči.

A co Vy? Jak se k tomu tématu stavíte? Jaký na to máte názor? Myslíte si, že společné nesympatie ke stejné osobě mohou lidi sblížit?

 

Zdroj obrázku: ARTSTATION.COM. Fandom [online]. [cit. 19.1.2018]. Dostupný na WWW: http://assassinscreed.wikia.com/wiki/File:ACS_Frye_Twins_Promotional_Art.jpg

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

1 komentar v Jedno z nejsilnějších pout mezi lidmi

  1. […] Jsem názoru, že spolu lidé mohou vycházet i přes to, že každý nemá rád naprosto jiné věci. I když je pravdou to, že společná nenávist, či špatná zkušenost k někomu či něčemu je jedno z nejsilnější pout mezi lidmi. […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *