Jen nutíte do něčeho…

„A nechceš tohle a tamto? A neplánuješ náhodou tamto? A měla bys už konečně udělat tohle.“

Ou jé a další podobné tyto typy vět a keců, mě pronásledují o to víc intenzivněji poslední dobou.

Můj pocit a dojem je ten, že jakmile jsem dovršila 20ti let tak všichni okolo mě to berou jako znamení toho, že mi začnou říkáš, co mám v životě hned dělat a co bych měla udělat a na co je správný čas, jako kdybych nevěděla nic, nebo nevěděla co chci v životě.

Jedna autorka, kterou obdivuji a čtu její knihy tak napsala, že v moment kdy otěhotněla a byla těhotná tak měla pocit, že lidé z ní dělají absolutního hlupáka o životě a cpali ji veškeré rady/nerady od životě atd. Jen proto že ji viděli těhotnou a to se sama na nic nemusela ptát a ani se neptala, prostě ti lidé sami se jí těmi radami vnucovali a říkali jí to, ačkoliv o to nestále.

Paní Barbora Šťastná – to jest autorka tak měla to štěstí, že to zažívala až tehdy v těhotenství, ačkoliv soucítím a chápu, že ji to jistě vytáčelo a štvalo. Já takové rady/nerady co bych měla a neměla robit slýchávám úderem 20tky a to si připadám kolikrát jak největší hlupák, který buď v jejích očích nic nezažil, anebo vypadá tak strašně neprakticky, že mi každý do toho života chce zasahovat, radit atd. Přitom já se těch lidí ani neptám. Vím, že spoustu věcí o životě nevím, ale právě proto potřebuji sama za sebe žít, abych se vše naučila a poznala to. Hlavní body co chci v životě tak ty vím a to mi ke štěstí stačí v životě. Víc do detailu nepotřebuji. Vím, co miluji na životě, vím co chci a co si kdy naplánuji a je to na mě, já si o tom rozhodnu, nepotřebuji k tomu instrukce od člověka na ulici, který mě vídá sem tam sporadicky, anebo od člověka se kterým se nevídám vůbec, který sice o mé existenci a životě ví, ale pouze z vyprávění.

Připadám si fakt někdy tak nemožně, jako kdybych cokoliv já udělala tak bylo jinak než si společnost představuje, přitom já jsem takhle spokojená a šťastná. Vím, že je to takhle správně tak, jak žiji v tuto chvíli. Ano, třeba časem to změním a budu žít jinak nebráním se tomu, ale to přijde samo přirozeným vývojem a dospíváním, nyní nikoliv.

Já neříkám, že vím všechno, to fakt ne a ráda se třeba na radu, či názor zeptám, ale zeptám se člověka, nebo lidí, kterým důvěřuji a od kterých mě ta rady a názor zajímá, protože vím, že mi poradí nejlépe jak umí a mohou.

Určitě si nenechám poradit od někoho, kdo je pro mě pouze známý, nebo snad dokonce mě zná z vyprávění a baví toho člověka můj život neustále drbat a drbat. Takové rady jsou mi k ničemu a neberu je v potaz, jelikož nejsou pro mě relevantní a nebudu takovým radám naslouchat.

Netuším, kde ti lidé, kteří udávají tyto nechtěné rady a nutí tak lidi, aby se dle těch rad řídili tak kde berou to sebevědomí v tom, že si myslím, že je někdo poslechne? Když přitom ani neví ten, kdo tu nechtěnou radu dává zda to toho člověka učiní šťastným.

Mě to tak přijde, že tací lidé dávají takové rady proto, že jim samotným se to v životě nějak nepodařilo a tak chtějí, aby si tak život pohnojil i někdo jiný, kdo to ještě pohnojené nemá, nebo kdo to má před sebou všechno. Chtějí takhle zasít další pohnojený život a tím pádem mít někoho taky takového, kdo možná bude žít jako oni.

Ale pokud je člověk inteligentní, má vlastní rozum tak určitě si ten svůj život těmito nevyžádanými radami pokazit nenechá. Smete to z hlavy ihned, pousměje se nad naivitou a žije si dál to svoje. Protože to ani jinak brát nejde.

Ano, přiznám se, mě to leckdy zamrzí a trochu mě to i urazí v tom, že někdo ve mně nedokáže vidět nic víc než jen to co mi radí. Zamrzí, jelikož já chci od života víc než to co chtějí právě tito lidé co radí to jedno a to samé. Ano, chci zažít něco víc v životě, protože od toho ten život je, aby se užíval a žil.

Avšak život jde dál a není čas na to, abych se trápila tím, kdo co ve mně vidí, hlavní je to, koho vidím sama v sobě já.

A tak takové rady smetu a jdu dál, nemá cenu se nad tím pozastavovat. Čím víc dovolím, aby mi takové rady vadily, tím spíše mi do života budou tací lidé vstupovat a to nechci, nepotřebuji, k ničemu dobrému mi to není.

Ale nerada to poslouchám, nemám ráda, když mě někdo ani nezná a neví to jak žiji a co mě činí šťastnou a radí mi úplný opak toho, co chci nebo si přeji. Přijde mi to tak, že to snad takové rady radí každému u koho vidí šanci, že by na ty rady mohl dát, anebo ten kdo má život před sebou a aby si ho díky těm radám zkazil.

Proto ty rady, když je vám ještě opakují to vyzní jako nucení do toho, nemám ráda když někdo někoho do něčeho nutí.

Ale to aby Vás vyslechli, to aby si s Vámi povídali, to aby Vás chtěli poznat tací jací jste to už ne, jen z dálky a ještě přes někoho udílet rady a nechat to tak, jak to je. Neznat se s tím člověkem jinak, ale rady udílet a nutit a stále to podsouvat to ano, na to by je užilo.

Skutečný zájem o Vaší osobu tu není, jen „drbačský“ zájem a to aby měli co řešit a aby měli koho poučovat co zas dělá, nebo nedělá v životě špatně, nebo by měl dělat, aby to bylo správně.

Toť vše co od takových lidí čekat.

A asi takové doporučení, které si rozhodně nemusíte, ale i můžete vzít k srdíčku – takové lidi je nejlepší vůbec neposlouchat, neudržovat žádný kontakt, nebavit se a když se náhodou něco takového dovíte a vyslechnete tak to smeťte z hlavy jako nepotřebný odpad a uklidněte se tím, že Vy jste ten tvůrce svého života a jen Vy rozhodnete o tom, jak bude žít. I kdybyste žili nejvíce v jejich očích zle tak je to jen čistě na Vás, jak budete žít, oni s tím nezmůžou vůbec nic a v tom je Vaše síla.

Zdroj obrázku: MAMARU. wallpaperup.com [online]. [cit. 14.9.2018]. Dostupný na WWW: https://www.wallpaperup.com/903281/anime_girl_cute_long_blue_hair_beautiful_angel_wings_d

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *