Jen si kecej, stejně tě řešení nemine

To si takhle povídáte s někým, koho velmi dobře znáte a ten člověk si už několik let totálně zadělal na problémy. Vy jste ho na to upozorňovali už před lety, ať to nedělá, že to nepodporujete a že takhle si fakt zadělá na vleklé problémy, jako kotvu.

Ale ne tehdy jsem měla špatné rady, všechno bylo špatný a udělal si to podle sebe. Dobrá, fajn.

Když je to někoho Vám blízký tak člověk má tendenci poradit, rozmluvit to tomu člověku, když se řítí do neštěstí a myslí to v dobrém. Ale upřímně bych si mohla hubu vymlít pantem, je to zbytečné co já říkám, protože to nemělo účinek.

Ano, tehdy ses smál a taky ten smích byl pomíjivý, taky ti brzy sklaplo a následky nenechaly na sebe dlouho čekat.

Jen jednou jsem si dovolila smlsnout a říct „já ti to říkala s pozdravem Sárinka“ tak jako co, trochu té karmy si musím užít, ne?

Mručel na mě, no a co, říkám si zas já.

„Já ti to říkala“ mi zní často v hlavě, když si na to vzpomenu a nyní ho vidím, jak už není vysmátý, ale vidí sám, že ty problémy opravdu přišly. Přehrabuje se v tom, porovnává se se mnou, avšak neustále, předhazuje mi kriticky jak jsem na tom já a jak on a že za to můžu já, že mám tak údajný dokonalý život. Tak přehrabuj své svědomí, myšlenky a všechno to, co tě k tomu vedlo. Já si tehdy umlela hubičku, ale ne, bylo to zbytečné. I po čase, co na to přišla řeč, jsem říkala názory a rady jak z toho ven, ne opět to bylo údajně špatně. Tak jsem se na to lidsky řečeno vykašlala a pomyslela si o zadní části, spláchla to ze sebe a žila si svoje tak, jako doposud.

Avšak vidím, jak on to neustále řeší, není v klidu a smích už tam dávno není. Pomoci? To ne, to nechce a už vůbec ne ode mě, protože to by byla hanba. Já tedy nevím, ale větší hanba mi přijde se plácat v problémech, který nechce řešit.

A takhle se plácá dlouhé měsíce, občas vyjekne, zkritizuje a řve, jak se má na nic a jaký má špatný život a jak se ostatní mají líp a hlavě já, že se mám líp a že by se mnou měnil.

Ale to je pane tvoje lekce života. Musel si to mít tehdy hned, tak to máš.

Když jsou moje rady a přístup k životu tak špatný, tak si to nech, já se již neangažuji. Víš, že poradím a pomůžu ráda, ale nenechám si kritizovat moje postupy. Na tohle si musíš odpověď a řešení najít sám.

Vím, že v tomhle je čas mým sluhou a ono postupně časem se tě lidi budou ptát proč co a jak takhle žiješ a proč to máš. Budou se ptát, jestli si myslíš, že ne, tak si na omylu, před lidmi se neskryješ ani kdybys chodil jenom kanály. Jen počkej, ono to uslyšíš i od jiných a ne jenom ode mě, jsem zvědavá zda jim taky do očí vyřveš to co si vyřval mě. Hádám, že si to nedovolíš, protože k cizím se chováš jako připodělaný dítě a jen kýveš hlavou. Jsi totiž chodící přetvářka a reklama na slušného muže, ale to jak říkám, je jen reklama a maska.

A já to vím, protože jsem ti tu masku nesčetněkrát strhla, vztekal si se, ale já nechci se bavit s maskou, ale s člověkem, takový jaký je.

Jen si kecej, jen si remcej, jak se máš na nic. Tohle si musíš prožít, abys pochopil, že problémy je třeba řešit a ne jen sedět na zadku a nadávat na život a na ostatní, jak jsou údajně všichni lepší.

Každý má problémy, avšak problémy se mají řešit, od toho tu jsou a tohle prostě pochopíš sám. Na tohle si přijdeš sám. A nebojím se ničeho, ono čas a lidé pomohou ti dojít k uvědomění. Takže jen si kecej, mrmlej, vztekej se jak děcko, řvi si do stěny, nebo doma, je mi to jedno, je to tvůj svět. Ono tě to stejně dostihne a jednou ti to někdo tak rázně řekne do očí a upřímně, že i tobě dojde hlas slina v puse.

Jen ať, já se v klídku budu unášet životem, s cigárkem a dobrou náladu, sem tam sklenička vínka, která mě nabije energií a budu v klidu. Nad tímhle se nebudu rozčilovat, protože to je tvůj boj, který si hrdě střežíš přeci, tak na co se budu angažovat, když moje rady byly tehdy ošklivé.

Jen ať, ono to krásně uplyne a nečekám, že mi dáš za pravdu. Jen ti přeji, aby tě to poučilo a v konečné fázi si byl šťastný, protože na tom v životě záleží nejvíc.

Zdroj obrázku: LOUPAK.FUN © 2008 – 2021. Loupak.cz [online]. [cit. 2.4.2021]. Dostupný na WWW: https://m.loupak.fun/obrazky/vlastni/729324/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *