Jsem malá rebelující holčička

Tak bych se specifikovala. Když zpytuji svůj život a přemýšlím nad tím vším, co se za můj život odehrálo a co jsem vše udělala, rozhodla se, odpustila, přešla, spláchla, změnila, za co jsem bojovala, čeho jsem dosáhla tak cítím velkou spokojenost a velký vnitřní pokrok. Cítím, že za svůj dosavadní život jsem zvládla to, co jsem chtěla a co bylo nutné.

Hodně věcí a situací jsem si nemohla vybrat, prostě to přišlo a bylo to. A já jednala a ani mě nenapadlo, že by to bylo jinak. Nyní vidím, že mohlo být všechno jinak a že jsem to mohla brát i víc citlivěji, ale já to brala tak, že si s tím musím poradit a tak jsem si poradila.

Hodně věcí jsem tehdy neznala a nevěděla a ta nevědomost a neuvědomělost mě tak ochránila, že díky Bohu a Vesmíru za to, že to tak bylo. Nyní jsem znalejší než před několika lety, nebo na střední a asi bych v jistých věcech jednala jinak, ale asi bych to vnímala víc do hloubky, dříve ne.

Mělo to své výhody. A o to víc, jak jsem byla zabedněná a nepřipouštěla si spousty věcí tak tím víc to lidi provokovalo mi ubližovat a dělat naschvály, jelikož chtěli vidět mé reakce a mé emoce, ale když se toho tehdy nedočkali tak své podrazy gradovali. Nyní to vidím, jaké zoufalé pokusy to od těch lidí bylo a jak je to muselo úplně vařit vzteky, když já ještě bezelstně přišla, pousmála se a řekla, že jim přeji hodně štěstí, nebo že je to jejich život a já na to nemám právo nic říkat a ani nic na to neřeknu :-).

dav

Jejej to museli vařit vztek a pýchu, ale asi to tak mělo být.

Spoustu věcí jsem tehdy neznala a myslím si, že mou velkou kladnou stránkou tehdy a nyní bylo a je odvaha. Dřív jsem vypadala starší než jsem, nyní vypadám mladší než jsem ve skutečnosti. Lidé se ke mně chovají jinak než kdysi. Ale stále ve svém životě potkávám lhostejné lidi a slibo-techny, které v konečné fázi všechno co jde tak svedou na mě a ještě se cítí ublížené plačky. Tohle je asi nějaké „prokletí“, ale tak už se tomu směju, protože ti lidé jsou tak trapní, že to už ani nemá cenu komentovat, hodně jsem o nich napsala do předchozích článků, už je škoda se opakovat.

Dříve mě v hodně věcech lidé nechávali a prostě očekávali, že se zachovám jako dospělá a že to vyřeším za ně a mě tehdy fakt nic nezbývalo, než to vzít dospěle a odvážně to vzít do svých rukou, ačkoliv jsem si nebyla jistá žádný kladným výsledkem, prostě to byl risk do neznáma a skok do prázdna.

Nyní ke mně lidé přistupují tak, že mě snaží ve všem poučovat a o všem mi říkat, co mám a nemám dělat, jako kdybych byla nějaké dítě. Ale tyhle všechny rady jsem měla slyšet dřív, když jsem dospívala, anebo když jsem měla těch 18 let, teď po tom všem je to už zbytečné.

A když bych sama sebe za svůj život měla specifikovat tak právě tak, jako malou holčičku, která vyrazila do světa a rebelka v srdíčku a dušičce. Která pevně vždy věřila, měla odvahu a nespokojila se s něčím co ji kdo řekl, nařídil, nebo do čeho ji člověk uvrtal. Vždy jsem se dokázala bránit a nikdy jsem si neřekla „ s tím se nedá nic dělat“, nebo že dokonce se mám někomu podvolit, to jsem nikdy neřekla. Nejsem typ, co by se podvolil a už vůbec ne jen tak. Vždy jsem byla bojovnice v srdci a měla víru svůj život změnit tak abych byla šťastná. Protože o tom ten život je, být šťastný a pokud nejste v tuto chvíli šťastný tak je něco špatně a dá se s tím hodně věcí udělat a změnit. Jen nemůže být člověk líný, pohodlný, či se litovat, je třeba rozhodnutí a činů.

Ano, jsem malá, drzá, výrazná, svérázná holčička, která si žije to svoje a vypadá nevinněji než ve skutečnosti je, ale to dělá mě mnou, vždycky jsem měla a mám odvahu. Proto jsem se leckdy vysekala z takových situací a podrazů v životě a nemusela jsem k tomu všemu znát toho tolik, stačilo se prostě jen nebát a když už to bylo všechno v háji tak už toho moc není co ztratit, i když logicky v tu chvíli můžete ztratit úplně vše, ale bez toho risku nic nezjistíte. Naučilo mě to, že risk je zisk a to právě ve chvíli, kdy už nevíte co jiného udělat tak právě risk je tou správnou volbou.

Když máte jiné možnosti, nebo nemusíte riskovat, tak je hloupost riskovat.

Ano, jsem malá rebelka, která se nespokojí s málem v životě a je to dobře. To radši prožít kratší a naplněný život o změny a můžu říct, že jsem byla šťastná, než dlouhý a nespokojený život v ničem, v tom stejném a ve věčném strachu někam jít, nebo něco udělat.

A ne nebudu se bát, protože co bych to pak byla za člověka, kdyby se bála život. Jednou tady už jsem a žiju, tak by ten život měl pořádně chutnat a stát za to. Spolehnout se můžu vždy jen na sebe a co můžu ovlivnit a změnit k lepšímu tak to udělám.

Věřím, že odvážní lidé nemusí být vždy ti nejznalejší, ale rozhodně dojdou dál, než člověk který to desetkrát v hlavě zaanalyzuje a pak nic neudělá bez tak.

Co jsem za život poznala tak někdy je dobré prostě jen tak skočit do toho prázdna a postavit se za to čemu věříte a jedna z nejtěžších věcí je nebát se postavit svým kořenům, když cítíte, že jste v právu a pravdě, stát při sobě a sám za sebe, ačkoliv se bouříte třeba něčemu co bylo Vaším domovským přístavem, jedna z nejtěžších věcí, ale za to nejvíc posilujících. A z rebelující holčičky vyrostete v rebelující bojovnici a možná princeznu? To až časem :-).

Zdroj obrázku: CRISTINA MARTOS GARCIA. pinterest.ie [online]. [cit. 31.5.2019]. Dostupný na WWW: https://www.pinterest.ie/pin/504543964491419655/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *