Jsem prý záhadou?

Záhadou… tak jako byli Záhady s. r. o. Ve Scooby Doo. Pěkná vzpomínka, na tu pohádku a filmy, jsem na ně ráda koukala, milovala jsem to.

Avšak proč jsem záhadou? Nepřipadám si tak, já takový otevřený, sdílný, upovídaný, přátelský a společenský člověk, který na sebe práskne leccos i to co by občas nebylo třeba, avšak nevadí mi to, povím to ráda, jelikož mi dělá dobře si povídat a svěřovat se.

Proč záhadou?

Bylo mi řečeno, že ano, na sebe leccos povím, ale to co nepotřebuji a nechci tak neřeknu. A kurník tak to má asi hodně lidí, ne? Já si nemyslím, že tohle by bylo až tak výjimečné, tak to dělá hodně lidí, že řekne jen to, co uzná za vhodné a co chce a zbytek si nechá pro sebe.

Pak dále mi bylo řečeno zda mě vůbec někdo dokonale zná a zda mě někdo z minulost dokonale znal?

Že údajně žiji dvojím životem a zda tak dokážu žít? Že dokonalým klíčem ke mně jsou vlastně články a že by se nedivil, kdyby takhle si o mě lidé víc zjišťovali než, aby se mě na to zeptali.

A údajně mám další lidi do zásoby, že jakmile někdo z mého života odejde tak ho nahradím. Prý koho se ptát, že mě vlastně zná? Na to, co si někdo myslí v domněnkám odpovídám „Nevím“ a pak, jak se nemá žít v domněnkách?

A co vlastně dělám a co vlastně dělám, když jsem sama? A s kým se vlastně všeho bavím a s kým ne?

Proč tolik otázek? Nestačím se divit, já takový čitelný člověk, pro každého jako sklo průhledná. Nejeden člověk si myslel, že kdo ví jak mě má pod palcem a kdo ví jak mě zná. Dokonce, že mě za dva dni dokonale poznal a jak ví co a jak o mě a jak na mě. Však si to ti lidé myslí, tak proč bych byla záhadou? Když bych byla tak záhadná a tajemná tak bych moc o sobě neříkala, tak bych přeci byla uzavřená, tak proč tohle všechno?

Pojem být záhadou by možná někomu lichotilo, avšak mě ani moc ne, já jsem raději když lidi ví jaká jsem a na čem jsou, nemám důvod se za sebe stydět a jsem ráda, když jsem vidět a slyšet, to skutečně cítím že jsem ve svém živlu. Ale záhadou být nechci, nevím jak to brát, nejsem v tomhle typický člověk, který by to bral jako poklonu a ještě by mu víc z toho stouplo ego, mě vůbec právě, naopak mě to i trochu mrzí, že mě ten člověk takhle bere, že jsem asi něco ve svém projevu zanedbala, že nejsem čitelná.

Někteří lidé si skutečně mysleli, jak mě mají pod palcem a když toto použiji jako argument, tak dostanu odpověď, že právě proto, že takové lidi v té iluzi nechám a to, jak to je doopravdy skutečně neví. Ano, prý jsem jak sklo, ale i sklo se leskne, když se hezky nablýská a ukazuje lidem svůj odraz a přesně to prý jsem taková já.

Ukazuji lidem, jejich vlastní odraz to, jak se chovají a to jak se chovají, to co si myslí. Někdy se jim ukáže kladný obraz sám sebe a někdy zas negativní, dle toho co v sobě potlačují, nebo co v sobě mají uzavřené, proto jsem záhadou, jelikož si nepotřebuji nic dokazovat a spoustu věcí mě nevyvede z míry.

Každopádně tohle vše je pro mě velkým a zajímavým úhlem pohledu na který jen tak nezapomenu a děkuji za něj, aspoň vím, že mám více zapracovat na svém projevu a chování, že mám být ještě víc otevřenější a čitelnější. Nevadí mi to, klidně budu. Když to unesou ti lidé tak já s tím problém nemám.

Ano, v článcích je toho hodně o mě a za nic z toho se nestydím, patří to ke mně a v době, kdy jsem to psala tak jsem to tak cítila. Psaním si ulevuji od toho co prožiji, nebo co vidím v životě a něco to ve mně zanechá. Každý něco zažívá v životě. Ano, dá se o mě tímhle způsobem hodně zjistit, avšak je to pouze němá informace, nikdy se z toho člověk nedozví nic víc než jen text, který může být i jinak pochopen, nebo zle pochopen. Přeci jen, pokud někoho zajímám doopravdy a chce vědět tak mu články nedají tolik jako osobní rozhovor a na živo se mě zeptat co a jak, když by je to tak zajímalo. Když to píšu tak nikdo neví, jak se u toho tvářím, jak se šklebím, nebo naopak usmívám, jen se to čte a za text se neschová emoce taková jakou byste viděli při osobním zeptání se.

Tudíž si myslím, že nelze čerpat informace o mě jen z článků. Ale osobně je to mnohem živější a víc by Vám to dalo.

Na otázku konkrétní vždy odpovídám konkrétně, nemám důvody mlžit někomu, či něčemu. A když řeknu, že „nevím“ tak asi skutečně nevím, mám právo na to to říci.

Nikdo kvůli mně nemusí žít v domněnkách, to opravdu ne, stačí se zeptat na cokoliv, jsme lidi a nemusíme kolem sebe chodit, jak dvě chodící těla plna otazníků, stačí se zeptat třeba jen jednou a dá to mnohem víc infa, než kolem sebe chodit a bát se na něco zeptat, nebo bát se reakce.

Co dělám? To, co každý den a normální běžný denní věci a to hlavně, že ráno vstanu, jdu si umýt obličej, převleču se, učešu se, nalíčím se, dám si ranní rozcvičku, podívám se na novinky na internetu, odepíšu přátelům a lidem, poslechnu si oblíbenou hudbu, zabrnkám si pro radost pár tónů na kytaru a po poledni jdu do práce. A po večerech? Tak různě, někdy hned domů, někdy ven, někdy nakoupit, někdy na kávu nebo na jídlo, tak různě, po každé je to jiné.

Myslím si, že na těchto aktivitách opravdu není nic podezřelého :-).

Opravdu na mě není nic záhadného, naopak vše je tak snadno prokouknutelného. A právě proto to tak i chci, protože chci aby lidé věděli na čem u mě jsou a nemuseli si nic domýšlet, jelikož z domněnek bývá nejvíce hádek a nedorozumění, vím moc dobře, co to dokáže za paseku, proto raději jednám na přímo a otevřeně. Nechci aby se rozpadlo, přátelství nebo dobrá komunikace s někým jen na základě domněnek, nebo nevyřčeného, naopak aby se radši řešilo vše a řeklo se vše, pak je možnost pročistit vzduch, uvědomit si leccos a hlavně vědět pravdu a s tou je mnohem lepší se naučit žít, než žít v domněnkách.

Rozhodně nechci končit dobrá přátelství a komunikace na tom, že se mě někdo bál zeptat, to opravdu ne, raději si to říct hned jak to jde, dokud tak příležitost je a dokud to aktuální všechno je, pročistí se vzduch, vyjasní se všechno a ušetří se čas. Ušetří se čas hlavně v tom, že si člověk nemusí domýšlet.

Domněnky jako takové nemám ráda, jelikož dovedou člověku našeptávat chybně, dovedou i lidi rozhádat, rozpojit a rozleptat krásné přátelství, či vztah. Proto radši všechno přímo a komunikativně si to vyjasnit.

Domněnky navíc dávají mylná tvrzení, není to intuice, která dobře radí, ale domněnky radí zle, většinou je to pouze logické, avšak ne každý v životě jedná logicky, že? Většinou lidé jednají a chovají se nelogicky. Tak na to domněnky nepotřebujeme. Navíc domněnky zůstanou nepotvrzené a o to víc se v nich člověk plácá, pokud je v hlavě má a když se vyvrátí, tak pak někdo ani moc nevěří tomu, že to tak nebylo. Protože právě domněnky mu našeptávaly něco jiného.

A co si o tom všem myslíte Vy? Jste záhadou, nebo jste jak já otevřeným člověkem?

Zdroj obrázku: ULOZ.TO. Uloz.to [online]. [cit. 15.3.2019]. Dostupný na WWW: https://uloz.to/!9oPEGNySA/scooby-doo-zahady-s-r-o-s02e25-zamlzeno-sdtv-x264-pip-mp4

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *