Jsem spokojená s tím co a jak řeším

Čím víc čas plyne a člověk žije svůj život, tím víc si uvědomuji, že jsem spokojená se svým životem a se svým přístupem k život. Se svými způsoby, chováním a nápady. Samozřejmě vždy je co vylepšovat a člověk dělá chyby, to ano, do dokonalosti mám daleko. Spíše to tak myslím obecně, globálně. Že když jsou problémy, nebo je třeba něco řešit, tak jsem spokojená s tím, jak se k tomu stavím. Neříkám, že je to nejlepší způsob, nebo, že je to nejúčinnější, to si o tom každý může myslet co chce, ale můj vnitřní pocit říká, že je to tak správně a jsem za sebe ráda.

Cítím, že to jsem skutečně já a tak to ke mně sedí prostě.

Někdy když vyprávím o sobě, nebo říkám, bavím se s někým o tom, co se stalo, nebo co prožívám, co řeším a co se děje, uvědomuji si a vnímám názory, či úhly pohledy každého, komu vyprávím. Je to zajímavé a vždy mě to zajímá. Každý řekne něco, nebo se zatváří nějak. Dokonce někdy mě něčí obavy úplně překvapí, nebo si vlastně uvědomím, že takhle jinak jsem o tom nepomýšlela, nebo si dokonce může někdo myslet, že mě to může ohrozit, či zničit, rozhodit. Je to zajímavé, kdo se jak na to tak kouká. Sám člověk si leccos neuvědomí, ale tak to je v pořádku.

Musím uznat, že přehnanou citlivost a starost je lepší si neuvědomovat a být odolnější v životě a to mám ráda, že moje způsoby jsou takové, že si moc nepřipouštím, nebo mi leckteré poznámky a náznaky nedojdou, hodně mi to ušetří nervů si myslím. Když pak slyším, kdo a jak by si to vzal osobně, tak mi pak přijde, že někdy v porovnání se svým okolím mám buď neslyšící sluch, anebo hroší kůži.

Dřív jsem taky byla taková, že jsem nad hodně věcmi přemýšlela nad tím, kdo co jak myslel a dokázala jsem se o slovíčkaření přít. Protože jsem k tomu byla tak nějak vychovaná a nenapadlo mě, že taky můžu to brát všechno jinak. To všechno až časem a zkušenostmi a nejvíc prací sama na sobě. Ono pak jsem zjistila, že tahle analytika a přehnaná citlivost je akorát na obtíž. Pardon, ale pro mě za mě ano. Akorát to komplikuje všechno, bere to čas, nervy a komplikuje to mezilidské vztahy, snižuje to výkon a jiskří to v negativním smyslu vztahy. Já ti nevím, asi záleží na každém, jak bere citlivost a analytiku v povaze. Avšak já jsem došla k tomu, že je lepší zesílit a být prostě pohodář, tolik vše neřešit, umět se na některé věci vyloženě vykašlat, nechat je plavat a neřešit, co si kdo myslí, nebo co jak vypadá, určitě ne u lidí, který mi jsou putna, nebo se kterými nemám osobní vztah. Musím uznat, že i u některých blízkých lidí je mi jedno, jak na mě pohlížejí, neřeším detaily, stačí mi, že se se mnou baví a to co si myslí, je jejich svobodná volba. Protože když budou chtít můžou si myslet cokoliv a já to prostě nevyvrátím i kdybych hodiny vysvětlovala cosi.

Tím chci říct, že i když je to blízký člověk a něco na něj u mě bude působit blbě a i když to vysvětlím tak stejně mu to bude připadat blbě, tak už to prostě neovlivním a je lepší se tím nezatěžovat. Nejdůležitější pro životní štěstí je vědět co si o sobě myslím já, co a jak bylo a je pravda a to pro štěstí stačí. Leckdy něco vypadá zle a není to ve skutečnosti tak a něco někdy vypadá velmi dobře a přitom to vzešlo prohnilou cestou. Vždy má cokoliv své dvě strany.

A ano, když si o mě bude blízký člověk myslet věc, která mě zamrzí, tak mě zamrzí, pokusím se obhájit a vysvětlit, ale pokud si to bude chtít myslet dál, nemůžu s tím víc udělat a raději to pustím z hlavy.

Život plyne a čím víc se na něco z minulost, nebo celkově zaměřujeme, tím víc nás to svazuje. Pokud budeme pořád myslet na to, co a jak vypadalo, nebo kdo se jak zatvářil a jestli jsem se já tvářila dobře, nebo komunikovala dobře, to už člověk neovlivní. Se to stalo a život jde dál. Lepší je si to stručně v hlavě srovnat hned druhý den a pak to pustit a žít dál.

Udivuje mě, jak si někteří lidé myslí, že to jak žiji a co zažívám, nebo jak se ke mně lidé chovají, že mě to nerozhodí, nebo neubližuje, nebo proč to beru tak v pohodě? Proč prostě? Proč nejsem naštvaná, proč nejsem mrzutá, proč se tomu směju, nebo to vyprávím jako grotesku.

Upřímně nepřetvařuji se, jen abych si v sobě vyřešila nějaký splín, to ne. Když to říkám, tak jak to říkám tak to prostě je. Navazuji tím na tohle téma, prostě jsem se naučila některé věci pustit a neřešit. Zaměřuji se na to, co je skutečně důležité pro můj život a pro mé štěstí a to co nepotřebuji vypustím a u lidí, kteří nejsou mými přáteli, je mi fakt jedno co a jak vypadá. Co a jak kdo myslel, nebo udělal, poznám, když se někdo chce hádat, nebo chce naštvat, nebo je vypočítavý, takových lidí je. Ale já prostě jsem se rozhodla, že se nebudu hádat a nechci nikomu dělat radost tím, že se budu nervovat a ten člověk tímto způsobem nade mnou bude mít moc. Nechci to tak, život je krátký na to, abych se trápila kvůli cizím lidem, kterým tohle akorát honí ego.

A ano jsem ráda za to jak to mám. Vypadá to, jak to na každého působí, vyhovuje mi můj způsob, hodně mi dal a jsem ráda, že jsem se ho naučila, vypouštím nepotřebné blbosti, které akorát trápí a nic víc. Lepší je řešit věc, která má být vyřešena a s kterou se může něco udělat. Ale nějaké urážení, úšklebky, co kdo myslel, nebo co kdo řekl, jak se zatvářil. Heh upřímně ti lidé, když je po čase s tím konfrontujete, ani už neví že se tak stalo.

Lidi zapomínají, ani už pak neví, co řekli a tak to je. Pokud to nevyřešíte hned, nebo do blízké doby, tak oni neví, zapomenou a jediní, kdo se nějakým nedorozumění trápí jste vy.

A ano možná vypadám drobně, křehce, rozklepaně, něžně, nevím co si dosaďte tak si myslím, že leccos umím ustát. Pozoruji to ve vztahu se svým okolím, co oni řeší a co řeším já. Je mi tak líp, protože vím, že si šetřím spousty starostí. Je milé se dozvědět, že si někdo dělá starosti, abych to zvládla to ano, avšak taky vím, že je tu hodně lidí, kteří tohle zvládnutí všeho po mě bere jako samozřejmost, jako kdybych byla stroj. Tudíž je snad lepší, když se někdo na mě starostlivě zeptá zda to zvládám a jak to můžu zvládnout, než tohle strojové očekávání.

Zdroj obrázku:

Výsledná citace:ADMIN. Mé podnikání [online]. [cit. 22.7.2021]. Dostupný na WWW: https://mepodnikani.cz/navstevnost/jak-sledovat-spokojenost-zakazniku/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Jsem spokojená s tím co a jak řeším

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *