Jsme si kvit

Aneb, když se po delší době vyrovnáte s někým, kdo učinil nějaký čin, který Vás zasáhl a dlouho jste se vyrovnávali s tím, jak to přijmout.

Každý kdo žije tak žije sám pro sebe a primárně dělá věci a rozhodnutí dle sebe, to je prostě normální lidská vlastnost a lidské konání a nic proti tomu nemám, je to vlastně zdravé sebevědomí.

Však jsou lidé, kteří přirozeně konají dle sebe a tak nějak i přirozeně očekávají, že to co dělají je správně vždy a všichni ostatní se s tím vyrovnají a přijmou to hned. A pokud nepřijmou hned, dají tomu čas a raději těm lidem nechodí na oči.

Fajn, tací lidé prostě jsou. Mají za to, že ostatní lidé nemají na to, dělat ty změny a jen přijímají ty změny.

Však šok pro takové lidi je ten, když někdo z jejich okolí rovněž udělá něco pro sebe, něco co třeba již dlouhou dobu chtěl a udělá si to dle sebe a postaví tak takového člověka do situace, kdy se s tím musí smířit a přijmout to.

Nu tací lidé to hodně dlouhou rozdýchávají, vztekají se a kopou kolem sebe, jelikož nu nejsou zvyklí. Měli totiž za to, že celý svět a všechno se točí jen kolem nich a jen oni mohou činit ty změny a rozhodnutí. Však posadí se na zadek, když někdo jiný do koho by to nikdy v životě neřekli tak učiní něco dle sebe.

V tu chvíli se ti první lidé, kteří si myslí, že změny dělají jen oni a svět se točí kolem nich tak se zlobí na ty lidi, kteří si konečně něco udělali po svém. Protože se zlobí za to, že ty změny dokáže udělat taky někdo jiný a vzali jim svým způsobem tu pozornost, kteří ti lidé si doposud užívali a mysleli si, že je jen zaměřená na ně.

Trochu ouha a překvapení nu. Kdokoliv vlastně na sebe může poutat pozornost a kdokoliv může činit změny, tohle chce čas, aby to ti lidé v první skupině pochopili, což vyžaduje dávku času.

V ten okamžik lidé z první kategorie s prominutím když to takhle sdělím, tak nemají odvahu a koule na to těm to těm novodobým revolucionářům říct do očí, utíkají totiž před nimi, jelikož dostali strach, najdou na tom jejich rozhodnutí sebemenší špinku, kterou vytáhnou a veřejně písemně se snaží ponížit toho člověka, však osobně to nemají odvahu řešit.

Nu ten člověk novodobý revolucionář se jen tak pousměje a pomyslí si „Nu tak se rozhodni, buď jsme tedy oba špatní, anebo oba dobří, jsme si totiž kvit.“

„Když urážíš můj čin, tak zákonitě urážíš i ten svůj dřívější, poněvadž taky to byl čin, který si chtěl Ty sám.“

„Buď jsme tedy oba dva špatní, protože jsme ty činy učinili, anebo jsme oba dva dobří, jelikož jsme ty činy učinili. Avšak ani jeden není nad tím druhým.“

Ten člověk z první skupiny na to nemá co říct, vzteká se dál, kope kolem sebe, jelikož nedokáže přiznat to, že on udělal něco špatně, anebo nechce připustit to, že ty jejich činy jsou si rovny, které se vyrovnaly.

Novodobý revolucionář tak konečně cítí harmonii a klid a necítí již žádnou zášť vůči tomu prvotnímu člověku. Ten první člověk se sice zlobí, kope kolem sebe, avšak čas mu ukáže, že to bude muset přijmout a tím pádem oba dojdou k harmonii a sjednocení.

Lidi z první skupiny musí pochopit to, že se nic netočí jen kolem nich, že nejsou jediní na světě, co můžou dělat změny a činy dle svého uvážení. A že jsou tu i jiní lidé, kteří to tak cítí, že mohou robit změny dle svého uvážení, bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí.

A lidé novodobí revolucionáři tak dlouhou dobu mohli být ticho, avšak pochopí tu věc, že nemusí žít ve smutku, tichosti a nespokojenosti celý život a pochopí to, že i oni můžou dělat změny tak jak si přejí a že nejsou hodni změn jen ti lidé z první skupiny, kteří si o sobě moc myslí. Tím pádem se naučí i lépe vyrovnávat s činy ostatních, jelikož ví, že jak oni tak i oni jsou spokojení a je to v rovnováze.

Každý může dělat změny, každý může být šťastný. To, že někdo těch změn udělal víc a myslí si, že jen on/ona je může činit není pravda. Možná ano, udělal/a těch změn víc, ale není jediný/á na světě, kdo ty změny činí. Každý kdo má kapku odvahu a touhu žít si šťastný život dle svého gusta tak má na to činit změny tak, jak chce, aby byl spokojený. A nikdo není méně či více nad ostatními jen pro to, že dělá změny.

Jsme svobodné bytosti a máme svobodnou vůli být sami sebou, máme svobodnou volbu si myslet to co chceme a máme svobodný život sami za sebe.

Ano, změny patří k životu, takový život je, buď se pomalu život mění přirozeně a plynule, anebo ty změny pocházejí z našich skutků, činů a pohnutků – takové změny jsou rychlejší a ráznější.

Čas dokáže hodně věcí pozměnit, přirozeným tempem, ale některé věci bez svého činu a pohnutku neučiníte, proto je třeba jít naproti sami sobě a svým cílům.

Sedět a jen si přát může doma každý, je to skvělé, však když máte příležitost a cítíte, že je ten správný čas tak se toho chopte a nelitujte.

Možná to teď bude znít sobecky, však když máte příležitost realizovat to, co si přejete tak se neohlížejte doprava, či doleva, jděte přímo vstříc tomu za svým štastným cílem pro který dýcháte a žijete pro to.

Zdroj obrázku: FRANTIŠKA. Frantiska.pise.cz [online]. [cit. 16.9.2016]. Dostupný na WWW: http://frantiska.pise.cz/162-recept-na-kvit.html