Kdo, nebo co mě v životě změnilo?

Hádám, že na tento článek se většina lidí třese nedočkáním a taky proč ne, Myslím, že není na škodu na sebe něco prásknout.

Vezmu to úplně od počátku od mala, až do současnosti, pokusím se vzpomenout si na všechno, co půjde a vše zahrnout, protože chci, aby to bylo obsáhlé a tím pádem to vysvětlilo mé chování, můj charakter a vše.

Od prvopočátku mé chování určitě změnil druhý stupeň na základní škole, byla jsem hodně bázlivá, chtěla jsem zároveň aby mě všichni měli rádi, chtěla jsem být dokonalá, jenže to se vše minulo účinkem a spíše jsem se dočkala takové kamarádství typu jako že ano, bavíme se s tebou, ale když tam nejsem tak hnusy na mě na to jak vypadám, jaká jsem a jak je štvu. Takže nic moc a mě to tehdy hodně bolelo. Taky jsem pochopila už tehdy, že jedině můžu sto procentně věřit sama sobě a taky se sama na sebe spolehnout, protože já ten přítomný okamžik a život prožiju, já tam na tom místě budu stát, nebo sedět a budu to prožívat, nikdo jiný to za mě neodžije. Rodině a ti nejbližší v tu dobu ano, byli hodní, dají ti rady, podporu to ano, ale stát tam na tvém místě nebudou, proto je třeba zaujmout svůj postoj a prožít to všechno po svém a všechny problémy si radši vyřešit sám, postavit se jim čelem, aby i ten největší nepřítel čuměl a neměl na tobě ani smítko na kterém by se mohl povozit.

Střední škola mě díky bohu změnila pozitivním směrem, nazvala bych to součástí mého života, kdy jsem si plnila takový ten svůj „americký sen“, protože jsem se skutečně seberealizovala, doopravdy, tak jak jsem vždy chtěla být tak jsem tady byla. Byla jsem princeznou a moc se mi to líbilo. Potkala hodně lidí a byla oblíbená, všichni mě znali, byla jsem zajímavá. Změnilo mě to tu k lepšímu po všech stránkách, ačkoliv byly i hodně těžké chvíle, jako když jsem v prváku chtěla měnit školu, pak druhák bulimie a pak třeťák a čtvrťák dost komplikované partnerské vztahy, avšak v konečné fázi tohle vše beru pozitivně. Změnilo mě to tu k lepšímu, naučila jsem se být odvážná, svá, věřit se, umět se smát, bavit lidi, komunikovat, bavit se, užívat si života, být hrdá na sebe, nestydět se, nosit si co chci a necítit se blbě, navazovat vztahy a přátelství, bavit se s kýmkoliv se mi chtělo.

Budu se nyní odvolávat na svou třetí knihu Chroničtí lháři, avšak v této knize je hodně popsáno o lidech, které jsem potkala v životě a moje osobní zkušenosti s nimi, tudíž mohu říci, že tito lidé mě určitě změnili a to tím, že jsem se naučila používat vlastní rozum a ne slepě věřit tomu, co slyším. Naučila jsem se prozřít, střízlivět ve vztazích a i si nějaké věci ověřovat, koukat na to, kdo je skutečný přítel a kdo se jen tak tváří, nebo ten kdo vás chce využít, či vás jen oblbovat.

Kartařina, karty, věštění a tyhle duchovní věci, odkazuji na svou druhou knihu. Avšak ano, doby kdy jsem dělala kartářku mi hodně dalo. Hodně mi to dalo pozitivního, že mě to naučilo komunikovat, vyprávět, rozvinula se mi intuice a taky mě to s hodně lidmi seznámilo. Také mě to změnilo v tom, že jsem rozeznávala kdo se zajímá i o mě a kdo se zajímá jen o sebe a využívá mě.

Proto když jsem sekla s kartami tak hlavně z toho důvodu, že mě už nebavilo jak mě hodně „přátel“ jen využívalo pro výklady, znalo mě jen když potřebovali věštby, ale já jsem je nezajímala. Vadilo mi to a začala jsem to nesnášet, měla jsem k tomu vyloženě odpor, až mě to dohnalo k tomu všeho tohle se zbavit a nevykládat vůbec, úplně mi to ti lidé znechutili.

Změnila mě i vlastní rodina, ani tak v počátcích, ale v průběhu života. Poznala jsem, kdo o vás má opravdu starost a kdo se jen tak tváří, kdo chce jen info pro to aby měl co drbat a kdo je opravdu rodinou a má vás rád. Kdo vám pomůže a kdo jen chce vás vydusit, nebo se nad vás povyšovat. Poznala jsem, že leckdy pravdu ani nevíte vůbec, ale dovíte se jí až po hodně dlouhé době života, pak prozřete z iluze a pochopíte, jak se věci měli celou tu dobu a ten kdo byl vyobrazen jako špatný vůbec špatný není. Hodně mi to dalo o tom, jak se lidi dokáží přetvařovat a že slovo rodina je pro někoho jen taková výhoda, jak se k něčemu dostat, přiživit, anebo jak vámi manipulovat.

Pozitivně mě změnila má současná práce, naučila jsem se šetřit síly, naučilo mě to si víc věřit ve své schopnosti, ujistilo mě to v tom kým jsem a potvrdila jsem si, že je ve mně dobro a cítím se, že jsem ten člověk jako na střední, dá se říci takové pokračování mého „amerického snu“ ze střední školy. Změnilo mě to hlavně v tom, že jsem se naučila, že člověk nemůže být obětavý až hloupý a musí umět říci i ne a umět se ozvat, protože jinak odnese vše zlé.

Odstěhování od rodiny mě hodně pozitivně změnilo, hodně jsem se psychicky uklidnila a stal se ze mě mírný flegmatik, dalo mi to svobodu po které jsem léta toužila a hlavně ten pocit, že jsem nemusela trpět něco, co mi někdo nakázal, nemusela jsem poslouchat a tvářit se tak jak mi někdo nakázal. A taky jsem viděla opět nadhled nad některé rodinné vztahy, jak se věci mají a co jsem nemohla doposud vidět a posoudit.

Všechny mé partnerské i milenecké vztahy mě svým způsobem změnily též, to by bylo na dlouho než bych vše vypsala, ale rozhodně mi vztahy daly to, že si musím umět stát za svým názorem, nenechat si vše líbit, nevinit se za něco za co nemůžu, nevyčítat si to, že se někdo urazí a já nevím za co, nevyčítat si, že je někdo zlý, nebýt ve vztahu kdy se mnou druhý manipuluje, nečekat věčnost na někoho, kdo nemá zájem, nenechat se sebou jednat jak s rozhožkou, umět se ozvat, když vám někdo něco zakazuje, nedělat všechno jen já a dát tomu druhému prostor, nepsat hned vždycky první.

Tak to by bylo pro ukázku, třeba to rozvinu ještě víc v pokračování, kdo ví.

Zdroj obrázku: PUMPKINQUEEN. fanpop.com [online]. [cit. 15.10.2020]. Dostupný na WWW: https://pt.fanpop.com/clubs/uta-no-prince-sama/images/34933489/title/haruka-nanami-photo

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.