Kdo se moc kasá, obvykle nemá

Aneb určitě to všichni moc dobře známe. Takové ty lidi, kteří strašně rádi machrují, předvádějí se a kasají se, jak jsou nejlepší jak všechno umí a jak všemu rozumí. Určitě jsme to někdy někde viděli. Těch je jak much na výkalech.

Ti by vám vymleli díru do hlavy o tom, co všechno umí a co zastanou a i když jsou v nové situaci, jak si umí poradit údajně a jak prostě jsou nekompromisní a jak to zvládli a dokázali. Nu, v tu chvíli se člověk tak vnitřně usmívá nad tím, co bude dál za příběh, že?

Nejvíc srandovní je, když takového člověka máte něčemu učit, nebo mu vysvětlovat. Ta jejich vrytá pýcha, nebo to jejich frajírkovství o tom, jak je to pro hlupáky a jak je to jednoduchý.

Ano, tak klidně viď, jen si to dej a neptej se, když všechno znáš a všemu rozumím. Proto už od malinka jsem se nikdy nebála takových lidí, protože mi to vždy bylo divné, proč se tak chovají, že to není ani lidsky možný. Nu taky, že není. Proto je od věci se bát od takových lidí, že by vás nějak ohrozili na pozici, nebo nějak jinak, třeba osobnostně, nebo že by byli lepší než vy. To nehrotí, ono obvykle stačí si chvíli počkat s takovým člověkem a nechat ho vhodit do situace, ať si tedy poradí, když je takový mačo, že ano? A ono pak zjistíte, že ty schopnosti nejsou až tak valné, že to tak trochu pokulhává a že ještě mile rádi se vás znechuceně ptají na radu. Takže je to pak vtipný, jak se takový člověk vlastně musí doprosit. Anebo uraženě ne, nezeptá se, nic, přeci všechno zná a umí, že? Tak na co se ptát? Prostě si to udělá podle sebe a pak jsou z toho problémy, které pak musí řešit.

Ne, že by se člověk někomu vysmíval to ne, jen mě rozesmívá ta naivita a ta dětinská povaha, že za každou cenu ten člověk musí mít po svém, po jeho. Mně to přijde nevyzrálé se takhle chovat, jak uražené pubertální děcko, kterému něco řeknete a ono stejně neposlechne na protest a pak stejně to musí udělat, tak jak jste řekli, protože ví, že jste měli pravdu. Avšak nepřizná, že jste měli pravdu. Vy to jen z dálky vidíte a usmíváte se nad tím, to jinak ani nejde.

A není to o věku, takhle se může chovat kdokoliv a v jakémkoliv věku. Jen se s tím prostě čas od času setkávám a přijde mi to úsměvné, ale nechávám ty lidi, ať se tak chovají, oni si na to přijdou sami, jen mlčím a usmívám se, v hlavě si myslím svoje. Oni si na to musí přijít sami, nemají takový nadhled a zkušenosti, na to přijdou časem, že to není o tom mít vždy pravdu a mít to podle sebe a že uraženost akorát blokuje vše dobré. Časem si na to přijdou a nezlobím se za to. Prostě to beru tak, jak to je.

Prostě jen ty lidi nechávám vykecat, ať si myslí co chtěj a mají svoje pravdy, ale jako přátelé si je do života nedávám. Není mi příjemný takový charakter, který se chvástá a dělá ze sebe co není a pak je to v konečné fázi jen ostuda. Pokud ten člověk nemá jinou charakterovou nebo povahovou přednost.

Takový člověk nevyslechne, jen si mele to svoje, má to svoje, nenechá si nic říct, názor slyšet nechce, není to pro mě vhodný kamarád/ka. Mám ráda, když mám taky v přátelství i svůj prostor a toho člověka zajímám, ptá se, radí mi, dá mi názor, nechá si i ode mě poradit, dá se bavit o čemkoliv bez urážení se, prostě je to takové pohodové, klidné, svobodné.

Když jsem byla mladší, tak jsem takové lidi nemusela na základce hlavně. Samá pusa keců, jak co všechno zvládli a udělali, kde cosi a tak a za prvé mi to tehdy přišlo velmi povrchní, avšak dnes se na to dívám tak, že to byly jen kecny bez ničeho v hlavě, jen kecy a nic víc. Jak si mohli myslet, že ve věku na základce takového moudra a co všechno mohli zažít? Úsměvné, jen se ty lidi dělají zajímavými. Pak bylo krásně vidět, když třeba třídy spojily, nebo tě s někým takovým hodili do dvojice, či skupiny a ty si jen v klidu seděla a dělala si své úkoly a tito dotyční, nebo ten dotyčný byl úplně v háji a nevěděl vůbec nic, co má dělat, takže to stejně zůstalo na tobě, nebo na těch schopných lidech ve skupině a tahle kecna se nechytala. To fakt bylo tehdy úplně na výsměch zralé, ale smála jsem se vždy jen vnitřně. Říkala jsem si, však ono kdo je dobrý a schopný vyjde najevo vždy lehce a snadno, příležitosti přijdou, akce též, tudíž oni se ti lidé ztrapní sami, jak umí jen pusou a pantem máchat a to je všechno, ale schopnosti už ne.

Hlavně, že normálně by ti vymleli o sobě love i scifi story o tom, co vše zastanou a umí a kolikrát unikli smrti o vlásek, avšak pak je viď v běžné životě, nebo chtěj po nich něco udělat, tak jsou k ničemu, netuší, neví nic, ale z pýchy se prostě nezeptají, nepověsí ten hřebínek. Ne, to ne, urazit se a podělat to a ještě říct, jak to bylo těžké, co si to po něm vlastně chtěla.

A tak to je, schopnosti a umy se vždy ukážou časem a v reálu, v praxi, kdo je opravdu tak zkušený a vzdělaný a kdo se jen tím dělá. Tudíž není čeho se bát, tihle lidi nejsou hrozba.

Zdroj obrázku: LOUPAK.FUN © 2008 – 2021. Loupak.fun [online]. [cit. 24.6.2021]. Dostupný na WWW: https://m.loupak.fun/obrazky/vlastni/498071/