Když ani někdo nepochopí to, že ublížil

Ano, ublížit sám sobě, naletět si, zamilovat se nešťastně, věřit a zklamat se, důvěřovat a být podveden, žít v nejistotě a ve špatném tušení, pomáhat a neslyšet ani děkuji,konat dobro a být za to pokárán, řešit situaci v klidu a ještě dostat vynadáno, domlouvat se na setkání a nedostat ani odpověď. Tak si snadno člověk může ublížit, vlastní dobrotou, upřímným a srdečným úmyslem, svou důvěřivostí, že to co dobrého koná tak se mu vrátí od lidí zpět. Ano, tak si natluče a ublíží si těmito možnými způsoby. Tím, že si člověk ublíží sám, natluče si, si myslím, že se s tím dá stále dobře pracovat, jelikož člověk sám na sobě může zapracovat, uvědomit si to a leccos na sobě a svých postupech a způsobech změnit. Změnit názor, způsob myšlení, chování a opatrnost k lidem. Časem a společně prací sám na sobě se z většiny těchto zranění, možná i ze všech člověk oklepe a uzdraví, čím víc na sobě pracuje tím rychleji to jde a samozřejmě strejda čas pomůže.

To se dá, když si člověk pobrečí, uvědomí svou chybu a nakonec si odpustí a poučí se, tak život jde dál, je to jizva na dušičce, která nakonec stejně posílí a s tím se tak nějak člověk srovná a smíří.

Horší však je to, čeho se na člověku dopustili jiní lidé. Takové rány se hojí hůř, jelikož je to jinou vinou, ne-vlastní a člověk tady v tomto případě zpracovává ještě ukřivděnost, zraněnost, bezmoc, naivitu a pocit nespravedlnosti vůči sobě. Hůř se to v člověku hojí, jelikož si to člověk sám nezpůsobil a tak bojuje o to víc sám v sobě s těmito pocity a emocemi. O to víc se má pak člověk potřebu chránit, protože se tím pádem může naplnit strachem, že se to stane znovu a že ho opět takhle někdo ohrozí a ublíží mu na dušičce.

V těchto případech opět je třeba sám na sobě zapracovat a naučit se odpustit sám sobě, tak i těm lidem, kteří to způsobili. Případně je také dobré symbolicky s tím, kdo vám ublížil uzavřít mír, fyzicky a reálně si odpustit a vyříkat si to, pokud to však není možné se setkat a takto to urobit tak pak to zbývá jen na člověku samotném aby odpustil jak sobě, tak i tomu člověk, který ublížil a zranil.

Také jsou situace, kdy Vám jen tak někdo ublíží a ani si neuvědomí, že Vám ublížil. Tady je to sporné, jelikož to bolí jen Vás a bolí Vás pak následně ta lhostejnost a nevědomost toho, kdo ublížil. Bolí Vás jen ten lhostejný pohled od toho, kdo ublížil a ani neví, že takhle ublížil a že takhle může ubližovat. Dělá to i jiným lidem, avšak on/ona si to neuvědomuje a dělá to dál. Víte, že nejste jediní, komu takhle ublížil, ale ten člověk se cítí ještě v právu, když takhle ubližuje, že vlastně sám má na to nárok a že ostatní jsou špatní a že se k nim tak bude chovat. Nebo, že ti ostatní (těm kterým ubližuje) tak že oni ubližují jemu/jí, přitom jak? Z dobrého milujícího a upřímného srdce?

Anebo to může být i tak, že ten člověk Vám ublížil a ví moc dobře, že ublížil, ale nemá na to se k tomu vyznat a dojít k omluvě, odpuštění a vlastně mírového střetu a šťastného závěru. Nemá na to ať už odvahu, vyzrálost, mentální sílu, anebo jednoduše ještě k tomu tak nedospěl sám v sobě. To je horší, tito lidé páchají hodně škody na jiných lidech, utíkají před svou vlastní karmou – nebo si to tedy alespoň myslí a ubližují dál, jen proto, že sami v sobě utíkají před nějakým vlastním zraněním a proto ubližují jiným, protože sami v sobě nejsou srovnaní s nějakou svou bolístkou a tudíž je možná štve nebo trápí životy jiných lidí ať už šťastné nebo nešťastné a tak jim ubližují. Aby se necítili na tu bolest sami.

To je snad víc pochopitelnější když někdo ublíží a ani si to neuvědomí a neví, to je snad víc pochopitelné, i když i tohle nadělá dost paseky v lidských životech a tito lidé jsou něco jako chladnokrevní zabijáci a bezcitní, takhle to vypadá a oni to o sobě ani neví, pro ně je to normální, přitom páchají škody na lidských srdíčkách.

Tací lidé dělají věci nepřirozeně, ne protože by sami chtěli, ale proto, aby vám dali najevo, že jste pro ně nedůležití, nějakým činem Vás chtějí ponížit, nebo Vás zesměšnit, anebo chtějí vidět Vaší reakci a když ji dostanou tak ji nakonec obrátí proti Vám a vysmívají se, no co na to říct bezcharakterní a bez-emoční lidé, kteří ani neví o co se v životě ochuzují. A přijde mi, že tací lidé jsou hodně zoufalí a nešťastní lidé, šťastný a vyrovnaný člověk sám se sebou by se takhle nechoval. To se prostě pozná, prostě potkáte člověka a vidíte to na něm, jak vyzařuje a máte z něj nějaký dojem a pocit.

Ti, co ubližují a dělají to nevědomky, co na to říct, páchají paseku v lidech, ubližují a nedivila bych se kdyby za pár let se jejich karma natolik nahromadila, že by je potkala buď nějaká fyzická nemoc na těle, anebo zůstali o samotě, jelikož to je taková lekce, ve které člověk dojde k hlavnímu uvědomění a to tomu, že nikdo není v životě samozřejmostí a že nic netrvá věčně a to ani role lidí v našem životě. Nic není věčné, vše má své datum spotřeby, když to tak povím lidově. Tak, či onak pokud si to ti lidé neuvědomují to co dělají, tak za čas, nebo za léta se jejich karma naplní natolik, že se to odrazí v jejich životech a sami to poznají na vlastním štěstí. Život je někdy nemilosrdný, až si říkám, že někdy je moc krutý, ale asi to tak má být, každý sklidí to, co zasel.

A za nevědomost, která sice dočasně chrání, tak se bohužel platí, život a karma v tomhle neomlouvá. Možná někteří lidé to omlouvají, ale život ne.

Snad se těmto lidem klidně v noci spí a nechodí je navštěvovat černá ostraha jménem svědomí.

Ano, bolí to, když Vám ublíží někdo, kdo ani netuší, že Vám ublížil a chová se jako kdyby se nic nestalo. Ano, bolí to, rve to srdce a cítíte tu šílenou zranitelnost a to, jak jste slabí. Ale jste na tom stále dobře, z tohoto se dostanete, to se uzdraví, to se zahojí, zůstane sice jizva, ale nezapomenete, už jste tím pádem o krok napřed. Ten, kdo ublížil ten ještě netuší a ten si to samé prozření jako Vy zažije také, v mnohem horší verzi za čas, až se jeho karma naplní a to bude bolet mnohem víc, jelikož život to zařídí tak, aby nezapomněl.

Ano, ta lhostejnost a to jak se někdo na Vás dívá a ještě se diví, že Vás to bolí a proč Vás to vlastně mrzí, nebo štve. Vidí Vaše slzy a lítost a ještě se diví, že proč vlastně brečíte, když on je na Vás tak hodný a láskyplný, jakože…

Ano, vím jaké to je a v tu chvíli byste se nejraději rozkřičeli, ale nemůžete, jelikož se ještě bude divit proč vlastně křičíte. S tímhle je lepší se uzdravit sám, nebo do společnosti těch, kteří to znají, protože od pachatele uvědomění nečekejte, když nechce prozřít tak prozře životem za čas.

Vy se věnujte svému uzdravení a odpusťte hlavně sami sobě, to že jste se zranili a nechali si ublížit neznačí to, že jste hloupí, naopak to že jste lidé, máte skvělé a hodné srdéčko, které věřilo a milovalo a to z Vás dělá člověkem a to přeci za to stojí, ne? Rány se zhojí, dejte tomu čas a taky trochu osobního růstu a zamyšlení se sami nad sebou, avšak posunete se totiž, budete moudřejší a lepší verzí sama sebe. Zkuste to tak brát, z té lepší stránky a nevracejte se k myšlenkám k tomu, jak někdo může být tak bez-emocí, bohužel ano tací lidé někteří jsou. To je prostě fakt, ale to neznamená, že takové lidi musíte mít v životě, Vy přeci rozhodujete o tom s kým se budete bavit, kamarádit a láskovat.

Zdroj obrázku: MARINA_BS. творческий дневник [online]. [cit. 30.11.2018]. Dostupný na WWW: https://marina-bs.livejournal.com/33869.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Když ani někdo nepochopí to, že ublížil

  1. sunny napsal:

    Moc pěkný článek děkuji a doporučuji.do my essay for me

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *