Když dáváte zbytečné rady, které nikomu nepomáhají

Když máte kamaráda/kamarádku a ten/ta má nějaký problém, tak pravděpodobně se tomu svému kamarádovi/kamarádce snažíte poradit a pomoci.

Mluvíte o tom spolu, hodiny co hodiny, propíšete několik nocí o tom problému o tom co toho člověka trápí a také o tom, jak to řešit dál.

Vyslechnete si jeho/ji a jste vzorným a oddaným posluchačem a hltáte každé slovo, protože Vás to zajímá, poněvadž toho člověka – kamaráda/kamarádku máte rádi a chcete, aby ten člověk byl šťastný a aby měl/a šťastný život.

f4700153

Tudíž po vyslechnutí celé verze toho problému, či příběhu, tak dáváte rady, jelikož se Vás pravděpodobně ten člověk zeptá na radu, co s tím má dělat, jak to řešit dál a jak se k tomu stavit a co Vy byste dělali na jeho/jejím místě.

Dáte radu, vysvětlíte co je třeba udělat, jak byste to řešili Vy a kam to bude dle Vašich rad směřovat, co si o tom myslíte. Dá se říci, že upřímně poradíte to, co byste udělali Vy na jeho/jejím místě a tak nějak tajně doufáte, že kamarád/ka dá na Vaši radu a díky Vaší radě se to vše spraví a vyřeší. Tak nějak doufáte, že jste byli užiteční a že ten čas energii a ochotu, kterou jste tomu věnovali tak se vyplatí pro štěstí toho Vašeho blízkého člověka.

Děláte to v tu chvíli rádi, protože skutečně Vy chcete jim pomoci a chcete jim dát dobrou radu a dobré rozřešení, které tomu člověku pomůže rozřešit jeho/její problém.

S dobrý úmyslem a pocitem to člověku radíte a řešíte to s ním/ní a tak nějak už pro ten klid a pro jeho/její štěstí chcete, aby to zabralo. Nejen, že opětovné řešení toho stejného problému je vyčerpávající nejen pro Vás, ale i pro toho člověka samotného – toho koho se to týká.

Radu ocení jako skvělou od Vás, velice Vám děkuje za tu radu a Vy se cítíte, že to skutečně mělo smysl poradit a že jste byli užiteční. Však uplyne sotva pár dnů a ten člověk se Vám znovu ozývá, že ten problém je ještě horší, že se cítí ještě hůře, že má z toho nehorázné deprese a že neví co dál. Jenže samozřejmě si to řešil/a po svém a na Vaši radu nedal/a, ačkoliv řekl, že to je výborná rada, kterou zkusí. Samozřejmě nikoliv nezkusil/a.

Vy ta smutně povzdychnete, jelikož jste očekávali, že se to díky Vaší radě vyřešilo, anebo že je to již alespoň na dobré cestě od toho posledního rozhovoru, však nikoliv, ještě horší, tím pádem Vás to lehce rozesmutní. Avšak oddaně toho člověka vyslechnete znovu, popovídáte si s ním/ní o tom a znovu to nekonečně rozebíráte to samé dokola a znovu dáváte podobnou radu, jako posledně.

Toto celé se opakuje ještě tak 3x – 5x i vícekrát, zkrátka do té doby dokud to ustojíte. Ten člověk Vám opětovně volá, píše, že znovu je to ještě horší, či na stejném místě, že se vůbec nic neděje a že se utápí v depresích. A Vy už tak z toho všeho vyčerpaní a deprimovaní, cítíte, že Vaše rady, Váš čas, Vaše energie a vše co jste do toho dali a oddaně se snažili pomoci tak je zbytečné a že vlastně od Vás ani radu ten člověk nechce, jen chce vyslechnout.

Tudíž v tu chvíli Vás to už začíná otravovat a cítíte se, že jste jen hadr na setření toho špatného, co ten člověk řeší. Avšak ten člověk, který to opakovaně takhle řeší tak se vlastně nikam neposouvá, je stále na stejném místě, řeší to samé a vlastně na Vaše rady ani nedává, ačkoliv Vám řekne, že na Vaše rady dá, avšak činy to stejně nedotvrdí.

Ačkoliv jste se tedy snažili tak Vás to už začíná unavovat a ačkoliv tomu člověku přejete, ať je šťastný tak si to přejete, nejen kvůli němu/ní ale už postupně i kvůli sobě, abyste to již nemuseli opakovaně řešit. Jelikož stejně Vaše rada je málo platná, dá se říci, že vůbec a Vám to jen bere energii a psychickou sílu do Vašeho života.

Ano, pomáhat někomu je hezké a proto jste to dělali, jelikož víte, že jste to dělali z dobrého úmyslu a skutku, nic jste za to nechtěli, však zamrzí, když ten člověk sice Vaše rady uzná jako moudré, avšak stejně na ně nedá.

Tady totiž dochází k tomu, že já osobně už přestávám chápat logiku toho člověka, který má ten problém. Ano, on/ona uzná, že máte dobrou radu a že na Vás dá, avšak po pár dnech stejně volá a píše, že stejně to udělal jinak a že to dopadlo ještě hůře a že Vy máte ty nejlepší rady a proto se Vás ptá na to, co má dělat dál.

Tady mi vážně už trochu rozum vyvstává z hlavy. Nechápu to. Když má někdo tak super rady, tak ten člověk, ať se zařídí dle těch rad, kor když to ještě řekne a ne že na rady nedá a pak brečí, že to dopadlo ještě hůře. Někde se asi stala chyba.

V tomto případě, když vlastně člověk chce po mě radu, avšak nakonec stejně to udělá podle sebe tak to mohl říct rovnou, že si to vyřeší po svém, ušetřil by sobě i mě čas a nervy. A hlavně, rovnou jsem tedy mohla poradit to – „Udělej si to po svém, jak to cítíš.“ a měla bych tak mnohem lepší pocit z toho, že jsem správněji poradila.

Jenže větu – „Udělej si to po svém, jak to cítíš.“ tak tu mnoho lidí slyšet prostě nechce, o tom jsem se přesvědčila. Když jsem ji u svých přátel použila tak obvykle nebyli rádi a chtěli konkrétněji vědět, co mají dělat. Avšak mělo to smysl jim to říkat, když stejně udělali opak toho, než jsem jim poradila? A pak jen poplakali na výdělkem, který nebyl chvalný, i horší než ten problém původně byl.

Na toto věčné „radění“ které nemá účinek už mi vážně docházejí síly. Ráda lidem poradím, když chtějí znát můj názor, radu, či přístup k životu, k problému, velice ráda, avšak ten kdo nakonec stejně na to nedá, tak poté nechápu proč se mě na to ptal, když si to stejně udělá po svém. Nikomu nezazlívám, že si to udělá nakonec po svém, avšak jen nechápu tu pointu proč se mě předtím ptal/a na radu?

Někdy vážně silně uvažuji nad tím, že budu lidem rovnou říkat: „Dej na své srdce tak, jak to cítíš, já bych Ti poradila špatně.“ Mám někdy takovou chuť toto tvrdit, jelikož mé rady už mi leckdy přijdou, že jsou fakt zbytečné a tudíž mi přijde zbytečné je i někomu říkat, když stejně na ně nikdo nedá. Tak ať se na ně radši nikdo neptá a bude vystaráno a budou tak všichni šťastní a spokojení.

A co Vy? Máte s tím rovněž zkušenost? Také radíte leckdy zbytečně?

 

Zdroj obrázku: KŘÍŽOVÁ, Lenka. mimibazar.cz [online]. [cit. 26.8.2016]. Dostupný na WWW: http://www.mimibazar.cz/rodinne_foto.php?id=4700153

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *