Když jsem procházela peklem potkala jsem anděla

Není snad většího paradoxu na životě než když procházíte peklem tak Vám mnoho lidí ještě víc naloží břemena na záda, s líbezným úsměvem a „rádoby“ pomocným gestem Vám vrazí nůž do zad a ještě se usmějí na Vás a zeptají se proč Vás to bolí.

Chtějí Vás jen vidět trpět a dokázat si tak sami sobě, že jsou lepší, že dokázali ublížit. Přitom tím, že někdo někomu ublíží projevuje jen svou slabost.

Ano, dostanete se na dno, procházíte peklem a vše se boří ze všech stran. Ti/Ta/Ten kteří slibovali přátelství až za hrob najednou nejsou, usmívají se a vymlouvají se na to, že vlastně Vy jste zradili je a že se Vám za nic omlouvat nebudou, že vlastně Vy jste celou dobu Ti špatní. Dělají z Vás jednoduše hlupáka, jen aby se sami ukázali a falešně/letmě očistili. Však neočistili, skutky a pravda člověka doženou jednoho dne.

Ano, ti lidé to věděli moc dobře, že procházím peklem. Já nemám problém to přiznat a říct na rovinu tak jak to je, jelikož si myslím, že každý se na své dno může dostat a nemusí na tom být zrovna nejlépe, avšak od toho jsou přátelé, aby byli s Vámi, když Vám to tak dlouhou dobu slibují, že s Vámi budou vždy a budou Vám stát po boku.

Ano, ti lidé se myslí, že nakonec se stejně připlazíte za nimi a že je ještě budete prosit. Avšak to je pro ně velkým omylem, nikdo kdo má dostatečnou sebeúctu sám k sobě vím, že toto udělat nemůže, že by sám sebe ponížil a jim dal příležitost znovu ublížit.

Nu to co ti lidé nečekají, že v tom pekle najdete anděla. A vy ho potkáte, protože v tu chvíli ho vážně potřebujete. Sice nebude na první pohled znatelný a bude asi třeba ho uvést do situace ve které se nacházíte, avšak ten člověk se svým upřímný zájmem a ochotou při Vás bude stát. Protože právě když procházíme peklem tak získáváme ty pravé přátelé, kteří za to stojí.

Ano, i já když jsem procházela peklem a pocítila jen další nával břemena, posměchu a ublížení na vlastní oči a na vlastním těle. Kor po prohlášení, že ten člověk se mi neomluví, jelikož si za to mohu všechno sama.

Chyba byla to, že jsem se vůbec na toho člověka obrátila, to uznávám. Nezvládl se mnou jednu z mých těžších chvilek a já tak pochopila, že si nezaslouží se mnou kráčet ani když mi bude nejlépe.

V tu dobu do mého života vstoupil anděl, který se mnou byl, stál při mně a vyslechl si vše. Ulevilo se mi a on mohl poznat, jak na tom jsem a mohl i tak poznat víc mě.

Nechtěla jsem nic po něm, jen aby v těch chvílích byl se mnou a to byl. To mi bohatě stačila ta přítomnost, ten pocit, že na tom světě nestojím sama, avšak že mám vedle sebe po svém boku anděla, kterého si nesmírně vážím, že mě v tom pekle vůbec našel.

Tiše jsem tak kráčela životem dál s andělem a byla ráda, že jsem ráda. Nepotřebovala jsem to těm lidem hned oznamovat, že vlastně je nepotřebuji a že vlastně oni byli ti, co ztratili kamarádku. Nepotřebovala jsem, jelikož jsem věřila, že to poznají sami.

Uvědomila jsem si i díky své mamince, že to nemá smysl dělat odplatu, nebo tajně čekat, až se jim karma vrátí. Dala mi radu, abych se to naučila vypustit a neřešit, nechat to být. Jelikož ticho je totiž mnohem horší zbraní než ošklivé činy, či slova.

A má pravdu.

Nic není větší odplatou pro ti, kteří by si ji zasloužili než to ticho, které si myslí, že neuslyší, ale oni to ticho uslyší. Ticho z Vaší strany, naprosté NIC, žádná reakce, žádná odezva, žádná žádost, naprosté NIC.

Pochopí, že ve skutečnosti jste je vlastně vůbec nepotřebovali a nyní musí žít s tím vědomím, že ublížili člověku a ten je právem vyškrtl ze svého života, jen proto, že oni se nedokázali jako člověk s lidským srdcem zachovat.

Vlastně je to docela zajímavé, že v těch nejhorších chvílích člověk potkává na své cestě životem lidi, kteří jsou anděli našeho života a navždy nás změní a náš život posunout tím správným a uzdravujícím směrem. A my jsme jim tak vděční a chceme s nimi prožívat i chvíle, kdy je nám hezky a kdy jsme šťastní, protože chceme jim to nějak oplatit, to co pro nás udělali. I přes to, že odměnu nechtějí a nic za tu pomoc nechtějí.

Když procházíme peklem nezastavujme a neohlížejme se na dveře, které se sami zavírají. Rozhlédněme se kolem a nepřestávejme jít, nejsme na to sami. Andělé jsou tu s námi a žijí tu s námi „převlečení“ za lidi.

Tímto článkem chci poděkovat jedné konkrétní osobě, že mě vytáhl z toho nejhoršího a že i přes to, co ví, že jsem prožila tak mě nesoudí a bere mě takovou jaká jsem. Děkuji moc ♥. Děkuji za Tebe anděli ♥.

Zdroj obrázku: DARK.SNOW. Dark Snow [online]. [cit. 4.3.2016]. Dostupný na WWW: http://dark-snow-world.blog.cz/0901/andele-0-2-muzi