Když mi je smutno tak na Tebe myslím a dodáš mi tak naději…

Dnešní článek zaměřím směrem, který se možná ne každému bude líbit, avšak mě to nevadí. Ať to vypadá jakkoliv. Článek jsem pojala jako takovou osobní zpověď.

Taky asi poznáte ty chvíle. Ta chvíle kdy se sice nic nemusí v životě dít, ale cítíte takový pochmurný a depresivní smutek, špatnou náladu.

Anebo taky možná ty vyhlídky do budoucna jsou nejisté, budoucnost je mlhavá, nic není jisté. To co jste mysleli, že je Vaše cesta tak je nakonec cesta někoho jiného, komu se ta cesta schovává a mohl se na ní kdykoliv vrátit i když se asi nevrátí, ale prostě ta cesta Vaše není. Vy musíte učinit žbluňk do nejistoty se vším všudy.

Možná i Váš největší parťák Vás v momentálně situaci a emočním rozpoložení, či emočním afektu nepochopí a ještě shodí Vaši volbu, přitom kdyby byl na Vašem místě jednal by stejně a ještě možná víc sobecky a kopal by kolem sebe.

Nepochopeno, leccos na zřetel nebráno.

Jako kdybych hledala jakou cestou se vydat, jako kdybych hledala východ z toho všeho, nic není ok.

Hledám asi to, co mi chybí a to nějaká dobrá vyhlídka a naděje, že bude vše v pořádku. Možná v tuto chvíli by jen mi pomohlo kdybys prostě přišel, objal mě a řekl, že to všechno bude dobré, anebo já přišla za Tebou a řekla to samé Tobě, to na tom již nesejde, klidně přijdu já, ale byla bych ráda kdybys mě přijmul a nedržel si ten barikádový odstup a miliony uzavřených gest přes které mečem a katanou se probojovávám, když tě chci pochopit, či se s Tebou jen bavit a komunikovat.

Ano, vím že asi nemám co nabídnout a sama žiju v nejistotě, ze dne na den, kdy vlastně nevím zda ještě zítra budu tam, kde jsem teď. Nevím zda si mohu dovolit investovat ať finančně, či časově, nemohu se spolehnout na nic, jen na sebe. Opatrně našlapuji v životě. Nezávidím, nechci nikomu nic krást, nechci být navíc, jen chci najít ten svůj směr v životě a nechci být ta, která někomu něco krade. Nejsem taková, proto raději mě vystřelte někam pryč a do klidu, přijmu to spíš, než abych o tohle bojovala. Tady bych boj prohrála, proti této osobě nemám šanci, není totiž pro mě soupeřem.

Nebudu lhát ta situace mě štve, avšak dělám co mohu a přeji si maximálně, aby to dopadlo skvěle, když není podpora zvenčí, musí přicházet ze mě a to nejvíc. Někdy musí být člověk silný za oba, za tři, čtyři, více lidí.

Sice asi nejsem nejlepší partie a nejsem tím nejlepším člověkem, vím že mám své chyby, které Ti vadí a vím že nejsem asi ta vysněná princezna, kterou sis představoval, vím o tom, ale můžu být vílou a tím vším, co si budeš přát, víš že bych splnila vše, co bys chtěl a byla tím kým bys chtěl abych byla, aspoň na chvíli, abys byl spokojený a šťastný.

Je pravdou, že když je mi takhle na nic tak na Tebe myslím a je mi hned lépe. Cítím, že ještě na tom nejsem tak špatně, že je tu stále někdo, kdo se ke mně chová hezky, opatrně a také tak tiše našlapuje tak, jako já.

Neřeším to, kdo co drbe a kdo co mi o Tobě poví, kdes byl a tohle, nezajímá mě to, stejně jsou to jen ženské drby a to nepotřebuji řešit.

Možná se divíš, jak to vše stíhám a zvládám a jak časově dokážu vyžít. Věř mi, že to jde, když se vše dobře naorganizuje a dá se žít i s více aktivitami a já zas chápu, jak je pro Tebe důležité ten jeden jediný aspekt ze kterého máš trému a já to chápu.

Vím, že jsem rozkřiknutá osoba a že o mě hodně lidí ví, co jsem za kvítko, které se s ničím nemaže, nebere si servítky a nějaké konvence jsou mi víš kde, ale přesto se se mnou bavíš a já se ptám proč?

Nectím tradice a nějakou jistotu v životě neznám, žiju ze dne na den spontánně, někdy je pravda, že bych ráda věděla zda budu mít následující den práci, čas a peníze, ale to bych asi chtěla moc velký luxus, který nyní nemohu prožívat. Avšak smiřuji se s tím, nedá se nic robit.

Je to asi má cesta, kterou hledám.

Ano, někdy mě bolí na srdci to, že si připadám jak dobrácký hlupák, který chce to nejlepší pro ostatní a nakonec se nic nepodaří. Naučila jsem se hodně věcí přecházet, tolerovat a respektovat. Nejsem tak tvrdá a nemilosrdná, jak mě tu každý vybarvuje a to že trestám není až tak pravda. Každý se totiž za svoje činy vytrestá sám, ale aby to měli na koho svést tak je tu ještě moje osoba.

Avšak je pravdou, že někdy mě ty hádky, křik, dramata a věčné řešení co říct a neříct unavuje. Někdy mě to ubíjí a ubírá mi to síly. K čemu ta dramata když stejně se tím nic nepohne a nezmění. K čemu ten křik, když stejně to za někoho budu řešit já a ještě za to dostanu seřváno?

Proč to vlastně robím? Pro klid? Pro štěstí? To asi ne, štěstí vypadá jinak.

A ano někdy mi fakt silně vadí to, jak každý na mě tlačí a chce ode mě jen nejlepší výsledek a přitom já bych se chtěla jen uvolnit a třeba s Tebou debatit i kdyby to měly být houby v lese tak mě to bude bavit, jelikož právě když se s Tebou bavím, nebo si na Tebe vzpomenu tak se cítím líp, cítím lehkost, nadhled a naději, že ještě nemám ve svém životě vše tak natěsnáno a že leckdy můžu být jen tím že jsem.

Děkuji Ti za skvělé přátelství, důvěru, podporu, vyslechnutí a to že mě nemeteš hned sotva, co se ozvu s nějakou svou bláznivou zprávou. Jsem ráda, že mě neodsouváš stranou tak, jako to občas robí pár lidí a mě to bolí.

Děkuji za to, že mi dáváš naději už jen tím, že se bavíme, nebo tím, že jsi. Jsi skvělým člověkem. Vím, cítím a slyším.

 

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2018 NOVALINE, S R.O.. NOVAline [online]. [cit. 9.2.2018]. Dostupný na WWW: https://www.novaline.cz/andel-srdce-na-pravem-miste-30cm&search=and%252525C4%2525259Bl

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *