Když nám lidé nedávají na vybranou

Dnes se zaměřím trochu hlouběji a osobněji.

Když žijete a jste rádi za to, jak spravedlnost funguje a že to je vše v pořádku a v souladu a že se všem vrátilo tak, jak jste si přáli a chtěli jste to tak. Tak si možná myslíte mylně, že to tak je v pořádku a už to nebudete muset řešit.

Jenže život Vás znovu hodí do toho pocitu, že prostě to musíte řešit a že Vy budete muset být ten/ta, který tu spravedlnost bude muset nastolit. Jelikož Vám to prostě není jedno v tom, aby se na světě, či aspoň ve Vašem okolí činila nespravedlnost.

Nuže dejme tomu, že to tak berete, že prostě Vy budete ten člověk, který každého usměrní a uzemní do reality a vrátí mu to, co zasel.

Někdy je to tvrdé, někdy cítíte, že si to ten člověk zasloužil a někdy prostě se stane, že musíte vytrestat i někoho koho máte rádi a to jen z toho důvodu, že si o to ten člověk sám řekl a nedal Vám na výběr.

Co pak v takové situaci, když někoho máte rádi, intuitivně cítíte, že tu lekci on/ona potřebuje a že prostě bez té lekce to nebude ono, prostě cítíte ze všech sil, že tu lekci tomu člověku musíte zasadit. Však rve Vám to srdce když to musíte udělat, vlastně ten člověk si nic neuvědomí a nijak se neposune dokud si to neprojde a dokud nepozná jaké to je, když nejste samozřejmostí a to vše, co děláte tak není a nemůže být samozřejmostí. Cítíte, že toto je prostě potřeba udělat, jelikož ten člověk to svými činy tak přitahuje a vyžaduje, že Vás to snad víc i mrzí za něj. Nechcete, aby si tu lekci, kterou víte jak moc bolí prožil, avšak cítíte, že to jinan nepůjde. On/ona Vás vlastně i nutí do toho mu tu lekci nastolit, jelikož jen od Vás na tu lekci bude slyšet a jen od Vás si něco uvědomí a posune se dál životem.

Rve to sice srdce, avšak když člověk tu lekci nedá tak ublíží sám sobě a nechá se tím člověkem přinutit k jiným činům, mnohem horším a to s tím rozdílem, že ublíží nejvíce člověk sám sobě a svému sebevědomí, hrdosti a svému svědomí.

To čeho se člověk dopustí na sobě je mnohem horší, než to co se na Vás dopustí někdo jiný, s tím se dá snadněji vyrovnat.

Jenže co naplat, stojíte možná před rozhodnutím komu spíše ublížit. Jenže stejně pak dospějete k tomu, že radši tomu člověku nasadíte lekci, jelikož jste pro tu spravedlnost a víte, že vše má být vyvážené a že ten člověk má dojít to k čemu se vlastně chová a co svými činy přitahuje.

Prostě Vy jste si v životě taky schytali svoje a ten člověk to za Vás neodžil, tak stejně tak si on/ona schytá svoje, avšak s tím rozdílem, že to bude od Vás a Vy mu tu lekci uděláte tak, aby se poučil co nejrychleji a nemusel se v tom piplat tak dlouho.

A i když si to možná budete vyčítat, může Vás klidnit to vědomí i svědomí, že ten člověk Vám prostě nedal na výběr. A i když se leccos bude jevit jinak než se zdá, nebo než to lidi okolo pochopí, tak Vy přeci víte jak to bylo a jak se ten člověk správal. Vy moc dobře víte, co si ten člověk zasloužil a co si svými činy přitáhnul a to že se neuměl chovat, tak si vlastně o tu ráznou lekci od Vás říkal.

Teď rozhodně v článku nemyslím žádné psychické nebo fyzické násilí – to chraň bůh.

Jde tady o lekce ze života, která vlastně musíme zažít, abychom zmoudřeli, posunuli se životem a byli lepším člověkem než jsme nyní.

Některé lekce jsou nevyhnutelné.

A jakožto člověk, který to momentálně řeší tak Vám povím, že nemusíte litovat toho, že někomu dáte lekci k tomu, aby se probral a došel k sebepoznání a sebeuvědomění. Vlastně tomu člověku tu lekci dáváte právě z přátelství a lásky tím, že chcete, aby byl lepším a podporujete ho v jeho seberozvoji a v tom, aby byl lepším člověkem než nyní a tím pádem si i hodně věcí v sobě urovnal a zlepšil na sobě a tím pádem byl i lepším sám pro sebe.

Dá se to brát i takto a nerozmýšlet se stále nad tím, jak někomu bohužel takto plníte jeho/její největší strach a noční můru, bohužel, není to asi jeden z nejlepších činů za který jste na sebe hrdí, však může Vás těšit to, že i ten ošklivý a zlý čin je ve své podstatě lekce a vzejde z něj něco dobrého.

Je to jako kdyby ten člověk procházel tmou, které se bál a Vy jste mu stále posouvali ten konečný tunel se světlem, až pak nakonec do toho světla dojde, ale už řádně poučen a s pokorou, že ta tma nebyla zlo, ale cesta. Cesta, která učí a která dává hodně sil a poznání sám sebe.

Upřímně zrovna není nejlepší rolí činit spravedlnost a každému vracet to, co si zaslouží a co zasel, však někdy je zapotřebí dělat i takovéto činy, jinak to někteří lidé nepochopí. Někdy prostě potřebují lekci pocítit tak, aby si ji zapamatovali a posunulo je to.

Těší mě na této roli právě to, že ti lidé jsou pak po tom všem uvědomělejší a já cítím, že jdou správným směrem životem – takovým jakým si přáli a tou lekcí sami v sobě hodně vyřešili věcí a komplexů.

Moje role tak není ustálená, však je radost pohledět, když ty lidi ta lekce změní a zažijí si to, co sami vlastně činili ostatním, pak si totiž hodně dobře rozmyslí zda to ostatním budou činit.

A co Vy si myslíte o tématu? Myslíte si, že je těžké činit spravedlnost, nebo je to vždy „piánko“?

 

Zdroj obrázku: © 2007 – 2017 HUDBA.SK. hudba.sk [online]. [cit. 8.9.2017]. Dostupný na WWW: https://hudba.zoznam.sk/spravy/29-08-2017-video-taylor-swift-posliapala-svoje-stare-ja-a-zlomila-rekord-adele-na-youtube/fotky/144051/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *