Když napravit, tak časem

Když jste něco pokazili a víte to moc dobře a chcete to napravit. Ano, může se to stát a děje se to celkem běžně si myslím.

Bez chyb a chybování bychom nebyli lidmi.

Však co když prostě chceme chyby napravit a jdeme na jejich nápravu? A jak vlastně chyby napravit, abychom to ještě víc nepohnojili?

Chybovat je lidské a v jakémkoliv vztahu, přátelství, či komunikaci se stane nějaká chyba a každý někdy takovou chybu udělá, nu což jsme lidé a děje se to. Nenajdete vztah, nebo přátelství, které by bylo bez chyby a něčeho takového.

Avšak chyby nejsou od toho, aby náš celý vztah či přátelství pohřbili, ale dávají nám možnost jak napravit to, co bylo špatné a zlé, dávají nám možnost stát se lepší verzí sama sebe. Je to dobré jak pro nás, tak i pro toho druhého, že mu můžeme dokázat, že nejsme tak špatní tak jak jsme se projevili.

Je pravda, že v dnešní době hodně lidí to po prvotních chybách vzdá a jdou životem dál. Neodsuzuji, je to každého věc, jen si myslím, že zahazují pomyslný „srp když úrodu mají ještě nedozrátou“, rozumíte? Prostě to vzdávají ještě dřív než by mohli zažít to nejlepší, co s tím člověkem mohou zažít.

Pak jsou lidé, kteří své chyby chtějí napravit, ale úplně se poblázní a snaží se jeden den, nebo pár dnů a čekají, že se vše najednou zlepší a najednou se vše k dobrému obrátí. Nu tací lidé obvykle také ostrouhají, jelikož málokdo dokáže se přepnout a odpustit naráz a dělat jakože se předtím nic nestalo. Anebo prostě to tak rychle nedokáží přijmout a vstřebat a tudíž k nápravě nedojde, jelikož ten chce rychlý výsledek a ten druhý zas chce čas na to, aby si to vše mohl urovnat v hlavě. Výsledek je podobný, že to stejně dopadne špatně a nedojde k nápravě a lidé jdou dál životem a přestanou se bavit.

Pak jsou lidé, kteří na nápravu jdou tak, že se snaží od prvního dne, ale vědí moc dobře, že jen jeden velký čin nestačí, že jich bude potřeba víc, více malých krásných činů, ale o to víc a snaži se delší dobu, třeba pár týdnů. Netlačí, nechávají plynout a jsou rádi za to, že ty malé činy ten druhý člověk přijme a je rád, to stačí a takhle plynou dni po dni a týden po týdnu a ono ejhle po nějaké chybě a tomu špatnému co se stalo se ani člověk nevrátí a je to možná mnohem lepší přátelství, či vztah než předtím.

Taková náprava skutečně pomohla a dala možnost, jak být lepší verzí sebe sama.

A takové nápravy opravdu mají účinek, nesou sice hned, ale za to Vám dají trvalý výsledek. Samozřejmě nikde není napsáno a zaručeno, že to ten druhý vždy přijme. Pokud Vám ten druhý nechce odpustit a není otevřený a přístupný tak tam to bude chtít o to více času, anebo to pak sami zabalíte, jelikož když se nebude chtít otevřít a přijmout to, tak s ním nic nenaděláte.

Avšak myslím si, že většina lidí co nějaké emoce a srdce mají tak to přijmou a budou rádi, že na ně netlačíte, dáváte tomu čas a jste trpěliví. Právě to, že na někoho netlačíte a dáte mu čas a budete chvíli čekat tak dáte najevo to, že Vás bere vážně a váží si Vás jako osoby.

Osobně jsem člověk, co je pro nápravy, ano věřím v ně. Dříve když jsem byla mladší tak se přiznám, že jsem vůbec nevěřila, měla jsem za to, že to je zbytečné, jelikož na minulosti to už nic nezmění. Ale neuvědomovala jsem si ten fakt, že sice ano minulost to nezmění, ale může to změnit přítomnost a budoucnost, která může být ještě krásnější.

Nyní to vidím a proto jsem pro nápravy svých chyb. Upřímně v žádném přátelství a vztahu nenajdete člověka, který by nikdy neudělal chybu. A pokud to někdo o sobě tvrdí tak kecá, anebo to jen háže na druhou stranu, ale upřímně jsme lidé a každý chybujeme. Není to o tom najít dokonalého člověka, ale mít rád nedokonalého člověka a neustále se společně posouvat vpřed životem a stávat se lepší verzí sama sebe.

Nikdo nezůstává úplně stejný do posledního pohybu, slova a názoru po čas života. Je sice pravda, že charakterové rysy se u člověka obvykle nemění, ale úplně stejným také nezůstává. Tak nějak přirozeně spěje tím životem a mění se v průběhu a třeba i malinko, ale mění.

A drobné změny v chování jsou věc, kterou může změnit každý z nás a může tak ovlivnit budoucnost a celý další vývoj vztahu, či přátelství.

Nemusí jít o žádnou osobnostní proměnu, ale spíše o drobné změny, které vylepší to, co dříve nefungovalo.

Osobně se přiznám, za život jsem své chování napravovala nesčetněkrát jak v přátelství, tak v mileneckých vztazích tak i ve vztazích partnerských. Nehambím se za to, přijde mi to naprosto normální a díky tomu jsem opravdu na sobě viděla nedostatky, které jsem pak napravovala.

Ano, když jsem neměla čas, hned jsem se snažila při nejbližší příležitosti ten volný čas vytvořit.

Ano, když jsem udělala chybu a hysterčila, omluvila jsem se a snažila se být klidná a nerozčilovat se.

Ano, když jsem byla podrážděná, uznala jsem to a omluvila jsem se.

Ano, když jsem byla drzá tak jsem to uznala a šla jsem do pokory.

Ano, když jsem potopila vztah, tak jsem to uznala.

Ano, když jsem spěchala za chlapy taky jsem to uznala, že jsem byla poblázněná.

Přijde mi toto naprosto normální a cítím, že je to takto správné. Nemyslím si, že by se vždy měl snažit o nápravu jen jeden člověk, ale snažit by se měli oba, při nejmenším tím, že to ten druhý přijme, tím už dává najevo otevřenost tomu, že se dá pokračovat dál a dá se posunout dál tím přátelstvím, či vztahem.

Lidi se prostě někdy nepohodnou, někdy udělají chybu, někdy se prostě neshodnou, někdy se něco pokazí, ale to není důvodem se hned na to vše vykašlat, ztratit výborného člověka se kterým je mi fajn, ale na místo toho se zamyslet, sebrat se a jít osobně za tím člověkem omluvit se, dát mu třeba nějakou maličkost a udělat něco, co toho člověka potěší, věnovat se jemu, dát mu čas a ono to pak jde mnohem lépe, než to zabalit rovnou.

 

Zdroj obrázku: BLOG: ALEJKA = S LÁSKOU V SRDCI. alenapundy.blogspot.com [online]. [cit. 14.6.2018]. Dostupný na WWW: https://alenapundy.blogspot.com/2013/11/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *