Když nenávidíte svůj život a uchylujete se k paralelnímu

Taky jste se někdy setkali s tím, že ačkoliv jste vždy pro reálný život, reálné prožitky a pro vše reálné tak i přesto jste v tom svojem životu nebyli spokojeni?

Co když Váš život je zdánlivě pro ostatní dokonalý, naprosto šťastný, pro Vaše přátelé jste vzorem a jste pro ně ikonou toho, jak vypadá šťastný člověk a co vše má mít ve svém životě. A i celkově na rodinu, okolí a známé prostě působíte jako naprosto vyrovnaný a šťastný člověk, který prostě žije tak jak má a je tak šťastný a „bude postupovat“ životem tak, jak to společnost očekává.

Kdežto Vy uvnitř svého těla a z duše cítíte to, jak tuhle myšlenku a tenhle pocit doslova nenávidíte a tím pádem pak i postupně začínáte nenávidět i svůj život, jelikož je pro „oko lidí“ šťastný, ale už není šťastný pro Vás.

Sice máte všechno, co můžete chtít, ale nepřineslo Vám to ten pocit štěstí na srdíčku. Ti co jsou Vám nejblíž si toho všimnou a vidí na Vás, že i když všechno zvládáte a žijete s noblesou tak vnitřně nejste šťastní a nezáříte.

K čemu to vše je, žít život podle toho, jak by teoreticky šťastný člověk měl žít, když přitom nejste šťastní Vy?

Dejme tomu, že ten reálný život pokračuje, pokračuje proto abyste měli od lidí klid a abyste neslýchali narážky typu, že byste něco měli urobit jinak ve svém životě a aby se Vám do toho nikdo nemíchal a aby si na Vás nikdo nesmlsával za to, že Vám něco v tom životě dle „očí společnosti“ chybí.

Tak kvůli tomu to necháte plynout dál a dál a abyste se z toho úplně nezcvokli, či nepropadali se do hlubších a hlubších depresí z toho reálného života, který denně žijete tak se uchýlíte radši k rozptýlení, které je jen Vaše a které je jen pro Vaše potěšení a útěchu toho, že nic nemusí být tak hrozné a že možná jednoho dne se z toho všeho dostanete pryč k něčemu lepšímu a šťastnějšímu pro Vás.

O lidech, kteří žijí paralelní životy jsem psala již dříve .

A upřímně vůbec se za to nestydím. Mám k tomu hodně blízko, jelikož jsem se k tomu za život uchylovala dost často, spíše i tak, že po většinu času.

Chtěla jsem mít klid od toho, aby mi někdo stále něco říkal a aby mi někdo stále do něčeho rýpal a předhazoval mi to, co mám ve svém životě špatně, nebo to co nemám a tak jsem chtěla žít tak, abych mohla žít podle sebe, ale zároveň měla klid od těch všech rejpavých lidí, kterých je hodně, aspoň tedy s čím se setkávám já.

Ono totiž, když fakt žijete dlouho ten reálný život a štve Vás to a začínáte ho fakt nenávidět, protože v něm nejste šťastní a vnitřně cítíte, že byste byli šťastní úplně jinak a s jinými lidmi a na jiném místě tak prostě potřebujete upustit, jinak se prohlubujete do depresí, do kterých jsem se pak i já začínala propadat. Avšak, když najdete to rozptýlení jinak a začnete si utvářet svůj paralelní život jinak a jinde, je vše hnedka jiné a lepší. Vidíte tak trochu nový začátek a prosvitne Vám do života naděje ta, že nemusí ten Váš reálný život vůbec tím směrem se ubírat, ale může to být jiné. Anebo i kdyby tak minimálně máte to rozptýlení a můžete si třeba v poklidu v noci, kdy všichni spí robit svoje záležitosti, nebo se nechat rozptylovat k šťastnějším myšlenkám. Anebo si ve chvílích kdy jste sami je též zpříjemnit dle sebe i kdyby to byla forma, kterou by nikdo nepochopil i kdyby to bylo něco, co by Vám nikdo neschválil, tak prostě v tu chvíli jste to jen Vy a Váš život případně lidé, které do toho zapojíte.

V tu chvíli jakoby čas neeexistoval a Vy v tu chvíli máte pocit, že žijete, že prostě skutečně žijete a to že jste Vy v tom sice paralelní světě, ale jste to Vy. Nejhorší z toho pak všechno je asi ten fakt, že to trvá chvíli a pak se přepnete zpět do té reality a musíte si dávat pozor na to, co povíte a na to, jak se budete chovat a většinu času žijete tím reálným životem, který je nějak najetý a zvyknutý. Není to tak, že byste ty lidi z reálného života neměli rádi to ne, ale je to o tom, že v tom svojem reálném životě nejste šťastní a za to si zodpovídáte sami a Vy to víte, že Vy tak nejste šťastní.

Možná ten paralelní svět je opravdu únik, možná je to také to, že člověk hledá to, co ve svém životě nemá, možné je leccos.

Však aspoň na tu chvíli a na těch pár minut, hodin Vás to dokáže tak hodně nabít pozitivem, že záříte a že prostě se aspoň na chvíli cítíte šťastní. To je na tom to super a to je důvodem proč to člověk takhle začne budovat. Sice ano musí se zas přepnout do reality a tu žít též, nemůže ulítnout úplně, ale ten paralelní život na něj počká a ten tu bude do té doby, než to toho člověka neomrzí.

Jsou věci o kterých lidé veřejně nemluví, ale to neznamená, že se nedějou a nestanou.

Společnost a lidé si kolikrát tak „mažou med“ kolem pusy a myslí si, že to není vidno, že ty své životy nenávidí a že opravdu ta teorie „šťastného života a koloběh života člověka“ opravdu není řešením pro každého.

Společnost očekává, že se jednoho dne zamilujete, s tím člověkem navždy zůstanete a vezmete se, založíte rodinu a budete mít minimálně dvě děti, budete do toho mít prosperující práci, ve které nutně musíte prosperovat a být úspěšní a musíte jít vzhůru a vypracovávat se, tím pádem po čas let být i šťastnější a úspěšnější a prachatější. A ve vztahu, že nutně musíte představovat drahou polovičku rodině a trapně pořádat rodinné oslavy a rodinné představovačky, společné akce. Pak se s tím člověkem sestěhovat, jen proto že to prostě „musí“ a protože je to asi nějaký aspekt štěstí?

Ale tohle je zažité, nikdo už nevidí to, kolik nocí jste kvůli tomu probrečeli a jak moc jste se tomu bránili a jak jste kvůli tomu až téměř zahodili možnost být s někým skvělý jen proto, že jste ten typický průběh života nechtěli.

Protože cítíte, že tohle není pro Vás, že tohle Vás šťastným neučiní. Můžete tak žít „pro oko lidí“ však štěstí jako takové Vám to nepřinese.

A proto se lidé uchylují k paralelnímu tajnému životu, ať je jakýkoliv, protože hodně lidí tenhle nátlak veřejnosti a společnosti prostě neustojí a já se přiznám, že nejsem v tomhle výjimkou. Hodně lidí donutila společnost zůstat v něčem, co nemělo budoucnost a v něčem, v čem nebyli šťastní, jen proto aby měli klid od společnosti – pomluv, rejpaček a bůh ví čeho ještě. Protože lidé jsou v tomto ohledu zákeřní a nedají Vám pokoj, pokud jste pro ně nějakým způsobem „zajímaví“ když žijete dle sebe a bez nějakých konvencí a očekávání společnosti.

A co Vy jak se stavíte k tomuto tématu? Vedete také paralelní život? Anebo žijete život reálný dle sebe?

 

Zdroj obrázku: DIANAY. Magro.blog.cz [online]. [cit. 5.1.2018]. Dostupný na WWW: http://magro.blog.cz/1401/nesnasim-muj-zivot

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.