Když nepochopí proč je to jinak

Za život urobíte hodně rozhodnutí, změn, činů a tak nějak všeho možného, od toho ten život je, aby se žil a konal a ne aby se jen nečinně čekalo na to, až spadnou zralé plody do klína. Jelikož i ty plody musí nějak uzrát a někdo se o ně musí starat, aby uzrály a vyrostly.

Každé rozhodnutí a každý čin s sebou nese následky, což asi nemusím ani opakovat a zdůrazňovat, jelikož to je jasné.

Já jsem toho názoru, že nic není náhoda a že vše má svůj důvod. Nevěřím na náhody, ani na náhodná setkání, jsou to podle mě vše důvodná rozhodnutí a činy, anebo pak důvodné shody i kdyby ten důvod měl být ten, že to prostě Vesmír zařídil, aby to tak bylo a stalo se to tak.

Avšak respektuji názor těch, kteří na náhody věří, já ne.

I já dělám rozhodnutí a činy, které mají svůj důvod. Buď je to jasné hned proč to tak dělám, či rozhoduji, anebo není a když se to nedovíte tak vězte, že k tomu důvod mám, jen třeba není sdílný pro veřejnost.

Chápu, když lidé v okolí nepochopí proč jsem něco tak a tak urobila, když se s nimi nevídám denně, nebo si neříkáme svůj den od rána až po večerní ulehnutí a každý pohyb, tak je jasné, že nemusí okolí vždy chápat, proč to ten člověk urobil a proč vlastně se tak rozhodl. Tady je prostě na Vás ta možnost, buď to těm lidem vysvětlíte, anebo se Vás zeptají, anebo jim to nepovíte, je to Vaše svobodná volba a rozhodnutí, zpovídat se jim přeci nemusíte.

Ale je paradoxní to, že ani ten blízký, ten, který by o tom měl vědět co nejvíce a chápat to, ptát se, zajímat se. Možná i proto to rozhodnutí padlo, aby se viděla reakce a nějaké emoce. Tak zrovna ten blízký to nechápe a nezajímá se, shrne to celé na Vás a více ho nezajímá, co Vás k tomu vedlo. Prostě to tak smete, že jste to urobili a už je to jedno.

Zajímavější na tom všem je to, že všichni okoli i ti známí a okolí to chápe, proč jste to urobili a ještě Vás v tom podporují. A ten nejbližší ne a ani se o to nezajímá. Prostě to ani nechápe proč jste to tak udělali a ještě se diví tomu, proč to vlastně děláte a chcete jinak.

Vlastně se diví tomu, proč vlastně tu změnu děláte a žijí v té iluzi, že všechno bude stejné.

Nu na to povím to, že nic stejné nebude, proto se robila ta změna.

I já se divím tomu, jak ten člověk může být tak v klidu a nezajímat se o to a vlastně to mít u patřičných míst.

Buď mu to nedochází, anebo prostě to bere tak, že se nic nemění, přitom se mění všechno.

Pochopila jsem, že nemá smysl se o to nějak víc pokoušet a rozmlouvat tomu dotyčnému do duše tím, že je to fakt jinak a že to už stejné jako to bylo nebude. Že se prostě radikálně změnilo a mění.

Nemá to cenu, bude oponovat, je tu z toho vidno, že ten člověk to ještě nepřijal a ono čas a činy mu ukážou postupně, že je to nevratné a já ten čin již nevrátím.

Čas ukáže a rozetře oči iluze. Nebudu se o tom dohadovat, nebudu přemlouvat, nebudu se tak ještě víc ponižovat tím milým jednáním a promluvou, když bych z toho stejně vzešla jako ta špatná, ta která proč se vlastně snaží a něco říká.

Nechám toto osudu, Vesmíru, ať ukáže co a jak je. Dávám od toho ruce pryč.

Trochu se nad tím divím, jak takhle někdo může uvažovat a ještě se cítit v pohodě, jakoby nic. A jednat s Vámi nadále tak, jakože se nic nestalo. Netuším, ten člověk má jen ten svůj svět a ten asi jen tak nezměníte. Bude nejlepší ho v tom takhle nechat. Když ani nechce vysvětlení, neptá se, vlastně je mu to jedno, tak ať si to nechá.

Já jsem typ člověka, který rád vzbuzuje v lidech emoce, city a pozornost, prostě jsem tak ráda a cítím se tak ve své kůži a živlu a když to od někoho nedostanu tak to chápu, prostě jsem nezaujala, ale to je v pořádku, každý máme jiný vkus a koukáme po něčem jiném. Respektuji a necítím se kvůli tomu nijak hůře.

Tím pádem k sobě přitahuji lidi, kteří to moje chování berou, zvykají si, anebo si zvykli na ty moje náhlé změny, rozhodnutí a na mou povahu, že jsem tak trochu excentrická, ale tak to ke mně prostě patří a vždy budu taková živelná, citová a emoční. Dělá mě to člověkem a cítím se tak krásně přirozeně a lidsky.

Jsem ráda rebel, poutá to pozornost, něco to v lidech zanechá a nějak je to může i přivést k zamyšlení, či změně názorů. To už je na nich, já nikoho nepřesvědčuji.

Jen jsem ráda, když mě lidé vidí, že žiji, že jsem a že někdo takový může žít. Aby viděli, že se nemusí bát a že nejsem žádný zjev, ale že jsem ve své podstatě hodný člověk, který žije životem.

Co na to vše říct… čas ukáže jak se věci mají a kdo nepochopí hned, tak ho Vesmír naučí a rozetře mu oči do reality. Já už přemlouvat a vysvětlovat nebudu, cítím, že to nemá smysl. A když nebudu vědět tak nemám problém se zeptat, přijde mi to lidské a nestydím se za to. Nemůžu vědět všechno, ale rozhodně to nikdy nebudu na nikoho svalovat, že mi to neřekl. Přeci nikdo není povinný mi to vysvětlovat, pokud mě to zajímá tak se mám zeptat, pokud nezajímá tak se neptám. Je to jednoduché, víc v tom nehledám.

Zdroj obrázků: PAVLA. Dama.cz [online]. [cit. 30.11.2018]. Dostupný na WWW: https://www.dama.cz/clanek/pritel-za-tri-roky-pribral-pres-dvacet-kilo-nechape-ze-mi-to-vadi

ФАЙЛ ДОБАВИЛMORAL LAW. www.kinopoisk.ru [online]. [cit. 30.11.2018]. Dostupný na WWW: https://www.kinopoisk.ru/film/sestry-magdaliny-2002-3428/video/6345/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *