Když nevím tak se zeptám

A proč bych se jako měla stydět se zeptat na něco, co mě fakt zajímá a s čím si nejsem jistá?

Nemyslím si, že by na tom mělo být něco špatného, nebo něco hanebného za co by se měl člověk hanbit?

Proč jako?

Když s lidmi komunikuji obvykle nemám potřebu a ani důvod si je prověřovat a prověřovat si to, co mi o sobě poví a co mi poví. Nemám důvod, věřím jim a ani se mi nechce je hned prověřovat zda tomu tak skutečně je. Jsem ráda, že se s nimi bavím a povídám si a to je všechno, užívám si tak, jak to je.

Však pokud mi ten člověk dá svou nepozorností, nedbalostí, nebo schválně najevo to, že jeho řeči nejsou důvěryhodné a že možná fakt lže tak upřímně ano prověřím si ho a prověřím si to, co říká zda je pravda. Avšak už nevěřím jemu, ale těm lidem, kterých se to týká.

Zeptám se lidí, kteří by o tom měli něco vědět a zeptám se na důvěryhodnost toho tvrzení, zazálohuji si důkazy, které mi nepřipadají, že jsou dle pravdy, ale jen pro případ, aby to nebylo „slovo proti slovu“, ale abych se já měla o co opřít a případně tu verzi vyvrátit, či ujistit se, že byla pravdivá.

Nejsem detektiv a ani žádný paranoik, avšak když mi něco nesedí, nenechám si to nalhat zpátky, ale zeptám se, normálně a slušně se zeptám lidí, kteří by o tom měli něco vědět, co je na tom pravdy.

Viz třeba to, jak chlapi lžou o tom, jak jsem nezadaní, jak jsou dlouho nezadaní, jak je bývalá podváděla údajně, nebo že se nechová nejlépe, nechovala nejlépe, anebo, že jsou s ní nešťastní a přitom všude veřejně je vidno, že ve vztahu šťastní jsou, společné fotky, společné popisky a všude jejich známí a přátelé tvrdí to, že jsou prostě spolu.

Upřímně takových lžím o tom, jak ten vztah neklape nevěřím, dám na svou intuici a když si nejsem jistá s tím, jak je to v tom vztahu tak se rovnou zeptám té drahé polovičky od toho chlapa, jak to tedy je.

Nehanbím se za to, přijde mi to naprosto slušné a v pohodě, jelikož na nikoho nestartuji, neangažuji se více než je zdrávo, jen se slušně zeptám, jak se věci mají a dle toho se zařídím.

Ve většině případů ta drahá polovička vůbec nic netuší a ještě se ptá mě, co mi bylo vše napovídáno a že jsem ji otevřela oči.

Sice ano, možná jsem pak já za tu špatnou, že jsem se zeptala a ti chlapi jsou na mě naštvaní a začnou nadávat, ale já jsem v pohodě, ověřila jsem si to, co jsem potřebovala, šetřím sama sobě čas a ujistím se o tom, že s takovým člověkem se kámošit opravdu nechci. Je mi líto té drahé polovičky, ale to následné řešení nechávám na nich, to je jejich věc a já se o to pak již nestarám. Do vztahu se nikomu neangažuji a nevstupuji, nechci a respektuji diskrétnost a soukromí ve vztahu.

Je mi líto, že jsem musela být nositelem těch špatných zpráv, ale zas si myslím, že jsem udělala špatný čin, pro dobrou věc a pro dobrou budoucnost, pravda vyšla najevo a jistému člověku jsem strhla masku a druhému iluze. Nemyslím si, že bych byla tak špatná. Nikoho nebonzuji, jen se slušně zeptám na věci, které mi nesedí a bohužel nemohu vědět, že ten člověk jaksi říká něco jiného a koná jinak, to je jeho bordel se kterým u mě narazil a dost tvrdě.

Prostě si nenechám jen tak něco napovídat.

Když už chce žít paralelní život ten člověk, ať už to aspoň urobí chytře a skrytě, abych se to vůbec nedozvěděla a nikoliv takhle hloupě, co se vše dá dohledat a důkazy schovat a použít.

Nechci rozbíjet vztahy, jen chci dát pravdu najevo a chci aby ten člověk přestal klamat jak mě tak i jiné lidi, aspoň ať do tých lží netahá mě mou maličkost, to mi vadí. Jde mi v tomhle o sebe a i je mi líto té drahé polovičky, kterou klame, představím si v tu chvíli sama sebe a vím, jak moc by mě to bolelo a proto ji radši rychle strhnu náplast, která sice bolí, ale zas má možnost si to rychleji tu ránu zahojit, než aby to bylo za delší čas, kdy by to bolelo mnohem víc.

Nevím, co to mám za obličej, který evidentně čas od času takové lidi na sebe nachytá a pak to následně takhle musím řešit. Si pak připadám, že mě budou znát všechny ženské z okolí, nebo z internetu a jen z toho důvodu, že jejich „milí“ mi píšou lži na které se nenachytám, ale poctivě se ptám a ještě bezelstně a neškodně. Ten zbytek no to už je chlapcův problém zda ten vztah si napraví, či si ho pokazil na dobro.

Nevím čím to je, avšak tato role je velice zvláštní, leckdy dokážou to lidé podat tak, ještě abyste je litovali, přitom oni sami tady klamou a ubližují ostatním lidem a ještě je litovat? Ještě jim dovolit, aby si na Vás dobírali ego? To opravdu ne, radši tvrdou pravdu a tvrdou facku od života než tuto sladkou a nechutnou lež, která akorát má podporovat hnus.

Prostě pa pa všem těmto lhářům, rádoby chudinkám a chlapům, kteří se bojí být své nádherné ženě věrní.

Mám svůj účel, ten splním tím, že pravdu pošlu napovrch, pak se loučím a jdu svým životem dál, své útočiště mám jinde, tohle byl jen úkol, který jsem splnila. Možná tím ty vztahy utužím, možná ne, však snažím se myslet na to, že ta pravda ty vztahy posílí a ti lidé budou šťastní a´t už spolu či od sebe.

Co si o tom myslíte Vy? Jednám zle? Činím zlo, anebo dobro?

Je na zeptání se na skutečnost něco špatného? Je lepší ty dva nechat být a dělat hloupou, že nic nevím?

 

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2017 ETON BUSINESS CONSULTING. ETON Bussiness Consulting[online]. [cit. 9.2.2018]. Dostupný na WWW: http://www.etonbc.cz/se-ptat-vyberovem-rozhovoru-opravdu-efektivne/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.