Když převezmete něčí roli

Vybavme si situaci, že ve Vašem životě někdo zastával jistou roli. Roli, která mu/ji seděla přímo, jak poklice na hrnec.

A takový člověk prostě odejde, odejde z Vašeho života. Ať už fyzicky, či citově, prostě nějak odejde a Vám se tím pádem život změní a tak nějak bez něj je ten život bez takového toho řádu na který jste byli zvyklí. Žádná pravidla, žádné rázné rozhodnutí, které bylo třeba a ani takový přirozený ostych na to, co by se stalo, kdybyste provedli něco rebelského. Vlastně nic takového není, jen taková svoboda bez určení, bez cíle a bez toho aniž byste věděli, co je či není v životě to správné.

Postupně Vás začne ta neurčitost nejistota štvát a začnete na tom všem shledávat chyby. Stále tak nějak doufáte od jiného člověka, že tu původní roli převezme a chopí se toho a bude to tak, jak by mělo být, na co jste byli zvyklí. Však nic se neděje, čím více očekáváte, že se toho někdo jiný ujme tím spíše se zklamáváte a nic se neděje. Ono se děje přesný opak, ten člověk od kterého to očekáváte tak zrovna ten to samé očekává od Vás, že se té role ujmete, jelikož si na to sám netroufá. Upřímně takhle můžete očekávat něco od toho druhého celý život a do nekonečna, jelikož ten druhý se nikdy taky nemusí chopit té iniciativy a nemusí vůbec chtít něco změnit a něco převzít. Takhle mu to třeba vyhovuje.

Takže když toto pochopíte tak tu celou situaci můžete změnit tím, že tu roli převezmete Vy a budete tak rozhodovat Vy, zodpovědně, čestně, spolehlivě a rázně. Tak, jak to bude situace v životě vyžadovat, dáte tomu trochu řád, který jste postrádali a pocit bezpečí, který tomu chyběl.

Chvíli možná bude trvat než k tomu dospějete, že vlastně Vy se k tomu celému máte postavit, jelikož nikdo jiný to neudělá. Však neberme to jako přítěž, ale jako výzvu a příležitost, jak zkusit dělat věci dle sebe a jak si zkusit něco obhájit, ochránit a prosadit. Jak být sami sebou. Jak třeba i inspirovat někoho, kdo měl původně inspirovat Vás, ale asi to takhle má být.

Neptejte se sami sebe na to, zda to máte tak skutečně udělat. Zeptejte se spíše tak, zda opravdu chcete ten nejistý chaos změnit a zda vlastně je toho tolik, co Vás ve Vašem životě štve.

Pokud je toho víc tak neváhejte a chopte se té role, zaujměte jí Vy, dospěli jste do ní a jste na to připraveni. Ostatně vždy, když cítíte to, že se Váš život potřebuje změnit tak je to skutečně tak, že je potřeba, aby se změnil.

Není třeba pochyb, když to cítíte. Tím spíše, pokud to budete odkládat, tím víc to pak bude štvát.

Role, nerole, leckdy je potřeba se k životu postavit, když nikdo jiný od koho by se to předpokládalo není schopný, tak někdy je prostě potřeba k tomu přistoupit sám, než Vás postupně třeba ostatní lidé připraví o to, co bylo skutečně Vaše.

A až pak si začnete připadat, že takhle co děláte, je správně, že celou tu dobu to byla i Vaše role a že jste to mohli udělat už dávno – k tomu takto přistoupit. A převzít roli někoho, koho jste nedoufali, že byste roli, či postavení toho člověka někdy dostali.

Je to Vaše a Vy se v tom vidíte až nyní po čase, kdy už jste se to chopili a vyhovuje Vám to, jelikož celou tu dobu to čekalo na Vás.

A až zas budete něco řešit a lámat si nad tím vším hlavu, pohlédněte do skel výloh obchodu, či do zrcadla a zkuste si vizualizovat toho, kdo takové situace řešil před Vámi, čí roli jste zastoupili.

Zamyslete se a ponořte se do toho, nevidíte v těch dvou osobách spojitost? Něco společného, co je pojilo?

Já si myslím, že rozhodně víc než jste si doposud mysleli. Možná to, že ve Vás žije ten člověk, který tu roli měl před Vámi a leccos jste od něj pochytili a naučili se, předtím než odešel a tak můžete následovat jeho kroky, avšak bez odchodu, bez žádného odchodu, jen to, že budete ještě lepším a ponaučenějším.

Jeden z krásných pocitů na životě je právě ten, kdy se ve chvíli, kdy to absolutně nečekáte tak se vidíte v roli svého vzoru, či člověka, kterého jste vždy obdivovali a najednou prostě jako kdybyste byli v roli toho samého člověka a jako kdybyste jednali jako ten člověk. Je to nesmírně krásný pocit a člověk sám na sebe může být pyšný, že se skutečně dopracoval tam, kam chtěl. Sice nevěděl jak, ale cesta – jak se vždy nějak najde.

Převzít roli svého vzoru je krásné, avšak zpravidla si to člověk v tu chvíli, ani neuvědomí, prostě jedná tak, jak srdce káže a tak jak cítí. Prostě si řeknete „Takhle mě to štve, tak se toho chopím tak, aby to mělo nějaký smysl a směr.“ A ono ejhle pak se vidíte v tom člověku, který to dle Vás vždy dělal v životě správně a Vy jste najednou na jeho místě a cítíte krásné chvění v břiše a lehký úsměv na rtech, že ano skutečně jste se dostali až sem a chcete se v tu chvíli poplácat po rameni, jelikož je to úspěch, kterého jste dosáhli. Ač to nebylo lehké a nemysleli jste si, že se k tomu dostanete takto, ono se skutečně stalo. Splnilo se i tak Vaše přání.

V tu chvíli člověk pochopí to, že to co je člověku souzeno a to co si skutečně přeje, tak prostě na Vás čeká a proto se té role nikdo jiný nechtěl ujmout a stavili se k tomu nejistě a bez řádu a zodpovědnosti, jelikož to místo čekalo na Vás, na nikoho jiného a proto Vás ho nikdo nemohl převzít, protože bylo určeno Vám a Vy jste si ho zasloužili právem.

Rozhodně jste nepřišli k hotovému jakoby nic, to ne, Vy víte co to obnáší.

Možná ze začátku může být člověku trochu teskno, že zrovna Vy se k tomu musíte stavit a že nikdo jiný. Avšak to je zpočátku, kdy ještě nechápete, že je to pro Vás výhrou a poctou. Jak by to mohl někdo jiný ocenit, když nemá takové priority a hranice, jako Vy? A nestavíte se k životu tak jako Vy? A neumí bojovat za to, co je mu/ji milé?

Trochu nevýhoda toho je ta, že člověk se pak do té role až moc vžije, že to pak aplikuje, jak doma, v práci, ve vztahu, či na svých přátelích. Jelikož jak si zvykne jednat v tej roli, tak pak prostě jedná tak zafixovaně dál. Ale tak není to tak hrozné, když si to člověk uvědomí, dá se s tím něco dělat tak, že prostě když si uvědomí, kde je a s kým tak tu roli může s klidem odložit a může být ve vztahu v takové roli ve které je šťastný, anebo v práci v takové roli ve které se cítí dobře a která mu i postavením náleží.

A co Vy? Jaký máte názor na téma? Převzali už jste něčí roli, protože Vám prostě na tom životě sakra záleželo a nechtěli jste o to vše přijít?

Zdroj obrázku: HOPKINS, Abby. YouTube.com [online]. [cit. 12.5.2017]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=YHaNik_nb1E