Když se muž bojí přijít na setkání se ženou

Možná si trochu rýpnu a možná si někdo sáhne do svědomí a možná taky vyjde pravda najevo, že nejsou ženy vždy ty, které odmítají nebo nepřicházejí na domluvené schůzky, anebo že nepíšou první.

Pokusím se tímto tak trochu vrhnout jiný úhel pohledu na tyto mýty a ukázat, že ne zdaleka každá žena není ta, která by neuměla napsat první, pozvat, zajímat se a přátelit se, robit první kroky a zvát na setkání.

Poslední dobou opravdu nechápu, jak se neustále na internetu propírá a hodně lidí si stěžuje na to, že ženským se „musím vnucovat a uhánět je“ jinak z toho nemáš nic, že žádná neumí napsat první, nebo že se nezajímá, nebo že se „musíš ptát na každou ptákárnu“ a ani tak to není jisté zda bude mít zájem Tě vidět. A už vůbec nechápu, proč si ještě víc lidí stěžuje na to, že ženy nechodí na domluvená setkání a nepřijímají pozvání ven. Nechápu to proč se to vrhá jenom na ženy.

Ano, každý má právo jak odmítnout tak i přijmout se s někým bavit tak i nebavit, scházet se, či nescházet. Avšak bych toto špatné světlo nevrhala jen na ženy. Z vlastních zkušeností mohu říci to, že muži nemají ženám vůbec co vyčítat.

 

Leckdy mi to přijde domluva s mužem a komunikace jako větší fraška než se ženou, která možná chvíli dělá manýry, aby nebyla tak snadno k mání, ale pak stejně kývne a jde.

Avšak s mužem je to leckdy ještě komičtější na domluvu. Nyní je totiž velká móda si hrát na tajemného introverta, který nemá rád lidi, avšak přitom ten člověk je nonstop online na sociálních sítích. Je taky móda o sobě neříkat téměř nic konkrétního a hájit si vlastně i svoje jméno, někteří se dokonce bojí prozradit své příjmení a také to v jakém městě žijí a to podotýkám není úplně cizí ženské, ale i třeba ženské z toho okolí, kde sám žije.

Pak je taky velká móda se vůbec ne-sebeovládat a bulet všude kudy chodí, když ženské napsat tak ubrečené smajlíky a srdceryvné slohy, které asi údajně mají chytit za srdce či co – nebo nevím. Vůbec prostě se ponižovat tímto chováním jak jen to jde.

Upřímně nejsem zastáncem výchovy typu „chlap nikdy nebrečí“ – to bylo dřív a to je extrém, to fakt ne.

Ale taky nejsem zastáncem výchov typu, „bulet a stěžovat si kudy chodím a nechat si od ženské půjčovat peníze a neumět se o sebe postarat a jen bulet“.

Tak nějak v tom postrádám zdravou míru sebeovládání a slušného chování. Emoce ano, avšak chovat se tak, aby to člověka neponižovalo hned od pohledu a od nějakého počátku komunikace se ženou.

Nemůžu si pomoci, ale je pravdou to, že když takové chlapa neoslovíte tak Vás pravděpodobně neosloví, jelikož „on je přeci ten, který je tajemný a nemá rád lidi a příliš moc se stydí“ a když ho tedy oslovíte tak si tedy těch pár minut za den najde na stručnou odpověď ženě, ale zase aby to nevypadalo moc že to přehání a moc se o ní zajímá, spíše ji nechá se na všechno zeptat a pak si rozmyslí na co si odpoví a na co ne, svěřovat se nechce a zajímat se o ni také ne, je mu vlastně jedno co za ten den robila a kde byla a tak.

Sice se dozvíte ze zpráv, že nemá rád písemnou komunikaci, že ho údajně ti lidé tak štvou, že si pro jistotu maže zprávy a nechce tam mít od někoho konverzaci rozepsanou a archivovanou, avšak když ho žena pozve ven, tak pro jistotu přestane komunikovat na delší dobu – na pár měsíců a nic z toho nedostanete za odpověď.

Když po pár měsících ho znovu oslovíte tak jakože se tedy uráčí Vám napsat a asi je trochu nadšen, nebo to předstírá, avšak vpálí Vám, že by Vás rád viděl osobně. Když se tedy žena zeptá proč se nechtěl sejít tehdy, tak odpověď je že se styděl za sebe tehdy. Upřímně na to nemám lepší dovětek než to, že asi fakt měl důvod a má pravdu a stydět by se měl.

A zas si začne stěžovat jak ho lidé štvou, ale jak je strašně tajemný a svůj, že ho hodně lidí nezná a nikdy nepozná, že se nikomu takhle neotevře. Tak po pár zprávách se mu žena tedy sama nabídne, že bude zrovna pár dnů v místě jeho bydliště, kde žije, že se tam sejdou.

Jakože ano ano, naslibuje setkání, že určitě přijde. A ono ani jeden nic a žádná zpráva, žádné vysvětlení a nikde po něm ani stopy.

Nu tak si ho ta žena vychutná a napíše mu, proč nepřišel a proč to vlastně sliboval. Svede to ještě na ní, že mu nic neřekla. Což je nesmysl byl pozvaný a věděl to moc dobře. Nu tudíž když neví kudy kam a jak se z toho vylhat, tak mu nezbývá než se omluvit. Přitom je úplně jasné, že se na to ten člověk „vykašlal“.

A když pak se čistě náhodou ten muž a žena setkají úplně náhodně v tom jeho městě tak sice pozdraví, ale skloní hlavu a div nevběhne do silnice pod auto. Úsměvné, že?

Jak i muži se dokáží vyhýbat a jak se dokážou vykecávat a vlastně nepřicházet na schůzky. Skutečně si myslíte, že jsou muži tak pilní a svědomití, že chodí na všechny schůzky a chtějí se s každou slečnou/paní sejít? Já tedy si to nemyslím ani omylem, je to o lidech a proto bych nerada, aby byla špína vrhaná jen na ženy, že ony na to kašlou. Přitom i sami muži nemají čistý práh svědomí a taky by se jim dalo leccos  vytknout. A upřímně takové jednání mi přijde od chlapa čirá zbabělost a asi má pravdu v tom, že se má za co stydět. Ano, za to své nečestné chování to by se stydět měl.

Je to vše o lidech, najdete lidi, kteří se skutečně mají zájem poznat a domluva je a pak poznáte lidi se kterými domluva prostě není a nechcou, to pak nemá cenu je vůbec nutit. Dát jim sice příležitost, ale je pak na nich jak ji chytnou, či nechytnou za pačesy. Leckdy nemůžete všechno dělat za ty lidi, ale také nechat tvořit je samotné, ať se vybarví a ukážou jací jsou.

A upřímně nechci teď někoho soudit, ale přijde mi trapné se bát přijít na osobní setkání s někým, s kým si dopisujete když Vás pozve, přijde mi to neslušné a trapné. A tím nikoho neodsuzuji, každý je svého štěstím strůjcem, avšak když se někdo sejít nechce tak existují přeci jiné varianty jak odmítnout, nebo to nechat vyšumět, ale určitě ne tato domluvit to, ale nepřijít z důvodu, že se bojím. O můj bože, co to je toto.

A co Vy co si o tématu myslíte? Jaké máte zkušenosti s touto záležitostí a domlouváním setkání?

 

Zdroj obrázku: CLICK60. Depositphotos [online]. [cit. 20.7.2018]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/25958903/stock-illustration-vector-cartoon-of-frightened-man.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *