Když se muži vyžívají v řešení blbostí

Dříve mi kamarádka říkávala, že chlapi nemají rádi řešit blbosti, že je to zbytečně zdržuje a nejsou na to stavění.

Věřím tomu a věřila jsem tomu. Ale postupně docházím k naprosto jinému názoru a to tím, že se spíše setkávám s muži, kteří si právě libují v tom řešit až zbytečně moc – pro mě hlouposti a zbytečnosti, prostě blbosti.

Dříve jsem si říkala „ach jo, to jsou všichni tak struční, či co?“ došla jsem k tomu, že ne všichni. Že leckdy i muži můžou daleko víc něco řešit než žena.

Prostě je to o typu lidí a já narážím na typy, kteří se vyžívají v řešení detailů, maličkostí a malicherností ze kterých se svět nezboří. Já jsem ten typ člověka, který je na pohodu a dokážu leccos přehlédnout, nevšimnout se, nebo přimhouřit oko. Takže spíše se zaměřuji na věci jako celek a vyřeším ten celek, detaily až tak nepromakám, protože pro mě je důležité mít cíl a vědět co dál, jak se rozhodnout, co je třeba udělat. Detaily, tak nějak pak přijdou sami a pořeší se během pár minut, takže není pro mě tak důležité to hrotit dopředu.

Jelikož jsem se řídila kamarádky názorem o mužích tak jsem ani nepředpokládala, že by někdo z mužů mohl být puntičkář, který řeší vše a dokonce mě rozebrat do detailu. Ale ano, narazila jsem a narážím doposud, snad od té doby, co mi to řekla tak jsem začala na takové typy narážet. A já si tak říkám „a kde jako má být ten chlap co neřeší blbosti?“.

O to víc se se mnou baví puntičkáři a divím se tomu, ale je to tak, mají ve mně nějakou velkou zálibu a líbím se jim, nechápu proč. Zrovna já takový pohodář, která se jen tak nepodělá z něčeho. Nu a tací muži mi chodí do života, ať už pracovně, nebo v osobním životě. Nejdřív jakože nic, se chovají opatrně, ale jakmile mě znají dýl, nebo se víc bavíme tak se mě ptají na podivné otázky, které by mě vůbec nenapadly, že se dá zeptat, nebo řešit.

Zpočátku jsem si tak říkala „ano v pohodě tak ho to zajímá, neřeším proč.“ ale pak časem mě to začalo jednoduše štvát, protože si zas říkám „Do háje proč to zas řeší, co je zas na mě špatně, nebo co se zas stalo, to nemůže být chvíli klid?“.

Občas mě to dopálí, zrovna ve dnech, kdy si člověk říká, že si oddychne a bude v pohodě, bez blbostí a lidské hlouposti, ale ono stejně zas další nával, debata, jednostranná zpověď.

Zajímavé na těch mužích je, že když se zeptám na to samé tak nic moc se nedozvím, spíš nic se nedozvím. Buď neodpoví vůbec, anebo odpoví neurčitě takže z toho stejně vím kulový, anebo začne zmatkovat a tím pádem se nedozvím rovněž nic. Tak proto sděluji jednostranná zpověď. Jelikož já na sebe prásknu leccos, jsem otevřený člověk a není pro mě něco zakázaného v rozhovoru. Avšak pak když se nad tím zamyslím víc.

Tak si připadám jak pod jednostrannou palbou já. Ti muži si drží zdravý odstup, že ano a já to dovoluji.

Já třeba leccos přejdu, nějaká nedorozumění, hádka, nějaké špatné slovo, i tu nadávku přejdu když se omluví. Když řve není to dobré, je mi to líto, ale tak když se omluví a odprosí tak budiž fajn. Ale jak už se to jednou stane, uplyne a uzavře tak se k tomu nevracím. Když něco k tomu chci říct, tak to řeknu hned, ale pak třeba za měsíc to neřeším, to už i zapomenu co přesně padlo a o co šlo. Prostě minulost a minulé spory radši vypouštím.

Jenže ti muži si to pamatují a libují si v tom mi připomínat jak jsem se tehdy zatvářila, co jsem tehdy napsala, proč jsem nenapsala jinak, proč jsem to udělala takhle a ne takhle a proč a proč a proč. A vytahuje minulost a stále se na to ptá, proč to bylo takhle a ne takhle. Ty jo a mě pak z toho jde hlava kolem, protože už si ani přesně nerozvzpomenu jak to bylo, když právě to minulé vypouštím. A co pak na to mám říct. Na tom, co už bylo už člověk nic nezmění a nevyřeší, už se to stalo prostě.

A to je stále jen řešení blbostí bez kterých se dá žít. Proč si se neozvala, proč si se ozvala takhle, proč si šla tam a tam. Jak si to myslela tím, co si mi řekla. Jak si to myslela, když si reagovala takhle.

Já nevím, ale mě prostě přijde, že tohle zbytečně zdržuje. Ještě beru, když je nějaká nedorozumění tak se ti lidé sejdou, takové otázky si vyřeší z očí do očí a pak to uzavřou a už se to neřeší dál do budoucna.

Protože to pak zbytečně ovlivňuje negativním směrem tu komunikaci a mě pak nebaví na to stále odpovídat, nebo se k tomu vracet. Kor když jde o něco špatného, co se mě dotklo, nebo mi ublížilo, tak se nerada k tomu vracím, protože už se tím nechci trápit. Už to stejně nezměním, stalo se to.

Nevím, jak si v tom může někdo takhle libovat a co to tomu člověku dává, nevím. Ale tímto jsem chtěla říct, jak jsou takové ty nepsané srandy a vtipy mířené na ženy, že ženy řeší detaily a muži ne. Tak to není pravda, záleží na člověku jaký je a hnidopicha můžete najít i řadách mužů.

Zdroj obrázku: ZUCKERBERG, Mark. Facebook.com [online]. [cit. 27.12.2019]. Dostupný na WWW: https://www.facebook.com/redbrickdesignshop/posts/2443569499224555