Když se role ve vztahu prohloubí z partnerské na rodičovské

Když jste ve vztahu, který zpočátku je partnerský a funguje tak, jak má – partnersky a je to vše naprosto rovnocenné, však časem se tento vztah začíná prohlubovat a prohlubovat tak moc, že se přehoupne do úrovně rodičovské.

Je takový vztah a citové vzplanutí hlubší než partnerské? Je tento cit opravdu procítěnější víc než cit partnerský? Anebo se to nedá porovnávat?

Však proč někteří lidé ve vztahu se skutečně berou jako rodina a správají se tak vzájemně k sobě?

Moc otázek najednou, že?

Ano, já vím. Je to moc otázek k původnímu titulu článku. Nuže, pojďme k věci a neobcházejme to.

Vztahy partnerské lidi vyhledávají a chtějí v nich žít, ostatně je to lidská přirozenost – najít si někoho do koho se zamilujeme a s kým budeme sdílet svůj život a půjdeme společně životem. Je to v pořádku a je to krásné, láskyplné. Však, jak čas plyne takový vztah se postupně začíná rozpadat pod tíhou pravdy, sebepoznání, poznání toho druhého, útěků, nudy, stereotypů, či prozření do reality, anebo naopak pomocí tíhy překážek, vzdory problémům a vzájemného poznání se prohlubuje a utužuje se dál. A tím pádem ti lidé, kteří se poznali na začátku partnerského vztahu se poznali mnohem víc a už nikdy nejsou tak úplně stejní a nemají ze sebe ten prvopočáteční dojem, jako na začátku, ale už se znají a ví, že prvotní dojem byl něco zcela jiného, než to, co ví nyní. I ten cit, co byl na začátku již není takový, ale je jiný, buď umírající, anebo hlubší.

Zaměřím se tedy na ty vztahy, kde se ten cit prohloubil. Jelikož rozchody jsem zde vypisovala poměrně často, tak udělám změnu a zaměřím se na to prohloubení citů.

Vztah, který se prohloubil tak, že druhého už nebereme jako partnera, ke kterému se úplně neotevřeme, hlídáme si to, co před ním/ní povíme a zveme ho k sobě pouze když máme uklizeno. Však, když toho druhého bereme jako rodinu, spoustu věcí změníme v přístupu svém. Nehledíme zda máme doma uklizeno, prostě toho druhého kdykoliv k sobě pozveme, ať se děje, co se děje, říkáme mu vše, netajíme a když už tajíme tak pak máme pocit provinění. Toho člověka máme rádi stále a počítáme s ním, ať jdeme kamkoliv a cokoliv plánujeme. Už se nebojíme toho, že bychom něco špatného řekli, jelikož opravdové rodině člověk tajit, či lhát nemusí, jelikož tam je doma s těmi lidmi je doma. Máme pocit zodpovědnosti vůči tomu druhému a události jako jsou narozeniny, svátky, výročí, či rodinné události jsou automaticky dodržovány a jdeme tam jenom s tou svou drahou polovinou jako rodinou. I kdybyste utekli z domova, víte že k tomuto člověku se můžete vrátit a že zrovna tento člověk Vás půjde hledat. A když nemáte absolutně nic a jen problémy za sebou a před sebou tak zrovna tenhle člověk Vám pomůže na všech úrovních, na úrovni finanční, přátelské, rodinné a podporující, projde si to spolu s Vámi a tím si to místo v rodině zaslouží.

Vzhlížíte k němu, obdivujete ho, že s Vámi i přes to všechno je, berete jeho rady jako svaté a berete ho, jako svůj vzor, který má odpověď na všechno, posloucháte ho a víte, že to co řekne je pravdivé a že byste se tím měli řídit, jelikož cítíte, že neznáte odpověď na spoustu otázek. Přizpůsobujete se, jelikož víte, že takhle je to správně a děláte to rádi s plnou vlastní odpovědností a chcete následovat toho člověka. Jak řekne, tak rádi splníte, jelikož víte, že to tak chce a učiní ho to šťastným. Cítíte jistou zavázanost, vděčnost, hlubší cit a pocit odpovědnosti, příchylnosti k tomu člověku, což dlouhodobě hřeje. Není to taková ta zamilovanost a to vzplanutí, když se do někoho zblázníte, ale je to trvalé, víte, že i když se rozhádáte do té podoby, že si začnete vykat, tak i stejně ten cit tam bude hořet.

Z druhé strany to je zas tak, že ten druhý Vás bere jako člověka o kterého se musí starat a stará se dobrovolně, chce pro Vás to nejlepší, snaží se Vás chránit před vším a hlavně před tím, abyste si svou nezodpovědností neublížili. Řeší Vaše zdraví, Vaši náladu, Váš pohyb kamkoliv jdete a nenechá Vás nikde jít samotnou/samotného. A i když přes to jdete tak nad Vámi chce mít dohled. Chce mít nad vším přehled, vše si určovat a cokoliv ulítlého, či netradičního provedete tak Vás pokárá. Určuje kam smíte a kam nesmíte, s kým se bavit a s kým ne. Když se neozýváte začne vyšilovat a nahánět Vás.

Snaží se Vám do Vašeho života vtisknout nějaký řád, nějaká pravidla a něco, co byste se měli přiučit. Snaží se Vám upravit Vaše životní tempo dle sebe a chce do všeho vidět. Zároveň má strach, aby se Vám něco nestalo a neustále se ubezpečuje o tom, zda máte v životě všechno, co si přejete.

Trochu je tam i podezřívání, zda skutečně říkáte všechno a zda říkáte pravdu a zda nic netajíte a zda opravdu je to tak všechno, jak říkáte. Taková až úpěnlivá starostlivost a potřeba se o vše zajímat.

Viz při vyhrocení situace dokonale setřít Vás argumentem o Vaší nezodpovědnosti, nevyzrálosti, lehkomyslnosti a o tom, jak se máte o životě ještě, co učit.

Když se ztratíte, jde Vás hledat a dokáže se o Vás postarat, když jste unavení, když Vám není dobře, když máte problémy, dokáže to a to je to proč k němu tak vzhlížíte, jelikož cítíte pocit bezpečí a velké podpory a opory.

Chvílemi se to může zdát, že se to přehouplo moc, ale je to tak přehouplo se to a už to je prostě rodina a takhle ta rodina funguje.

Jaký na to máte názor? Je opravdu možné, že se partnerský vztah takto přehoupne v něco blíž a víc?

 

Zdroj obrázku:

VECTORDREAMSMACHINE. depositphotos [online]. [cit. 28.4.2017]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/135703302/stock-illustration-father-and-daughter-together-character.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *