Když se stáváme otroky sociálních sítí

Spousta lidí v dnešní současné a zrychlené době místo toho, aby skutečně žilo a místo toho, aby si lidé mezi sebou povídali tak dává přednost úpravě, či kontrole svého profilu na sociálních sítích.

Což o to, já proti tomu vůbec nic nemám. Jen je někdy vážně depresivní pohled na například 3 kamarády, kteří spolu jdou ven, či sedí u stolu v hospodě a každý z nich je na mobilu a kontroluje profil na sociálních sítích. Protože tím pádem odpadá ta nutnost se s tím člověkem vidět, navíc když jdete s někým ven, tak je vážně neslušné to kontrolovat a odepisovat jiným lidem, když se máte věnovat těm se kterými jste se již sešli.

Neberu to tak tragicky, když jste třeba ve škole, či v práci a ty lidi vidíte denně, dobré beru, o čem každý den pořád mluvit. Však, když jdete s někým občas ven a jste víc na mobilu a to ne proto, že by to bylo urgentně nutné, ale proto, že Vás to nutí ten profil na internetu kontrolovat, jelikož máte strach, že by Vás někdo mohl shánět, či by Vám unikla nějaká novinka tak to už je celkem smutné a depresivní aspekt, který se dnes děje mezi lidmi.

2425569-img-smrtphone-nomofobie-zavislost-na-mobilu

Dříve jsem tomu nevěřila, že je tomu skutečně tak, nechtěla jsem přiznat, že vážně lidé spolu přestávají komunikovat a místo toho dávají přednost „zabijáku vztahů“. Nazývám to tak, jelikož díky sociálním sítím jsem přišla o několik přátel, partnerů a poštvala proti sobě nechtěně několik lidí a to jen kvůli blbosti, která se na sociální síti vyskytla, přitom v reálu bychom se k tomuto vůbec nedostali a neřešili.

Raději se lidé poměřují na internetu než, aby byli spolu venku, či se sešli a popovídali, zažili spolu něco a byli spolu. Je to fakt dojemné.

Nevěřila jsem dříve, že by to až tak mohlo být mocné, ale čím dál více se v tom utvrzuji. Když jsem v roce 2014 se o tomto bavila s mým blízkým kamarádem, který když jsme byli venku tak neustále měl nutkání kontrolovat mobil a odepisovat lidem tak jsem si myslela, že on je jediný blázen, který takhle blbne a je na tom závislý. Však mýlila jsem se, bylo tak více lidí závislejších na tom.

A i přiznám se mě to k tomu hodně tíhlo, když jsem začala své články zveřejňovat na sociální sítě, pamatuji si jak jsem měla nutkání to kontrolovat a jak jsem nedočkavě čekala na odpovědi a reakce. Však k čemu, když jsem si je mohla přečíst klidně později a nic zlého by se nestalo.

Také se přiznám, že tehdejší vztah s mou tehdejší velkou láskou mě k tomu též hodně přiklonil, jelikož jsem měla tendenci neustále kontrolovat zda napsal a jak se má atd. Chovala jsem se jako lehčí magor.  Až jsem díky tomu s daty překročila svůj limit a navýšila tak svůj účet za telefon. To mě totiž donutilo se nad sebou a svým chováním zamyslet zda to již nepřeháním. Jelikož takhle jsem vážně nikdy nechtěla skončit, abych byla takový magor.

Mým dalším důvodem bylo i to, že dříve, když jsem byla mladší tak mi bylo vyčítáno, že nejsem tak často online a nechodím moc často na sociální sítě. Hodně lidí si tak na mě stěžovalo a dali mi to dost jasně najevo, že jsem neochotná si s nimi psát. Mě to mrzelo a tak jsem se chtěla přizpůsobit, což považuji jako chybu. Jelikož stejně jsem se tak nikomu nezavděčila, lidi si stěžovali pořád, jelikož jsem tam nebyla v dobu, kdy tam byli oni atd. další kecy, které mě trápily, dávala jsem si je za vinu, však pak jsem přišla na to, že proč bych se měla takhle já přizpůsobovat a vyhazovat tak svůj čas do sociálních sítí, které mě bez tak jen shazovali sebevědomí, ničili vztahy leckdy se to snažilo ve mě vzbudit žárlivost a nespokojenost se svým životem.

Navíc vážně mě pobouřila jistá fotka, kdy i partneři po sexuálním uspokojení místo toho, aby spolu mluvili tak raději byl každý na svém telefonu. Vážně mě to rozesmutnilo a donutilo se zamyslet, že nechci být součástí tohoto šílenství a chci si víc užívat svůj život :). Víc užívat reálně, v reálném světě, nepoměřovat se podle fotek, podle statusů, podle komentářů, nežárlit na ostatní, že jsou tam a tam a já tam nejsem, že užívají si víc život než já – avšak nutno podotknout tento fakt je ošemetný, to že někdo si „užívá“ ještě neznamená, že je vážně tak šťastný, jak to vypadá.

Každý má svůj život a záleží na něm, jak jej prožije. Každopádně sociální sítě nás nabádají k tomu, abychom svou hodnotu poměřovali s ostatními lidmi a cítili se díky tomu i mizerně. Nabádají nás k tomu, abychom vše řešili virtuálně a ne-reálně a abychom místo řešení problémů s tím člověkem a pořádné hádky, či vyříkání si to měli jen možnost toho člověka zablokovat a víc to nemuset řešit.

Sociální sítě rovněž nabádají k tomu, abychom jim  byli tak trochu otrokem, aby určovali nás život,  však nezapomínejte na fakt. Že jen Vy si určujete život jaký budete mít a jak jej prožijete.

Sociální sítě jsou fajn v mnoha ohledech, však neměli by určovat naše sebevědomí, hodnotu a ani nám nedávat pocit mrzutosti, či žárlivost.

Také jsem o tomto tématu polemizovala v článku. „Smysl a podstata sociálních sítí“

 

Zdroj obrázku: ČTK. Blesk.cz [online]. [cit. 27.12.2015]. Dostupný na WWW: http://www.blesk.cz/clanek/digital-mobily/342011/svetem-se-siri-nebezpecna-nomofobie-na-chytrem-telefonu-jsou-zavisli-stale-mladsi.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Když se stáváme otroky sociálních sítí

  1. […] úvod zmíním, že jsem se již zmiňovala v článcích o sociálních sítích  pak také nad otrockým vlivem sociálních sítích a rovněž tu zazněl kybestalking, který s tím má také […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *