Když si lásku podmiňujeme…

Aneb, když lásku chceme jen dle sebe a svých představ a požadavků a zapomínáme na to, že ten druhý nemůže být dle představ, ale že to je také jen svobodná lidská bytost.

Když někoho milujeme a zamilujeme si tak jsme tak trochu opojení tím, kým je ta dotyčná osoba a chceme vše vědět o tom člověku, být s tím člověkem co nejvíce a učinit toho člověka šťastným.

Ano, prostě člověk když se zamiluje tak jedná takto a je u toho šťastný, jelikož ta láska mu dává doslova palivo do života, nepotřebuje tolik jíst, pít, spát, odpočívat, jede právě na tu lásku, což je hezké. Já když jsem zamilovaná tak funguji úplně luxusně, fakt minimálně spím, jen pár hodin a stále jsem odpočatá a cítím se skvěle, usmívám se jak sluníčko na každém kroku a na každého a i když někoho naštvu pohledem, tak se usmívám a je mi to jedno. Skoro nejím, nemám chuť k jídlu, živí mě ty pocity, emoce a city, takže toto velice dobře chápu.

Stačí tak málo a chtěli byste pro toho člověka urobit cokoliv na světě, jen aby byl šťastný/á. Sebe tak trochu odsunete stranou, hlavní je ta milovaná osoba. Aspoň tedy tak to mám já.

Proto tak nechápu lidi, kteří když se zamilují tak si toho druhého podmaňují a podmiňují dle sebe. Chtějí po něm věci a činy, které jim prostě splnit nemůže – ať už nechce, není na to stavěný, anebo finančně či existečně to nejde (ano jsme jen lidi a máme nějaké lidské možnosti) a prostě chtějí to po něm za každou cenu a když ta milovaná osoba slušně odpoví, že to prostě nepůjde tímto stylem, či způsobem tak začnou brečet, dupat, vztekat se a začnou používat slova jako „Kdybys mě milovala tak to pro mě uděláš…“ . Nu a to už pak je podmiňování lásky.

Nebo další příklad „Jsi doma sama, nechybím Ti moc?“. Anebo „ To prostě musíš přijmout. Já to tak chci.“

Nu to už je samo o sobě vypovídající proč to ten člověk chce. Avšak já si tak říkám v duchu. A co když ten člověk miluje ještě víc, jen prostě dává svou lásku najevo jinak? Anebo co když ten člověk je doma sám prostě rád a co když tomu člověku nechybíš vůbec už jen po tomhle cos napsal? A co když ten člověk se prostě netrhne a nedonutíte ho do ničeho, možná o to víc nebude chtít a pokud to má dle slov autora urobit ten člověk, tak to už tuplem neudělá, jelikož nikdo Vás nemůže do ničeho donutit, pokud Vy to neurobíte.

Dle mého názoru toto není láska, to už je podmiňování a myslím si, že tím spíše tu lásku odradí, jelikož je to násilně, uměle vykonstruované a není to přirozené.

Na mě tohle někdo použít tak mě spolehlivě odradí a cítím se pak zle, raději se stáhnu a neudělám radši nic. Nikdo by mě o to víc nedonutil a o to víc bych měla roupy napsat tomu člověku, že si stav „být doma sama užívám a nikdo mi k tomu nechybí“.

A o to víc bych asi tomu člověku tu lásku neprojevila, jelikož by ji tím ve mně víc a víc zabíjel, jelikož lásku si nelze vynutit, ta buď prostě je, anebo není. Není to o velkých gestech, ale o každodenních gestech, které lásku podporují a živí. Jednou za čas udělat velké gesto nic neřeší, možná tak efekt pro oko, ale lásku jako takovou to nevzkřísí. Kde hlavně lidé berou tu jistotu, že ten člověk to pro Vás ten čin opravdu urobí? Kde berou tu jistotu, že se fakt ten člověk odstěhuje a změní pro toho člověka úplně všechno? Uvědomuje si, že by se musel vzdát svého dosavadního života, který miluje? Činy se neměří velikostí lásky k člověku, ale spíše ochotou ke změně a risku, to je ten rozdíl. Není pravda, že čím větší risk pro lásku tím větší zisk, aspoň tedy u mě to tak neplatí. Riskovat obecně se vyplatí, avšak ne pro lásku. Tam jsem spíše klidnější a rozvážnější. Nic nikdo pro mě není jistotou a nějakou zárukou.

Láska dle mého názoru a zkušeností je svobodná, je třeba tomu člověku, kterého milujete dát křídla, svobodu, aby mohl být sám sebou a do ničeho ho nenutit, je třeba mu dát pocit jaké to bylo pro něj, než když byl s Vámi, aby byl spokojený a šťastný. Pokud miluje též vrátí se, či prostě nikdy neuteče pryč od Vás.

Čím víc možností člověku dáte a přitom budete s ním tím spíše s Vámi také bude, jelikož uvidí, že ho v ničem neomezujete a že nemáte sami se sebou nějaký psychický problém. Dáte najevo, že jste skvělá partie a že lásku nepodmiňujete, že tu jste a budete nadále z lásky. To je ta láska, když to robíte pro toho člověka a nic nepožadujete nazpět.

Když se Vám to oplácí pak to láska je. Samozřejmě se to oplácí přirozeně a z dobrovolné vůle, nikoliv pro to, že to ten člověk vyžaduje nebo z nějakého donucení. To už vůbec ne.

Myslím si, že i když díky podmiňovacímu způsobu v lásce si tu „lásku“ nebo činy, které chcete aby ten člověk urobil vynutíte, tak stejně ty city si neuloupíte. Možná manipulativně nějaký ten čin, fajn, budete se možná cítít na tu chvíli dobře, ale jen na tu chvíli a kvůli sobě, už totiž nepřemýšlíte jak ten druhý se cítí a že vlastně to třeba udělal z donucení vůči Vám, aby se nehádal, nebo protože nechce odporovat, anebo prostě že nemá sílu už nějak se o tom všem dohadovat a tak Vám raději ustoupil.

Jasný, je chyba toho kdo ustoupil – neměl si to nechat líbit, měl zakročit a říct si svoje, ano to beru a jsem také toho názoru. Však kde lidé berou ten pocit samozřejmosti, že si dovolí se takhle roztahovat a brát toho druhého jako nějakou samozřejmost, nebo si vynucovat činy po tom druhém. Kde berou tu jistotu a pocit samozřejmosti? Proč? Co jim to dovoluje? Svědomí? Ego?

Netuším, nedovedu si to konstruktivně vysvětlit co opravňuje lidi k tomu být tak sobecký a drzí v tej lásce, připadá mi to, že ti lidé se spíše zamilovali do sebe, avšak už ne do toho druhého.

Protože prostě láska v podmíněném způsobu není láska, to je manipulace, či nástroj ega, avšak už ne láska.

Čím víc takových podmiňovacích způsobů v lásce tím strmější a rychlejší bude pád do reality a útěk od lásky, bude, jelikož, kdo si to nechá dlouhou dobu líbit?

Kdo se nechá manipulovat? Kde si nechá vynucovat činy a kdo si nechá dlouhodobě zasahovat do života s tím, že má jen svůj život a chce si ho naplno užít dle sebe a zařídit dle sebe a nikoliv ho přizpůsobovat někomu s kým to dlouhodobě nevidí do budoucna?

A co si o tématu myslíte Vy? Podmiňujete si lásku?

 

Zdroj obrázku:

AMICA ART. YouTube.com [online]. [cit. 22.12.2017]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=86yjGdA7x0s

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.