Když si odškrtáváte položku za položkou

Aneb, když se v tom všem chaosu a zároveň i seznamu povinností, starostí, zaváností a toho všeho prodíráte a už konečně můžete položky od položky odškrtávat a znovu se propracovat ke klidu.

Když se toho v životě nakupí, tak se to prostě nakupí a člověk je leckdy z toho až nešťastný kolik toho má na práci, povinnosti, komu co vše slíbil a v tuto chvíli neví co dřív.

Nevím, jak Vy, ale já to mám v životě vždy zákonitě tak, že vždy když mám toho hodně co na práci a řeším hodně záležitostí ať už pracovních tak i osobních tak se mi do toho nejvíce přichomýtne ještě nátlak lidí ať pro ně udělám to a to, anebo že mám vyrazit tam a tam.

Je to hezké, milé a já za to děkuji, avšak v tuto chvíli když se to na mě takhle nakupí tak mám pocit, že mi praskne hlava, nebo vyletím z kůže, jelikož cítím, jak už neustávám všechny ty myšlenky a to všechno na co mám myslet a co musím udělat a co je potřeba udělat a splnit. Tohle vše má člověk v hlavě a jak funguje ze dne na den tak má pocit, že skutečný život uniká mezi prsty a že nemá čas na to si ten život užívat. Že žijete jen ze dne na den a každý den ráno si prolítnete hlavou co a jak je potřeba udělat, kam je potřeba jít, kde pracujete a co je komu potřeba co vyřídit a co sdělit atd.

V tom je někdy až guláš na co všechno potřebuje člověk myslet, ještě že existujete vychytávka jménem diář.

Když jste v tomto neskonalém shonu a nevíte co dřív, na přátelé a ani na svůj osobní život čas nemáte a teď už je Vám vážně trapné každému říkat, že toho teď máte hodně, může to znít jako výmluva, někdo si to tak může i vyložit, někdo Vám také věřit nemusí anebo někdo do Vás nepřestane vendlovat a myslí si, že je to jen výmluva a vendluje do Vás nadále a myslí si, že najednou polevíte, přitiom Vy nemůžete polevit, protože to prostě nejde.

Ano, jsem názoru tých moudrých citátů toho, že každý máme 24 hodin a je jen na nás jak je využijeme a taky záleží jak si uspořádáme priority, ano tomu rozumím a jsem též toho názoru.

Však upřímně musím mít za prvé z čeho žít a věnovat se tomu, co mě živí a drží při životě, pak se teprve můžu věnovat tomu ostatnímu a to tak prostě je.

Není to nic proti nikomu, ale já osobně tak jako kdokoliv jiný chci mít z čeho žít a mít z čeho žít pak se dá leccos jiného podnikat a dělat v životě, ale musíte mít z čeho, to je základ a když mi někdo tohle narušuje a vendluje do toho tak si prostě neškrtne a nezaujme, jelikož já žít z něčeho potřebuji a nenechám si zničit někým cizím něco, co jsem budovala mnohem delší dobu než mě ten dotyčný zná.

Avšak to jsem trochu odbočila, když už v tom shonu jste tak asi nejlepší co můžete udělat je jít s tím shonem a na každý den si naplánovat něco z toho dlouhého seznamu povinností, že urobíte, každý den něco a dle toho co můžete, jak budete či nebudete vyčerpaní, na to dbát ohled a dle toho si ty aktivity naplánovat.

A takhle když budete každý den něco dělat a začnete od toho co vyloženě „hoří“ a je nejdůležitější tak si postupně budete ulevovat. Postupně, jelikož ty dni uplynou tak či onak, nebude se Vás ptát, prostě budou plynout a Vy s nimi a když toho času máte hodně malinko tak to uteče hodně rychle, ani se nenadějete.

A když takhle postupujete tak dojdete k tomu, že jste si postupně mohli některé položky opravdu odškrtnout a že jste je splnili a najednou se Vám naskýtá více času, nebo prostě vidíte možnosti, jak ten čas skutečně využít i pro ty lidi a ono se opravdu ten čas uvolnil a sám se uvolnil. Ten stres z toho nátlaku pominul a najednou je to klidnější a je to lepší, lepší vidina a to všechno.

A je to vidno, ten čas se pomalu naskýtá a Vy si můžete další položky ze svého seznamu odškrtávat a postupně a ono to ubývá a klid na duši narůstá a je to v pořádku. Uklidňujete se a cítíte se lépe a i když práce a povinností před sebou máte, tak jako kdyby tento způsob řešení a plnění povinností a toho co je třeba urobit byl ten nejlepší, jelikož najednou to všechno jde.

Ano, nešlo to všechno nárazově a na povel tých lidí, kteří Vás během pár dnů začali uhánět a útočit na Vás s tím, že si nárokovali Váš čas. Na povel nejde nic, avšak po pár dnech a týdnech již to jde a je to mnohem lepší, prostě rychle se nikdo nezblázní, ale když tomu dáte čas a postupně to necháte plynout tak pak může vyjít i to co si nárokujete – z pohledu tých lidí, kteří si nárokují Váš čas.

Upřímně a sama za sebe jsem ráda, že jsem takhle pokročila a našla tento způsob, který mi umožňuje si vše plnit a stihnout a přitom i vyhovět lidem, kteří naléhají a vědí, že toho mám hodně a i přesto naléhají.

Sice tuto logiku nikdy nepochopím, ale já se neposadím z nikoho, prostě až ten čas bude tak bude, já držím slovo, slib a pamatuji si, však nemohu si ten den nafouknout aby měl více hodin – jako to kdysi řekla jedna moje kamarádka.

A co Vy jak takový nátlak řešíte, když máte opravdu hodně práce a hodně starostí? Co děláte, jak to řešíte?

Zdroj obrázku: CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY (CDK). startovac.cz [online]. [cit. 1.6.2018]. Dostupný na WWW: https://www.startovac.cz/projekty/zalmy/novinky/3046/