Když Vám lidé ustupují z cesty

Aneb prostě když se s Vámi někdo bojí jít do střetu a tak Vám raději vše odkýve a klidí se z cesty, anebo jen přikyvuje, usmívá se a hltá každé Vaše slovo.

Prostě situace, kdy byste si třeba i rádi s někým podiskutovali a probrali všechny možné názory, varianty a rozvinuly diskuzi do různých směrů, nebojíte se střetu, spíše naopak Vás zajímá i třeba odlišný, či opačný úhel pohledu. Však druhá strana ne a ne, přikyvuje, dává na Vás a vše Vám raději odkýve, anebo vinu strhne na sebe, jen abyste se Vy nerozčílili, či nenazlobili.

A to když se právě s někým bavíte, úplně normálně a otevřeně a říkáte co si o tom myslíte a tak a ani nemusíte křičet, nebo nemusíte nějak se rozčilovat, prostě je Vám vše odkýváno a ten člověk, už svůj názor neprojeví a podpoří ten Váš. Dá na Vás a radši ustoupí, než aby Vám šel do cesty.

I když na něm/ ni vidíte, jak by to nejraděi urobil/a jinak, nebo asi úplně nesouhlasí vnitřně s Vámi, ale stejně Vám ten názor neprojeví a radši si ho nechá pro sebe a taky to udělá podle Vás.

Jako je to škoda, protože to pak pro mě vypadá tak, že jsem nějaký diktátor, který žádný jiný než svůj názor nepřipustí, ale přitom to tak není.

Já jako osoba si vždy vyslechnu jakýkoliv názor, či radu, nebo úhel pohledu na věc, nikoho za to neseřvu a ani se mě nikdo nemusí bát. Někdy je fajn, že i když s někým máte odlišný názor tak to prodiskutovat proč má někdo takový názor a někdo zas jiný, je to pak pestřejší a diskuze se rozvíjí a můžete se bavit, může ta diskuze někam směřovat a pokračovat a to neznamená hned to, že když se s někým neshodnu tak že se s ním přestanu bavit. To fakt ne.

To pro mě není důvodem, proč hned ukončovat kontakt. To by musel provést jiné a drsnější praktiky.

Avšak to, že má někdo jiný názor přeci není trestné.

Chci tím říct, že se nikdo nemusí bát se mnou diskutovat a že klidně se můžeme bavit i když máte jiné názory než já.

Když se to podá slušně nemám problém. Však když do mě někdo rejpe, anebo robí narážky, které vůbec nejsou vtipné tak to promiňte, ale to se umím ohradit a rázně, když je zapotřebí.

Jak se říká „na hrubý pytel, hrubá záplata“.

Ale je to takové zvláštní pro mě. Vím, že kdybych byla vypočítavá se vším všudy a vychytralá tak bych toho mohla zneužívat a postavit si ty lidi, jak potřebuji do svého života a mohli by mi robit loutky.

Avšak já na to nemám povahu a srdce tohle robit, je mi to silně proti srsti, nemohla bych to nikomu udělat a to ani člověku, který mě fakt vytočil a teď se radši omlouvá, přikyvuje a snaží se být se mnou za dobře. Fajne, ale ani tomu to neurobím nikdy a nechci. Nechci být člověkem, který robí zlé činy pro své sobecké účely a pro své pobavení, nejsem taková.

Kdyby to bylo pro dobrou věc tak možná, ale pro svou zábavu nikoliv. Není to ani pro mě zábavou.

Spíše je mi těch lidí trošku líto, jelikož v nich vidím sama sebe za dob dospívání. Také jsem byla taková a vím, jak slabá jsem vnitřně byla. Teď jsem taky, ale tehdy víc. Jak snadno jsem tehdy byla zranitelná a jak jsem asi každému lezla do přízně. Ano, teď to vše vidím a ani se nedivím, že se se mnou pak někteří přestali bavit kvůli tomu, nedivím se, chápu je. Nebavilo je mít u sebe člověka, který je stále s nimi a snaží se s nimi převážně jen souhlasit.

Teď to na těch lidech vidím to, co jsem dělávala dřív a je to fakt hustý. Vidím, jak málo stačí k tomu, aby Vás někdo zmanipuloval a teď se tomu vlastně ani nedivím, že se mnou lidé manipulovali, měli příležitostí hodně a hlavně já se dobrovolně nechala tímto chování, byla jsem snadná kořist.

A právě proto jsem si tím musela projít, abych prozřela a abych viděla to, jak jsem byla snadnou kořistí, která radši ochránila ostatní, než abych ochránila sama sebe.

Radši jsem jednala v souladu pravdy toho druhého, než abych jednala v souladu se svou pravdou a to byla chyba, na kterou jsem si musela v životě tolikrát dojet a jsem ráda, dalo mi to to co jsem potřebovala a nyní to zažívám, ale v jiné roli.

A vidím to z pohledu toho, komu je přikyvováno. Ano, mohla bych být zlá a využívat ty lidi, ale nechci to dělat, vážím si jich. Vím, že jsou to lidé a lidské bytosti, které se učí stejně tak jako se učím já a vím, že je to jejich život a jejich lekce životem.

Ano, přiznám se, že mi to do jisté míry fakt lichotí, cítím se důležitě a suprově, avšak nechci zneužít jejich přízně, děkuji za ni. Jsem ráda, že pro někoho můžu být důležitá a taky někomu záleží na tom, aby se se mnou nedostal do křížku. Je to na jednu stranu fakt hezký pocit, když to beru jen podle sebe. Aspoň už se já nemusím stále bát toho, kdy mi zas kdo co vyčte a kdo si zas do mě rýpne a mě to ublíží, už teď vím, že kdyby to někdo takový urobil tak si to s ním vyříkám, či vyřídím a mám pak čisté svědomí a budu v klidu. To zda se s tím člověkem budu bavit, či ne si rozhodnu pak potom, co si to s ním/ní vyříkám a vyřídím.

Takový je život a už nechci lpět na dobrých vztazích za každou cenu, nemá to totiž leckdy hodnotu to „lámat přes koleno“ a být pro někoho dobrým, když si toho vážit nemusí. Dá se to snadno zneužít a ke štěstí to vážně nepotřebujete. Stačí, když budete činit šťastným sami sebe.

Je to vše milé a já si toho vážím, že mi tací lidé přišli do cesty a já na nich uviděla svůj dřívější přístup a chování avšak vím, jaké to je tak je nepošlu pryč, mám je ráda ty lidi a vím, že to myslí dobře. Vím, že si sami sobě brání se projevit, ale to musí sami v sobě oni zpracovat, to za ně já neurobím.

Ale je to od nich hezké.

Hlavní asi důvodem proč to takhle je se nebát někomu něco říct a ozvat se, nebát se svých názorů a projevit je, držet se svých hranic a pár hádek a sporů vyhrát dobrými a pravdivými argumenty. To asi u mě zapříčinilo to, že jsem tam, kde jsem nyní a jak se lidé nyní ke mně chovají.

A co Vy? Také někomu přikyvujete ve všem a nechcete se s nimi dostat do křížku? Anebo jste jak já od rány a když je zapotřebí tak si to vyříkáte a vyřešíte s tím člověkem?

Zdroj obrázku: KRÁL, Václav. iDnes.cz [online]. [cit. 15.12.2017]. Dostupný na WWW: https://kral.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=54396