Když Vás nechají na pospas….

Vybavte si ve své nejtemnější fantazii situaci, kdy dlouhou dobu někomu bezpodmínečně věříte. Ten kdo Vám pomáhal se vším, co šlo. Se vším, co jste kdy řešili.

Něco jste začali budovat, něco jste začali chtít, vytvářet a společně robit, však v jednu chvíli, jak blesk z čistého nebe Vás ten člověk nechá. Tak nahého, jak moc jste se mu otevřeli, tak rozervaného, jak jen nejvíce mohl Vaše srdce urvat, s tolika bolesti jak jen se mohlo Vaše srdce zaplnit, s tak zlomenou důvěrou, že již nikdy nesroste tak jako kost.

Obejde Vás tak ošklivým a podlým způsobem, že si svou novou budoucnost pečlivě před Vámi zatají a až když na to Vy přijdete tak teprve spadne vše jak domeček z karet. 

Když Vás ten člověk nechá napospas osudu a odejde jinam. Je to jedna z těch největší bolestí, se kterou jste v tu chvíli nepočítali.

I kdybyste chtěli se vrátit, i kdybyste dolejzali tak i přesto víte, že jdete pod svou úroveň a že jste totálně z toho na dně.

Představte si ten pocit, když najednou jste sami, uprostřed všeho, uprostřed problému, uprostřed nedořešené situace, uprostřed vnitřní bouře, uprostřed rozplánovaného projektu, uprostřed rozdělané práce.

V tu chvíli, kdy ten člověk Vás nechá máte pocit, jakoby nic nemělo smysl, jakoby nic nebylo důležité a chcete to vše zničit, spálit a neznat sami sebe. Stydíte se sami za sebe, ta bolest, ta frustrace, že s tím nic už nezmůžete.

Beznaději potápějící Vás každého rána, když se probudíte doufáte, že to je jen sen, ale není, je to tvrdá pravda. Ve Vás se perou emoce, zda se ponížit a jít pod svou úroveň za tím člověkem, anebo naopak být láskyplný k sobě, ale žít v té bolesti sice s hrdostí, že se neponížíte, ale s bolestí na srdci, že s tím nic neděláte.

Toto je bohudík ideální situací začít se sebou něco začít dělat a postavit se na vlastní nohy. Odejděte z toho nejhoršího a to tím, že dejte na své srdce, neponižujte se, neslepujte a nesnažte se oživit mrtvý vztah, či mrtvý kontakt s někým, kdo už to probodl skrz na skrz.

Odpusťte to všechno, odpusťte sami sobě, že jste byli tak hodní, důvěřiví a milí a že nakonec jste se o sebe musili postarat sami, dá Vám to sílu, lekci a moudrost.

Později to pocítíte, že ano, že v tomto nejhorším procesu vlastně sílíte a že jdete kupředu a nahoru a že jste lepším člověkem. Berte to tak, jakoby něco ve Vás umřelo, ale zrodí se něco nového. Něco co ve Vás bude moudřejší, odvážnější, moudřejší a mnohem silnější než jste byli doposud.

Podívejte, přežili jste nějak tuto lekci a to co Vás nezabije, to Vás vždy posílí.

Vím, jak to bolí, vím jak chutná beznaději, vím to moc dobře. Soucítím s Vámi, kdo si tímto podobným prošel a věřím, že spousty lidí. Nevzdávejte to a nevzdávejte sami sebe, postavte se sami za sebe a přijměte ten fakt, když Vás někdo nechal napospas tak teď půjdete nejspíše sami, ale zesílíte, zvládnete to. Dostanete totiž jen to, co skutečně zvládnete.

Leckdy se bolesti opakují a do té doby, dokud se z nich zcela nevyléčíme a nevyléčíme ten strach z té bolesti. Pokud něco dokonale a úplně procítíme, zrovna tu bolest, tak si tím projdeme a není důvod si to procházet znovu a tudíž nebudeme již necháni napospas. Avšak pokud to nezpracujeme a utečeme od toho a nebudeme to vidět a slyšet tak si tím projdeme znovu a znovu a znovu.

Proto cokoliv přijde Vám do cesty, ať dobré či zlé tak to přijměte, prožijte to, křičte, brečte, projevujte se, prožijte si to a bude líp. Protože projdete si tím, naučíte se, poučíte se a dá Vám to něco důležitého, dá Vám to to co je potřebné.

Jsem s Vámi, soucítím a vězte, že na to nejste nikdy sami. Ten pocit opuštěnosti a izolace je jen iluze do které, jste se zavřeli, jste sami se sebou vždy a jste vždy propojení se vším, nikdy nejste sami, pokud se do té iluze opuštěnosti neuzavřete :). Zkuste nad tím popřemýšlet.

Mě dlouho trvalo než jsem to pochopila a když jsem to pochopila tak už vím, že jsme tu všichni se všemi propojení a tudíž nelze být ani sami, je to jen v naší hlavě.

Zdroj obrázku: © 2015 ASTROSAT MEDIA. kondice [online]. [cit. 8.1.2016]. Dostupný na WWW: http://www.kondice.cz/2014/01/jak-uzdravit-svuj-vztah-po-nevere/