Když Vás někdo drží v šachu

Tento článek bude tak trochu spjat s předchozím článkem, však nyní to proberu z té druhé stránky, když jste právě ten člověk, kterému není důvěřováno, jak to cítíte, pociťujete a jak je to pekelně bezradná situace, jelikož Vás tím svým jednání ten člověk drží v šachu a to tak, že Vy nevíte zda máte něco udělat, nebo nemáte něco udělat.

Když se přátelíte s někým, kdo Vám nevěří tak je to popravdě něco jako, čekání, kdy se Vám otevře a těšíte se jak malé dítě na to, že se Vám konečně otevře ve své pravé podobně, ten moment kdy odhodí tu masku toho, jak strašně dobře se v životě má, přitom logicky z toho máte spíše dojem vychloubání se a to jen proto, aby na Vás zapůsobil a abyste mu snad záviděli, či co.

Přitom nemáte potřebu závidět, jelikož život toho druhého byste nechtěli, máte svůj život a ten se Vám líbí tak, jak je.

Vám vlastně v té situaci nejde o nic, jen o to přátelství o které stojíte, toho člověka máte rádi, dáváte to najevo, jste ochotni se přizpůsobit, vyjít vstříc, poradit, vyslechnout, stát při tom člověk, ať se děje co se děje a být po vůli když bude potřebovat cokoliv, prostě jste pro něj přítelem na život a na smrt a důvěřujete, nemáte důvod nedůvěřovat. Víte, že nejste jako předešlé zkušenosti a víte úplně na jisto, že se tomu člověku mstít nechce a nebudete, jelikož to nemáte v povaze a i kdyby Vás naštval tak ho radši necháte v klidu, než abyste se přeli.

Prostě Vám o nic zlého nejde, nejste povaha na podvody a na zrady, prostě nejste, jste sami sebou, považujete se za člověk s dobrým srdcem, dobrého kamaráda/kamarádku a to stačí, netlačíte, necháváte volný průběh, rádi se družíte, však nelezete do soukromí moc.

To přátelství berete tak jak je, nic neočekáváte, nic nechcete a potom, co víte, že si ten člověk prošel to ani nepokoušíte, necháváte svobodný a volný průběh, který plyne a nic nechcete a neočekáváte, dáváte tomu člověku čas, až bude chtít tak přijde sám, jelikož víte, že v tuto chvíli nemá smysl to lámat přes koleno.

Nechcete ho ani pro sebe, jen prostě chcete, aby ten člověk byl šťastný a to jakkoliv, ať s Vaším přátelstvím, či bez něj. Dýchali byste pro něj, však tak, aby poznal, že může důvěřovat Vám a že je na Vás spolehnutí.

Neuháníte, nevyzvídáte zbytečně moc, projevujete přátelský zájem, což je tak akorát a necháváte ho mluvit, jelikož víte, že to nejvíce potřebuje, jelikož co když zrovna nikoho takového nemá. Sice Vám to nepřizná, jelikož příliš mluví o tom, jak má skvělý život a všude lidí kolem sebe, avšak proč pak se Vám svěřuje úplně se vším i s maličkostmi a důvěrnými věcmi? Co když zrovna to nejintimnější potřebuje řešit jen s Vám, co když ten jeho život není tak skvělý, jak tvrdí.

Ano, obrátí, ano začne se chovat odtažitě a teď jak si to vyložit. Asi jste udělali někde chybu, myslíte si v hlavě. Avšak logickým okem ani tak ne, jen jste reagovali dle sebe, tak jak to cítíte a nereagovali tak, jak Vám bylo nastrčeno. Cítíte z toho člověka to, že Vás chce dostat někam tam, kde by chtěl, avšak to Vy se nenecháte a tak se s ledovým klidem zachováte klidně a bez zbytečných histerických reakcí, jelikož to je právě to, co ten člověk chce.

Ano, provokuje Vás, chce vidět Vaše emoce, dělá věci, které nejsou čestné a férové, chová se tajemně, nechá Vás čekat celé dni než se ozve, nevyjadřuje se přesně a není s ním najednou domluva. Teď vyvstává otázka zda se doprošovat, anebo ne. Jelikož víte, jak skvělý život má tak přeci ho v tom skvělém životě necháte a nevnucujete se, jelikož přeci má tak skvělý život, jak tvrdí.

Nezávidíte, ale ani byste se do toho jeho/jejího života nechtěli přikvartýrovat, není to Váš styl.

Prostě jen tak to necháte proplout, ale mrzí Vás, že jste něco slíbili, avšak ten člověk vytvořil takovou situaci, kdy buď to právě musíte splnit tím doprošování, či vnucováním se do jeho/jejího života. Což není tak úplně po chuti a neuděláte to, jelikož se nechcete doprošovat, jak říkám, není to Váš styl.

Tak dáte ještě volnější průchod všemu a zachováte se tak, že i Vy máte skvělý život a že ho taky trávíte super, jelikož jste si z toho dlouhého čekání na něco, co nepřicházelo skutečně našli jinou aktivitu a jiného člověka na práci, či na zábavu. Prostě to čekání bylo moc dlouhé, nejistota též a čas je drahý. Raději volíte svůj program, jelikož na sebe se dokážete víc spolehnout, než na někoho, kdo Vás chce jen držet v šachu a manipulovat s Vámi tam kam chce, ale Vy nechcete být tam, kam Vás tlačí, tak se distancujete, odejdete z toho a on/ona jen kouká udiveně, že ono to nevyšlo ta taktika a Vy jste opět naprosto klidní, s přehledem a nadhledem. To právě ten druhý nedokáže pochopit, však zároveň Vás nemůže nechat jen tak být, poněvadž je na Vás něco, co ho/ji fascinuje a proto stále dolejzá a ve své podstatě paradoxně tam, kam Vás ten člověk chtěl dostat – do šachu tak tam se vlastně dostane sám, že přilejzá za Vámi a dostává se tak dobrovolně do toho šachu sám, ačkoliv předtím na to byl tak moc nezdravě hrdý.

Ano, je nepříjemné, když někdo koho jste považovali za přítele se s Vámi přestane bavit, začne s Vámi jednat jak s hadrem a začne Vám cpát, jak ho kdo kdy a jak miloval. Ani Vás to upřímně nezajímá, když toho člověka neznáte, tudíž je to naprosto zbytečná informace pro Vás a rozhodně to nevzbuzuje pocity, nedá se na to ani nic říct, jelikož nejde, když toho člověka neznáte.

Je nepříjemné, když si na jiné lidi čas udělá a na Vás ne, Vás nechá vycukávat do poslední chvíle. Moc dobře ví, kdy má čas, všem ostatním to poví, jen Vám ne. Je to nepříjemné a upřímně i to dost háže do pocitu méněcennosti, člověku je to upřímně líto a mrzí ho to, že tomu člověku nestojí za slušnost a čestné jednání. Však ten člověk pak nemůže počítat s tím, že na něj budete stále čekat a že se budete doprošovat. Máte své sebevědomí, hrdost a svůj život, který stojí za to žít, nemáte tak nudný život na to, abyste se potřebovali někomu stále přizpůsobovat a někomu tak přilézat do života.

Přitom víte, že když odejdete ten člověk bude v háji, protože takovou reakci nečekal, nečekal Váš odchod a tak Vás nebude chtít nechat jít, avšak koho by bavilo cítit se stále jako nějaký hadr od kterého se ten člověk drží dál a chce Vás jen držet v šachu tak, jak potřebuje. Nikoho si myslím.

Mě tedy rozhodně ne a není na tom ani nic atraktivního.

I když je to pěkně blbý když Vás někdo drží v šachu a Vy se cítíte jakože nemůžete nic v tu chvíli, však právě můžete všechno, můžete celou situaci obrátit jiným směrem, stačí to jen odrazit, změnit taktiku, sebevědomě reagovat a sebevědomě dát najevo, že máte i svůj život a že pokud není domluva a řeč tak nebudete nic nutit. A najednou se budou dít zázraky, jelikož tomu člověku nejste lhostejni, to je vidno, jinak by to už dávno nechal plavat a dávno už by Vás smetl úplně ze hry.

Ano, člověk chápe, že má za sebou nesčetně zklamání, avšak když za delší dobu, co Vás zná tak si Vás drží od těla tak jako kdybyste byl cizí člověk tak co na to říct, to prostě zamrzí každého vytrvalce, který se snaží důvěru vybudovat. To už je pak ponižující pro toho, kdo se snaží, aby mu ten člověk věřil, protože ten druhý stejně nevěří a o to víc Vás dostává do šachu, tak co to potom je, to je začarovaný kruh ze kterého se dostanete právě tím, že sebevědomě vystoupíte a nebudete se chovat tak jak si ten druhý přeje.

Zamrzí asi nejvíc na tom ta náhlá změna chování, náhlý obrat do nedůvěry, přitom jste důkazově nic neprovedli, neokradli jste, nepodvedli a ani jste nelhali, není logický důvod a najednou se k Vám někdo začne chovat, jak k hadru. Tak si pak říkáte, proč se mi to děje, to si nezasloužím uctivé chování s respektem, to tomu člověku nestojím ani za slušnost?

Co si o tom myslíte Vy? Jak byste reagovali? Je toto přátelství?

 

Zdroj obrázků: NERI. Najdi si vlastní cestu [online]. [cit. 20.2.2017]. Dostupný na WWW: http://tajemne.blog.cz/1602/infj-paradox-vztahy-a-dalsi-zvlastnosti

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *