Když Vás někdo výborně zná…

Ani nemusím nic říkat, vysvětlovat, ubezpečovat, nebo dávat viditelně najevo. Nemusím se ani až tak vyjadřovat a ani připomínat co a jak nemám a mám ráda. Když se s někým výborně znáte, nebo tedy on/ona zná Vás tak je to výborné spojení a Vy už kolikrát ani nemusíte nic říkat, protože on/ona ví.

A tohle já oceňuji velmi, možná i nejvíce, když je někdo vnímavý všímavý a pamatuje si všechno o Vás a leckteré věci, které se časem opakuji tak už nemusíte ani říkat, prostě to už ví.

Napříkad ví co jíte a co nejíte, ví oblíbené jídlo, hudbu, zpěváka, zpěvačku, oblíbený styl oblečení, oblíbenou barvu, styl usínání, váš největší strach a fobii, vaše blízké přátelé, vaši rodinu a rodinné vztah v ní udržované, proč se leckdy chováte tak jak se chováte, co se skrývá za vašim úsměvem a slzami, jak se chováte k neznámých lidem, ke známým lidem, co je Vaší silnou a slabou stránkou, čemu nedokážete říct Ne, na co vždy řeknete Ano, v čem si nedokážete dupnout a stát za svým a v čem naopak nikdy neustoupíte, proč se chováte tak, jak se chováte, co se skrývá za vaší nejistotou za Vaším nevinným úsměvem, co vás dokáže vynervovat, vystresovat, rozčílit, rozhněvat, zklamat, zničit Vaší důvěru.

A další a další věci, které lze o člověku zjistit a podotýkám, že písemnou konverzací se to úplně zjistit nedá, tohle se všechno s tím člověkem musí zažít, aby člověk poznal a pochopil a věděl. Tohle vše přináší život a zážitky, reálné zážitky.

Když jsem byla mladší tak jsem toužila po tom, znát někoho, nebo více lidí se kterými budu mít tak dobrý a hluboký vztah, že nebudu muset neustále něco vysvětlovat, nebo ospravedlňovat, že mě pochopí a už budou vědět, že už prostě se tomu i uzpůsobí a budou s tím počítat. To jsem si vždy přála v životě najít. Nyní to mám a jsem za to ráda. Velmi oceňuji schopnost vnímavost u lidí a nechápu, jak někdo může dokonce se naštvat za to, že někdo někoho poznával a vše si pamatuje a tím pádem je hned nařknutý z nějakého sledování či co. Však to s tím vůbec nemá nic společného. To, že někoho člověk vnímá, naslouchá mu a pamatuje si přeci není žádné sledování.

A je teda pravda, že než jsem si takové vztahy a přátelství s lidmi vybudovala tak mi to trvalo. Hodně lidí se v mém okruhu přátel vystřídalo, pročistilo, odešlo a přišli zas noví, než se to ustálilo, ale to nikdy nelze na trvalo říct, že je to stálé, to ne, život je proměnlivý každým dnem. Avšak trvalo mi to několik let i měsíců, ale nakonec přeci jenom a jsem za to ráda. A asi tím nejdůležitějším faktorem toho všeho je, že je třeba s těmi lidmi něco zažít, trávit s nimi čas a být otevřený a když se něco stane v životě tak se prostě projevit tací jací jste, nehrát si na to, že Vám to nevadí když Vám to vadí apod. Nedělat ze sebe furt usmívajícího se šaška, ale být člověkem. Ostatně podívejte se na to takhle, každý jsme nějaký, každý máme něco rád a něco nám vadí a taky každého někdy něco rozčílí a něco nepreferuje, ve zkratce řečeno. Ale je to tak, to že se budete tvářit, jako vždy spokojený maník z Vás neudělá nic víc. To je lepší se projevit tak, jak jste, ti opravdoví lidé do života, kteří vás mají a budou mít rádi nadále s Vámi budou se bavit nadále.

Tento výborný a hluboký vztah se nehledá a nenajdete ho tím, že uvidíte člověka na ulici a buď přátelství nebo láska na první pohled Vám poví „že on/ona je ten pravý“ a v tu ránu budete o sobě vše vědět, ne takhle to nefunguje a je to velmi nepravděpodobné. Nebo nedej Vesmíre toto na internetu, když byste narazili na něčí profil a v tu ránu si řekli „aaa to je ten/ta pravá“, nepravděpodobné a hlavně neosobní.

Takové hluboké a výborné vztahy se budují, časem, pílí a stráveným časem. Všechno se prostě o člověku nedovíte z popisu v inzerátu, nebo tím, že se ho budete ptát na přímé otázky typu ano-ne. Jako ano, získáte aspoň trochu představu o tom člověku, ale stejně nejvíce poznáte právě časem a společně stráveným časem s tím člověkem a tak to je. Tohle žádný telefon, sociální síť a ani písmenka nenahradí, taková přátelství a vztahy se žijí, ty se nepotřebují vybarvovat nikde veřejně po internetu.

A sama za sebe mohu říct, že když už takové lidi máte, kteří vás výborně znají tak je to luxus v životě. Fakt nemusíte ani leckdy nic říkat a mluvit a ono samo se to stane a děje, ti lidé to berou na zřetel, respektují Vás a uzpůsobí se tomu, samozřejmě i Vy jim, jelikož je také výborně znáte. A je to fakt klenot života takové lidi mít a já za ně moc děkuji, že jsem se k tomuto životem dopracovala a neměnila bych je a ani svůj život. Jsem ráda za to, že takhle mohu žít.

Děkuji ♥.

Zdroj obrázku: HICKS, Abraham. Abraham Hicks [online]. [cit. 28.6.2019]. Dostupný na WWW: https://abraham-hicks.cz/jak-se-napojit-na-sve-podvedomi/