Když víte, že to není to pravé, ale přesto v tom setrváváte dál

Prostě a jednodušše si vybavte situaci, kdy se s někým bavíte, jste v dobrém přátelském duchu a rozpoložení, anebo ve vztahu.

Toho člověka po pár neshodách a „kixnutí“ jste poznali a poznáváte dál. Upřímně myslíte si o tom, že je to dost silné psycho s tím člověkem vycházet a víte, že by to bylo psychicky náročné, finančně náročné prakticky prostě šílené něco takového udržovat, však i přesto všechno tak to necháváte plynout dál. Sbíráte možná síly na to, říct si svůj názor a získat čas, však přesto zatím necítíte to, že byste to měli utnout definitivně.

Ano, ono se to zdá, že je to v pohodě a že spolu vycházíte a že dokážete být v klidu a za dobře, však prostě nejde to perspektivně nikam, nemá to budoucnost, nemá to vyhlídku, nemá to ani šanci, že by to dokázalo nějakým způsobem fungovat.

Je to nic nemířící cosi, co nějak plyne směrem dopředu, avšak není vidno kam. Když si totiž řeknete svoje, tak jak to cítíte – slušně a jasně tak jste ti nejhorší, že vůbec něco takového cítíte a že to tak cítíte a pak také dostanete vynadáno za to, že vůbec něco cítíte jinak než ten dotyčný.

Pak také víte, že jsou věci a aspekty u toho druhého, které prostě tolerovat nemůžete a za tu hranici nepůjdete, kor když to obsahuje něco, co Vám někdo urobil v minulosti a Vy už to nechcete opakovat.

Říkáte si tak vnitřně sami v sobě – „Vím že to nikam nesměřuje a nic z toho nebude, ale nechám to plynout dál, nechci být ten zlej, kdo to utne bez důvodu.“ a to je právě to ono, nemáte důvod to utínat dokud se nic nevyhrotí, nestane a neskončí to nějakým způsobem samo.

Víte, že to nikam nesměřuje a víte, že to nikdy ani dál nezajde, ale necháváte to plynout, děláte to pro klid obou, jelikož se nechcete hádat, nechcete mít problém a zároveň se ani Vy nechcete zlobit, či nějak hněvat. Nechcete cítit to špatné, chcete být aspoň pro tuto chvíli v klidu.

Však upřímně má to nějaký smysl? Má to smysl pro Vás? Nebo jen sbíráte čas a odvahu na to, než se to fakt nějakým způsobem doopravdy utne? Dřív nebo později Vám osud právě nahraje situace do ruky tak, abyste museli jednat a tak abyste to nějakým způsobem řešili a nebude se Vás ptát na to zda zrovna teď na to máte čas a zda zrovna nyní na to máte příležitost a chuť to řešit, to fakt ne.

V mém případě to bylo tak, že ačkoliv jsem už nějakou dobu cítila, že to nefunguje a nevyhovuje tak jsem to nechávala být, nechávala jsem to plynout, ačkoliv jsem věděla, že se nikam nedostanu. Nikdo to nechápal, jak to dokážu zvládat a jak dokážu být v pohodě a vycházet s tím člověkem.

Jenomže ve mně to stále bylo a čekala jsem až načerpám dostatek sil na to, abych to mohla utnout a osvobodit se. Čekala jsem, sbírala důkazy, sbírala info a hledala, hledala a pátrala jsem v minulosti toho člověka a chtěla vědět víc, co se dá vytáhnout a co mi poví víc. Čekala jsem na důvod, který by mi dal to, abych z toho nevzešla špatně.

Čekala jsem, jelikož vím, že já nejsem typ člověka, který by dlouhodobě dokázal žít v něčem co není šťastné a u čeho vím, že prostě to nedokážu přijmout.

Nemůžu sebezapřít sama sebe v tom, že bych přijala do svého života něco, co neuznávám, to prostě nelze.

Jako já nemohu po nikom chtít aby přijal u mě to co neuznává tak stejně tak u mě to nikdo nemůže chtít. Nikoho nesoudím, avšak jsou věci, které prostě nepřijmu a nepřekousnu a když takové věci přijdou, tak už pak není na co čekat a konec přišel už sám o sobě, narazila jsem a on/ona též, dorazili jsme do konce a už není kam jít. Jelikož to nikam nesměřovalo, muselo to narazit a každý tak jít svou cestou. Protože o čem je něco, když jsou věci které silně lidi rozdělují a jak můžete žít v něčem, z čeho je Vám vyloženě špatně, z čeho se Vám zvedá veškerý obsah v žaludku a nedokážete to přijmout, prostě je to něco co Vás tak silně degraduje někam, co prostě přijmout nelze, ani kdybyste v sobě měli 3 promile.

Nedokázala bych dlouhodobě žít v něčem, co je mi silně proti srsti, na to se mám moc ráda a hlavně na to mám asi slabou trpělivost a slabé nervy.

Ostatně moc dobře vím, že ten člověk by mi to též netoleroval a mohl by se zbláznit, kdybych něco takového po něm chtěla, aby přijmul, tudíž si myslím, že je to naprosto doladěné a dorovnané a to že zrovna tento post padl na mě, to se nedá nic dělat, někdo to schytat musel.

A co Vy? Žijete v něčem, co dlouhodobě nikam nesměřuje a nefunguje? Anebo jen čekáte na důvod, abyste to mohli utnout a mohli jste v klidu odejít?

Zdroj obrázku: POWERED BY MEDIAWIKI. Wikihow.cz [online]. [cit. 29.12.2017]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-poznat,-%C5%BEe-je-v%C3%A1%C5%A1-vztah-u-konce