Když zemře Vaše staré Já a narodí se nové

V tomto článku se budu vyjadřovat metaforicky, jelikož toto téma není doslovné, aby si nikdo nemyslel, že někdo umřel, nebo tak něco. Nikoliv, budu to brát metaforicky a duchovně, ostatně to o co se snažím vždy.

Tudíž začneme tím, že naše já žije spolu s námi, od narození až do našeho fyzického úmrtí. Mezitím v životě projdeme nesčetně lekcemi a může se stát, že lekce a život nás natolik pozmění a poznamenají, že část, či úplně naše Já umře v nás. O což vlastně v duchovnu jde, jde i o to, aby umřelo ego v nás.

Vlastně je to proces toho, že se něco nenávratně ukončí v našem životě i v nás samotných. Dejme tomu pro představu, prožijete si něco, co Vás nenávratně změní tak, že již nikdy nebudete stejní. Změní to Vás samotných, Vaše vnímání, názory a postoje k životu.

1845996

Fyzicky to v životě je nějaký nenávratný konec, ať již konec studia, zaměstnání, podnikání, vztahu, atd. To je velice individuální.

Duchovně se ve Vás toho pere nejdříve rozum a cit. Pak nakonec stejně vyhraje cit a „rozum“ či dejme tomu ta logika umře a Vy se na to díky citům a srdci povznesete. Jedině díky rozhodnutí srdce můžete odpustit sami sobě, či někomu. Rozum by Vás stále tahal do věčných sporů a hnal Vás po touze si něco dokazovat tomu druhému a stále do toho, abyste se přeli.

Srdce naopak, dokáže se povznést nad to vše zlé a ve své podstatě jak odpustí tak i miluje.

Tím pádem naše dosavadní rozumy a rady od našeho mozku jakoby už nemají vliv, když dáme na srdce a my se tak můžeme posunout dál. Už nesoupeříme sami se sebou jak malé děti, ale již jako dospělí lidé umíme přijmout zkušenost, lekci a život takový jaký v tu chvíli je.

Už cítíme, že nebudeme jednat stejně tak jako v minulosti, uvědomujeme si své chyby a vidíme jak jsem dříve byli trapní, neohrabaní, hloupí a jak moc chyb jsme nadělali a jak vlastně na všem ve svém životě máme podíl a zodpovědnost.

Jak si toto uvědomíme tak zjistíme, jako kdyby v nás naše staré já již umřelo – metaforicky řečeno a již nežilo v takové podobě jako dříve.

Již cítíme, jako kdybychom začali žít jako nový člověk a i bereme minulost jako něco co je již nám tak cizího, že se do ní již nechceme vracet a ani nevracíme.

Není důvod se vracet, když jsme se s tím již vyrovnali a srovnali. Je zbytečné se čertit a hněvat na někoho z minulosti, či se neustále vztekat za nespravedlnost života, když už je vše pryč. Už se nad to povzneseme a jsme si vědomi toho, že my jsme již jiným člověkem.

Hodně to souvisí s tématem o kterém jsem již psala dříve Být jiným člověkem než jsem bývávala.

Z vlastní zkušenost povím to, že si úplně přesně vybavuji ten pocit, kdy jsem si uvědomila, že vlastně minulost na mě již mít vliv ani nemůže, jelikož je již mrtvá, je daleko ode mě, od přítomného okamžiku a i jistí lidé z minulost na mě vliv mít ani nemohou, jelikož jsou opět daleko a tak nějak jsem si sama v sobě uvědomila to, že jejich vliv na mě též umřel, jelikož se s nimi nevídám, nebavím a nesděluji žádné informace o sobě, tudíž se na mě nemají jak napojit a jak mě ovlivňovat. Což byl naprosto skvělý pocit, když jsem nad tím jednoho letního dopoledne tak polemizovala, chodila po pokoji a přemýšlela nad tím, jak vlastně jsem ráda, že jsem došla až sem duchovně a že pokročila sama v sobě. A jak moc jsem se bála, že umře moje ego a to co mi radil mozek, jak jsem se bála, že ztratím kontrolu sama nad sebou, nebo nad situací, tak vlastně nyní jsem nesmírně šťastná, že nemám kontrolu nad minulostí a ani nad lidmi z minulosti, jsem šťastná, tento fakt mě osvobodil.

Pochopila jsem, že ta osoba, kterou jsem bývávala dříve byla úzkostlivá, nemorální, drzá, nebojácná, hádavá, cholerická, úzkoprsá, možná až moc rázná, nerozhodná a snadno ovlivnitelná. Ano, takové to bývávalo.

Nyní cítím, že jsem lepším člověkem, novým člověkem, jako kdybych začala žít jako nový člověk. Cítím se uvolněněji, projevuji více úcty lidem, zdravě sebevědomá, nebojácná, však cítím své hranice a nepřeceňuji se, preferuji klid, nepotřebuji si dokazovat svou pravdu, více klidnější a sangvinická, otevřená a rozhodná.

Možná to bude znít bláznivě, ale opravdu tu změnu na sobě cítím, je to velký pokrok. Jako kdyby ta osoba, kterou jsem celý život chtěla být tak jako kdyby se mi to splnilo nyní a jsem za to nesmírně šťastná. Nevím, proč to přišlo až nyní, avšak mělo to svůj čas. Když si to vše uvědomuji, cítím se svobodně a cítím nesmírně nádherný pocit za to, že minulost mě již dohledat nemůže, nemůže, protože nepřijmu minulost kdyby se mi znovu ohlásila, nemá mi co nového nabídnout než to co mi minulost doposud nabídla.

Prožili jste něco takového? Zažili jste okamžik když umřelo vaše staré já a narodilo se ve vás nové já? Rozumíte tématu?

13473889_1174636142546704_944591095_n

 

Zdroj obrázku: PLEJA SVĚTLO KRYSTAL. OTVOR OČI [online]. [cit. 17.6.2016]. Dostupný na WWW: http://www.otvoroci.com/blog/sdeleni-k-energiim-transformace-letni-slunovrat-2162015

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *