Ke mně to prostě patří

Narážky, věčné otázky na mě a můj život, kritika, pošťuchování slovní a neustále nějaká výtka na něco. Kurňa, co to zas je?

Převážnou dobu je klid, občas se samozřejmě najde v životě nějaký kritik, rýpal nebo někdo, kdo mi tvorbu, nebo můj život shazuje, to je normální, k tomu co dělám to prostě patří.

Za ten čas se to učím řešit a nejvíce se mi osvědčilo to těm lidem odkývat a myslet si svoje a dělat si to stejně po svém, anebo vůbec na to nereagovat a jet si to svoje nadále.

A že mi to hodně lidí chválí? Že mám takovou návštěvnost? Proč mi tam lidi píšou pochvaly? Proč mě vlastně lidi řeší? A kdo je ten a ten? A proč mi píše tamta slečna? A co po mě chce, že se tak zajímá? Proč? A proč to píšu takhle a ne jinak? A proč píšu o tomhle tématu?

A tak dále…

A já říkám, píšu nu, protože o tom chci psát, mám spousty inspirace, protože o životě je toho stále hodně co psát i o lidech a o chování lidí. A určitě se ještě s hodně situacemi za život setkám a budu je řešit, no a? Dělám to tak protože chci a lidem se to líbí. Pochvala a komplimenty k mé psací činnosti prostě patří a tak to je. Bez lidí bych nebyla tím, čím jsem a neměla vybudované stránky.

A to že mi ti lidé píší, no a? Je to moje věc jaké kontakty a vztahy s těmi lidmi udržuji. Mě to těší, ať už mi napíše muž nebo žena, já se ráda s lidmi bavím a nerozlišuji na pohlaví. Když je někdo hodný, tak jsem ráda a ráda si s takovým člověkem povídám.

A já jsem ráda, že mi lidé píší i sami od sebe je to krásné a moc si toho vážím. Jsem ráda, že se lidem moje tvorba líbí a čas od času dostanu i soukromou pochvalnou zprávu, že mám pokračovat dál ve tvoření, že na hodně lidí mé články sedí a jsou poučné. Tohle je pro mě něco jako hnací motor.

A proto tvořím dál.

Upřímně a na rovinu pokud s tím někdo má problém a chce mě přetvořit k obrazu svému tak neuspěje. Tvořím takhle články a stránky několik let, je to moje vášeň a velké hobby a kvůli jednomu člověku se nezměním a tohle nezahodím. I když se to tomu člověku líbit nebude, což respektuji, ale mou tvorbu číst nemusí a může si spokojeně žít dál. Tím, že na mě bude hledat chyby , nebo se mě na to stále ptát proč to dělám pořád to samé dokola a pořád na to narážet slovně tak fajn, ale ničeho nedosáhne, já si stejně pojedu to svoje a budu tvořit dál. O to víc, aby viděl, že mě jen tak nezastaví.

Nejsem bezohledná, dokážu si vyslechnout názor, kritiku, radu, tip na téma, co mám změnit a co zlepšit. Za tu dobu, co mám stránky jsem kolikrát si opravila pravopis, upravila téma, napsala články na přání a dokonce i změnila vzhled stránek, protože se to někomu špatně četlo. To vše jsem udělala a bylo to v pořádku, protože jsem chtěla, aby stránky byly lepší.

Avšak neustále to samé dokola poslouchat co a jak mám špatně a proč to tak je mě nebaví. Odpovím jednou a pak už ne, protože mi pak přijde, že se mi do toho akorát rýpe a hledají nedostatky. Jasné, nemám to dokonalé a ani nikdy nebudu a co jako? Mě to nevadí, naopak.

Většina lidí umí hledat chyby a kritizovat cizí píseček, já to chápu, je to snažší než něco sám vybudovat. Ale tak ať mi člověk ten rýpal ukáže, co v životě dokázal, co vytvořil a v čem je úspěšnější a co se ještě mám učit. Ať ukáže, ráda se přiučím novoty, které nevím. Uznám chybu a zapracuji na sobě, ale ať mi tedy ukáže co dokázal on. Tak šup.

A upřímně buď se s tím ten člověk smíří, že taková já jsem a patří to ke mně, anebo ať mě nechá jít životem, hlavně ať nebrzdí mě na místě těmito řečmi, které mě nikam neposunou, jen mi berou sílu.

Takže se s tím prostě smiř, ať jsi kdo jsi, s tím co já dělám, co mám za práci, koníčky a aktivity, anebo to nepřijímej a žij si svoje a já si taky budu žít svoje. Nepotřebuji ve svém životě lidi, kteří chtějí mě mít podle svého obrazu a přetvářet mě. Přeji si ve svém životě lidi, kteří mě přijmou taková jaká jsem a já je též.

Mám to tak, že každý je nějaký a tak lidi beru, že každý je originál a každý je něčím výjimečný. To, že někdo dělá něco, co já nedělám tak je naprosto v pořádku budu se třeba i zajímat abych pochopila a poznala co to je zač ta aktivita a koníček, ale rozhodně nebudu odsuzovat hned zpočátku. Samozřejmě je nejlepší varianta, když mě člověk přijme takovou jaká jsem a ještě mě podporuje a já jeho/ji též, je to nejlepší, avšak takoví lidé chodí občas za život. Proto si jich vážím.

Prostě je to moje součást a nezměním se. Pro mě by se taky nikdo nezměnil a ani bych to po nikom nechtěla, protože by mi to bylo nepříjemné. Protože nemusím mít všechno podle sebe.

Zdroj obrázku: ILOVETELENOVELKY.BLOG.CZ. Maite Perrony [online]. [cit. 1.11.2019]. Dostupný na WWW: http://ilovetelenovelky.blog.cz/en/1104/foto-avril

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *