Kolektivy ve společnosti lidí

Každý člověk, který žije svůj život se v životě setkal s pojmem kolektiv. A jistě ví, co to obnáší být v kolektivu.

Kolektivy lidí nás pronásledující a doprovází celý život, nejprve je to kolektiv ve školce, škole, střední škole, vysoké škole, zaměstnání, podnikání, pak máme i sousedský kolektiv a následně kolektiv v domově důchodců. Provází nás tito lidé jistou etapu života a kolektiv je nazýván proto, že s těmi lidmi nás něco pojí a kvůli tomu se vidíme téměř denně, či opakovaně. Máme něco společného, avšak to neznamená, že vždy si sedneme vyhovujeme povahově, avšak můžeme, ale také nemusíme.

Tito lidé tvoří naše okolí ve kterém buď studujeme, střetáváme se, řešíme něco, anebo pracujeme. Vždy je sestaven různými lidmi, s různými povahami a různými rolemi.

Jak který kolektiv drží, či nedrží při sobě.

Správný kolektiv a to o co se snaží učitelé na škole a později zaměstnavatelé v zaměstnání, stmelit kolektiv tak, aby spolu všichni dobře vycházeli, panovala zde upřímnost, férovost, přátelské prostředí, s lehčím nádechem humoru a pohody a především, aby kolektiv držel při sobě a neoponovali si.

To se však snadno poví, ale těžko urobí. Jelikož lidé jsou různí a ne každý to tak chce a ne každý je ochotný s každým vycházet po dobrém. Jsou typy lidí, kteří jsou samotáři, kteří jsou nepříjemný, arogantní, kariéristé a další typy lidí, kteří prostě jedou sami za sebe a bratříčkovat se nechcou. A to pak tu ideu kolektivu kazí, jelikož je ten kolektiv pak rozkouskován na skupinky, jedince, či dvojice kamarádů.

Rovněž časté je také, když se kolektiv rozdělí po skupinkách, které drží sice při sobě, ale jsou zaujaté proti jiné skupince a tu pomlouvá a mohou si i škodit. Tento kolektiv jsem zažila asi nejčastěji. Bylo to takové fakt skupinkové šílenství, kde v každém skupince byl jeden takový hlavní „velitel“ a ten příležitostně – když bylo třeba se na něčem domluvit s celým kolektivem – tudíž i s nepřátelskými skupinkami, tak mluvil za celou skupinku zúčastněných a stejné to bylo i u těch nepřátelských skupinek. Byla to forma komunikace, která byla celkem i někdy komická.

Pak je tu též kolektiv, když lidé spolu „na oko“ všichni dobře vycházejí a všichni se baví, ale vše je to jen na oko. Když to procítíte a prokouknete mnohem do hloubky tak zjistíte, že je vše jen protože se musí to tak udržovat, avšak ve skutečnosti každý myslí jen na sebe a není v tom ani kapička upřímnosti. Dá se tak fungovat, avšak člověk od těch lidí nemůže očekávat žádné bonusové přátelské gesto, či setkání mimo kolektiv.

Dále je tu kolektiv odcizený, kdy každý jede vyloženě sám za sebe a mezi sebou málokdy komunikují, jen když je to nejnutnější. Nezajímají se o sebe, pokud to není nutné a když mají spolu spolupracovat tak jen nutně, avšak ne dobrovolně. Je to takový přístup, kdy každý jede sám za sebe a nikdo si nechce toho druhého připustit k tělu.

A velice typický a častý kolektiv je ten, kdy se na oko všichni dobře znají a jsou přátelé i mimo kolektiv, však nové lidi mezi sebe neradi přijímají. To vycítíte, když mezi ně přijdete. Ale mezi sebou samá srandička, zábava atd. avšak srandička ano, avšak za účelem strhnout na sebe pozornost toho, kdo ten kolektiv vede – učitel, zaměstnavatel, nadřízený, leader, nu chápete jak to myslím. Tudíž tady očekávejte, jak se každý předvádí. Muži uznávají, rádoby vtipkují, rádoby se i ponižují před tím svým vedením. Ženy se leckdy chovají jak naivní slepičky, které se chechtají každému ušmoulanému ne-vtipu, odhalují těla (pokud je ve vedení muž), rádoby se přibližují do osobního prostoru toho vedení a jsou neustále „za zadkem“. Je to vážně směšné, komické a úsměvné jak moc se někteří lidé dokáží ponížit.

Katastrofická situace nastane pokud v kolektivu je někdo, kdo je sám sebou a jede si to své a přitom je přátelský vůči kolektivu, avšak není vlezlý, ale je sám sebou a dokáže mnohem víc zaujmout než ostatní. To je katastrofa a to v kolektivu vede k pomlouvání, jelikož kolektiv začne závidět tomu člověku. Takový člověk, jak já říkám odvážný vlk si dokáže robit věci po svém, ale přitom je i přátelský a drží s kolektivem, není uzavřený, naopak otevřený a asertivní, avšak drží si svou úroveň :). To je pak katastrofa a takový člověk je opravdu „prodrbán“ od hlavy až k patě a lidi navymýšlejí o tom člověku nesmysly. Přitom je to jen opět ze závisti.

Se jmenovanými kolektivy jsem se za život setkala, velice zajímavé zkušenosti s nimi mám a musím uznat, že kolektiv se leckdy chová jako jedna velká fraška plná pomluv, pokud je tam převážně lidí, kteří závidí a pomlouvají, či myslí jen na sebe. Málo už je těch opravdu přátelských, hodných a férových kolektivů. Protože vše je o lidech a v tomhle ohledu se těžko určí, do jakého kolektivu vstoupíte.

Proto v kolektivu je lepší nevyčnívat, avšak zachovat si sám sebe a svou individualitu a jít si za svým, avšak vybírat si lidi k sobě opatrně, avšak nekazit kolektiv záměrně svými emočními výjevy.

S jakými typy kolektivů jste se setkali Vy?

Zdroj obrázku: KEITH, Ing. Arch Jan. atelier dwg [online]. [cit. 3.1.2016]. Dostupný na WWW: http://atelierdwg.cz/