Krize prověřuje

Když se něco začne bortit, kazit a jít špatným směrem, tak se instinktivně člověk lekne a obává se, aby mu to něco nesebralo, nebo nepokazilo to, co má rozpracované.

Avšak když krize, nebo zlé časy přijdou tak se neptají, prostě přijdou a jste čelem tomu a musíte se k tomu nějak postavit. V první řadě se postarat o sebe a svůj život a pak o nejbližší. Je to o tom se umět přizpůsobit a vychytat způsob, jak se naučit jinak a lépe žít, tak aby mohl člověk být spokojený a šťastný. Život je proměnlivý, nic není trvalé, proto neustále člověk čelí tomu, že se přizpůsobuje a hledá nové způsoby, jak novoty vychytávat a jak se mít dobře v životě.

To tak prostě je. Jenže, jak už se budu nesčetněkrát opakovat, tak krize, ačkoliv s sebou nesou něco zlého, čeho se obáváte, tak prověří i Vaše vztahy s lidmi a ti které nazýváte blízcí. Všechny to prověří a Vy ať chcete nebo ne uvidíte pravý charakter těch lidí a toho, jak to k Vám mají. Člověk nechce, aby zlé časy vztahy poznamenaly, bojí se toho a chce od toho všechny držet dál. Ale nelze to, nemůžete popřít, že máte problémy, když je máte. Nemůžete popřít, že je vše v pořádku když není.

Teprve až když od lidí potřebujete, aby něco udělali pro Vás, tak poznáte charaktery. Dokud vše táhnete Vy, ustupujete, uhlazujete cestičku, pomáháte a stojí to vše na Vás, tak se žije krásně a časy blahobytu jsou stále, že? Ale když něco oni mají udělat pro Vás tak najednou šup a jste na vedlejší koleji a Vy jen čučíte, jak rychle Vás odstrčili a taky na to, jak malinkaté ustrašené dušičky to jsou.

Avšak fajn, když člověk má rád, tak strach a veškeré obavy pochopí a dá se s tím pracovat od toho jsou tu lidí pro sebe, že ano?

Ale je to tak, krize Vám ukáže charaktery za co lidem stojíte a jak se k Vám někteří dokážou otočit tak rychle zády a zákonitě jsou to právě ti pro které jste uhlazovali cestičku, pomáhali a byli milí.

Avšak ať nesděluji jen o tom negativním, tak to ukáže a otevře dveře do Vašeho života novým lidem, které nějaká krize nezaskočí a o to víc se s vámi baví, chápou a zajímáte je. A to je to krásné, vidět ty charaktery.

Když je někdo fajn a má Vás rád, tak se jeho láska či hodná povaha umocní o to víc ve zlých časech. A když je někdo hajzlík, který využívá a nemá Vás rád, tak ho krize zalekne a odstrčí Vás, ale co už tak to na světě chodí. Zamrzí, zabolí to prozření, ale jede se dál, takový je život.

O to víc člověk si uvědomí, komu může věřit a kdo tu pro něj opravdu je a že si zaslouží mnohem víc od lidí za lepší a uctivější chování.

Ono už období krize, nebo když se prostě nic nedaří je už samo o sobě takové na lejno, co si budeme povídat, všechno jde do háje, člověk je smutný, rozrušený, někdy i rozčilený a má pocit, že všechno jde úplně jinak než si představoval a teďka do toho ty lidi s tímhle. Člověk očekává a přeje si nějakou tu podporu, rozumné popovídání, řešení a nějakou tu útěchu, že není na to sám a vlastně se dozví, že na to fakt je sám, že byl celou dobu využívanej pro svou dobrotu. To fakt nepřidá, v tu chvíli si připadáte jako totální blbeček pro nic. Nic se Vám nechce, nemáte náladu, jen tak se někam uklidit, nebo se uklidit ven do ticha a bez lidí, protože prostě není nálada na nic. Takhle přežívat a chodit jako prázdná schránka není ok, proto je dobré si to v hlavě srovnat a naučit se žít s tím, že ti lidé to tak chtěli a že bez nich Vám bude líp. I když to bolí, mrzí a všechna bolest v tu chvíli se to vše kupí, ale ono někdy si člověk musí zlepšit zrak v tom smyslu, aby koukal na lidi, kteří tu pořád jsou a které ta krize naopak přitáhla do života o to víc.

Dobré vztahy to upevnilo, semknulo a zlepšilo, některé to nezměnilo, protože fungovaly tak či onak a některé nové to přineslo a o to lepší, je to skvělá náhražka, nebo ne náhražka co to povídám, je to klenot a bohatství než to co bylo.

Když se má v životě něco podělat tak se to prostě podělá, hodně věcí v životě člověk nemůže ovlivnit, ale svůj postoj k tomu ano a i to, jak se zachová k lidem. Vše je o komunikaci a o ohleduplnosti. Někdy prostě jen omluva něco nespraví, nesmaže to tu ránu pro kterou jste plakali, někdy je to prostě málo.

O to víc si vážím těch lidí se kterými jsem se o to víc sblížila, bavila a mohla jsem se svěřit, když jsem to potřebovala, toho koho zajímá moje denní náplň a co dělám a kam chodím a jak se cítím. Vše je to krásné a vážím si toho moc.

Můžu říct, že nyní se cítím o to víc milovaná a je to boží. Víc vnímám vše, co se kolem mě děje a víc si vážím lidí, kteří tu skutečně pro mě jsou a nežiji nějakou iluzí.

Snažím se, už si oči nezaslepovat nějakou pohádkou, ale vnímám to tak, jak to je. Nepřeceňuji, ale ani nepodceňuji lidi, kdo, jak se ke mně chová v tuto chvíli, vážím si maličkostí, drobností a můžu říct, že nyní opravdu dostávám to, co jsem od lidí vždy chtěla, zájem, ptaní se, rozhovory na úrovni a smysluplné, oboustranný zájem a optání. Užívám si to a tímto za to děkuji a i vlastně celé této krizi, která se přehnala, tak vlastně děkuji. I když mě to mrzí, že jsem o některé lidi v životě přišla i tak děkuji za pozitivní změnu a hlavně za nové lidi v mém životě a také děkuji za upevnění stabilních vztahů mezi lidmi, kteří v mém životě nadále jsou.

Pěkně to vidím, že když Vás člověk má opravdu rád, tak ho jen tak něco neodradí a nezalekne se, naopak hledá způsoby. A kdo zájem má tak ten je statečný a o to víc vás třeba chce chránit, nebo Vám pomoci a o tom to je.

Samozřejmě nejsem sobec a umím takové chování i oplatit, pro mě je to prostě takové ale přirozené se starat, zajímat, najít si čas, pečovat a být tu pro lidi, pro mě je to přirozené a normální ať jsou dobré nebo zlé časy.

Zdroj obrázku: CHÁBA, Karel. Partnerske-vztahy.eu [online]. [cit. 27.3.2020]. Dostupný na WWW: https://www.partnerske-vztahy.eu/jak-najit-odvahu-k-rozchodu/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *