Krok vpřed

Na co stát na místě, když vítr žene kupředu? Na co se stále dokola zamýšlet nad tím co a jak, když čas ubíhá? Na co vlastně neustále myslet, když život běží? Z čeho se oklepávat a co si srovnávat v hlavě, když měsíce plynou dál a dál.

Není čas ztrácet čas a proto, když příležitost klepe na dveře tak honem otevřít. Když vítr žene dopředu, tak se nechat unášet, dovolit si plynout s proudem tam, kam vás žene. Na co si nechat ubíhat život a drahocenné roky, či měsíce života, když se dají prožít nádherně. I když jsou některé věci pomíjivé a zážitky jsou na chvíli, tak proč si je nedopřát? Pořád je to lepší než jen neustále přemýšlet nad tím, co by kdyby a co se stalo v minulosti.

Jde to dál. Staré rány se zahojí, ale musí je nechat člověk nechat zahojit a nenechat si stále ubližovat a způsobovat další. Je zdravé umět od toho všeho taky vypnout. Nepřemýšlet nad tím, co by bylo kdybych řekla něco jiného, kdybych udělala ještě víc ze svých 100 procent lidských sil. Prostě už to nechat být, nechat to umřít s minulostí a činit kroky dopředu.

Však život nečeká, plyne dál. Tak jako v noci usnete a ráno se probudíte, máte tu nový den a novou příležitost a vše začíná na novo.

Včerejšek ať byl jakýkoliv krásný nebo ošklivý tak je minulostí a jede to dál. Dnes můžete vše udělat lepší, krásnější a šťastnější, anebo jednoduše si ten den užít a nechat plynout, nechat ho ať vám přinese co má přinést.

Nestát na místě, nepřemýšlet nad tím, co by se dalo udělat líp, prostě žijte dál.

Nad některými věcmi, které se udály už nic nevymyslíte a už je nezměníte, stalo se to, jede se dál, takový je život. Času se může zdát je hodně, máte celý život, ale když vše tak rychle ubíhá tak se pocitově zdá, jako kdyby byl krátký, proto by měl člověk přemýšlet nad tím, jak jej stráví.

Nejít hlavou proti zdi, nedělat ze sebe boha, který dokáže všechno na světě i přes nesouhlas ostatních, nechovat se jako spasitel, který dokáže každého udobřit a zachránit. Ale zkusit to brát z lidštější stránky, to co je reálnější a snadněji dostupné. Zkusit se za den víc usmívat, usmívat se na lidi, které potkáváte, které zdravíte, najít smysl ve své práci, naučit se jí milovat, protože každá práce je prospěšná a smysluplná, obejmout své přátelé a poděkovat jim, že jsou stále s vámi, poděkovat za jejich trpělivost, umět si udělat radost, koupit si něco nového, koupit si vysněný dárek sám pro sebe jen tak, pustit si několikrát tu nejoblíbenější písničku po sobě, zatancovat si, zazpívat si, zacvičit, jít se projít, udělat si volný den pro sebe, navštívit někoho, koho jste již dlouhou dobu neviděli, zkusit novou věc, novou zálibu nebo koníček, zkusit dělat to, co jste dlouho odkládali, udělat doma generální úklid, který jste dlouho nedělali, vzít si na sebe oblíbené oblečení, vyhradit si 30 minut za den jen sám pro sebe a svůj odpočinek, cestovat tam, kde jste nikdy nebyli, vyhodit věc, která vám akorát připomíná minulost a rány, dát si dobrou kávu nebo čaj, nechat si připravit oblíbené jídlo, umět si dopřát a další věci, které vám vykouzlí úsměv na rtu. A na nic nečekat, život plyne, jede to stále dál. Kdy jindy si udělat radost než teď. A to že není čas? Jakože na sebe nemáte čas? Prosím Vás, to si ani za den nenajdete na sebe 30 minut času jen tak sami pro sebe bez mobilu, počítače a tak?

Všechno jde a pomáhá to, stačí jen chtít a mít pevnou vůli.

Změna jakákoliv, nebo posun tak se může na začátku zdát jednoduchý, jakože se rozhodnete a půjde to hladce a od té doby už budete v klidu, v rozkvětu a šťastní, jenže realita je taková, že i když se rozhodnete a pojedete tak, tak Vás pravděpodobně bude zastihovat minulost a ozývat se vám na každém Vašem kroku a připomínat se. V tu chvíli je důležité si uvědomit co chcete žít zda minulost, anebo přítomnost.

A i když klopýtnete, tak jako já a budete se jako já rozhodovat střídavě pro minulost a pak přítomnost, tak nevadí, vycvičí se Vaše vůle o to víc. Sice dostanete víc ran od minulosti, ale ono si pak zapamatujete tak jako já, že minulost má spát a přítomnost se žije a prožívá.

Ale na tohle si musí každý přijít sám, tak jako já jsem si na to musela přijít. Změna a posun někdy bolí, pokouší, svádí vrátit se do bezpečné komfortní zóny, vrátit se do minulosti a žít to, co dřív, ale o to víc pak člověk dostane vypráskáno od minulosti, když se pomyslně vrátí na chvíli. Posun někdy bolí, je to boj se svou vůlí žít dál. Trénuje to člověka ve své vytrvalosti a výdrži, trénuje to vůli žít.

Není to tak jednoduché, jak se zdá, jsou to zvraty, chaosy, občas to bolí na srdci vše to co se děje, ale když to člověk vydrží tak to stojí za to. Posílíte svou vůli a život posunete dobrým směrem, můžu říct, že budete šťastnější, spokojenější a klidnější, můžete tak žít to co skutečně chcete žít.

Nemusíte žít vzpomínkami, nemusíte se plácat na místě, co by kdyby a co jste udělali špatně, prostě jdete dál a můžete žít úplně jinak, novou kapitolu života. A já věřím, že to za to stojí.

Prostě jen najít vůli žít šťastněji a nakopnout ten život lepším směrem, začít dneškem a zítřkem pokračovat, jako součást procesu a celé transformace, ono to půjde, jen to někdy uprostřed toho všeho kouše.

Zdroj obrázku: WIKIHOW. wikihow.cz [online]. [cit. 17.1.2020]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-b%C3%BDt-s%C3%A1m-sebou-a-b%C3%BDt-s-t%C3%ADm-spokojen%C3%BD