Léčka?

Člověk pomůže, rozdá svou dobrotu, sílu, energii, rady a vše, co může dát tak dá. Ano, jak rád člověk pomáhá lidem a je tu pro ně. Je to krásné si pomáhat a myslím si, že lidé by si měli pomáhat. To rozhodně a podporuji to. Však někdy se může stát, že člověk jak moc pomáhá lidem, tak se pak stává, že někteří lidé se stávají závislí na jeho radách a už bez něj nic sami neudělají a vše konzultují s naším člověkem.

To se může stát v případě jak zpočátku neznámých lidí, tak i přátel, blízkých. Osobně to mohu přirovnat k období v mém životě, když jsem dělala kartářku a psalo, volalo a ptalo se mě nesčetně lidí na otázky jejich budoucnosti. Měla jsem tehdy i takové kamarádky, které se každý den na něco ptaly, protože se nedokázaly rozhodnout v běžných věcech a bez karet byly někdy bezradné. Což tehdy mi přišlo, že se až moc fixovaly na karty na nějaké předvídání budoucnosti a přišlo mi, že už ztrácejí leckdy vlastní úsudek a rozum.

Což už mi přišlo moc, přes čáru prostě. Takže když tak nad tím zavzpomínám, bylo tehdy hezké, jak za mnou lidé běhali a psali, avšak ti lidé už byli na kartách tak fixovaní, že si nemohli pomoci a když se nad tím zamyslíme tak je to smutné v konečné fázi. Natolik si na to zvykli, že už se nedokázali rozhodovat sami a když jsem tuto kariéru ukončila tak měli normálně abstinenční příznaky, než to z nich odeznělo a zvykli si zas normálně žít a rozhodovat se.

To jsem jen tak zavzpomínala, nuže k tématu.

Může se to stát z kohokoliv z okolí, někdo kdo si nevěří, nebo si není jist a vaše rady, názory, nebo pohnutky vycházejí správně, tak ten dotyčný získá důvěru a chodí se ptát častěji. Což je na jednu stranu skvělé, získáte si důvěru a přátelství, však je tu taková tenká hranice mezi fixací a přátelstvím. Je správné v přátelství se ptát na názor a rady kamaráda/ky, od toho tu jsme pro sebe, abychom si radili a pomáhali. Však v konečně fázi by se měl člověk vždy rozhodnout sám za sebe ve svém životě a i když názor kamaráda/ky nemusí být pro nás uspokojivý, je důležité se vždy rozhodnout podle sebe, zvážit názory kamarádů/ek, blízký nebo někoho, komu věříte, avšak rozhodnout a učinit rozhodnutí sám. To je důležité, pak to vše může krásně fungovat, přeci jen svůj život žijete sami za sebe a nikdo jiný to za vás neodžije.

Pojem fixace na někoho se sice může zdát, že je strašně přitažlivá, avšak žít v tom je již těžší. Takový člověk se upne a už se nedokáže rozhodovat sám za sebe a nic dělat sám. Sám od sebe nic neudělá, nemá nápady, spontánnost, nic. Zůstane stát, tak jak jste to ho vy postavili. Kdežto když vy mi něco řeknete poradíte, nakážete, doporučíte, nebo řeknete, že by bylo dobré něco udělat tak to udělá. Ale zároveň chce ať to vše děláte s ním a i rozhodnutí v jeho/jejím životě, které se týkají jen jeho/jí chce ať se jich účastníte a tím myslím to tak, že i vy byste měli změnit svůj život na úkor sebe pro toho dotyčného/dotyčnou. Tak moc to po vás chce a tak moc nechce něco udělat sám/a.

Ze začátku vás to asi bude bavit, je to fajn, když někdo na vás ve všem dá, říkáte si, jaké máte krásné přátelství a jak jste dobrý člověk s dobrými názory. Ale když to trvá delší dobu a jde o věci, které by si ten člověk měl hlavně vyřešit sám, protože je jeho/její cesta, nebo nadílka. Tak pak už to skřípe, protože i vy chcete jít svůj cestou a on/ona nadále chce ať se měníte k obrazu jeho. Zní to až paradoxně, že vlastně člověk, který vás poslouchá na slovo něco chce z vlastní vůle pro sebe, což znamená, že stále své tužby má a dost silné. Jenže nedokáže pro vás být takovým ohleduplným přítelem, jako jste byli vy pro něj. Vy jste radili pro jeho/její dobro, nesobecky, tak aby to vyhovovalo dotyčnému. A nikdy jste nezneužili tu velkou důvěru, kterou do vás vložil.

Avšak vy se toho naoplátku nedočkáte, naopak ještě víc se máte přizpůsobit, než to co jste dělali doposud a neptá se vás, jestli to tak chcete, nebo ne, ještě se diví, že vy to tak nechcete. A neptá se, zda jste spokojeni, zda chcete něco měnit, jak to vůbec chcete, ne žádná z těchto otázek nepadne, prostě jen pokyno-přání ať to uděláte též.

Jestli je to léčka, nebo zkouška toho, zda své rady myslíte opravdu dobře, netuším. Ale jestli je to léčka, tak hodně špatná. Každý jsme totiž jiný a každému vyhovuje něco jiného a člověk se nechce dostat do situace, aby to vypadalo, že káže něco a dělá úplně něco jiného. Takže pak z toho vzniká patová situace, do které vás ten člověk tak trochu dostal.

A co je pak za správné rozhodnutí? Přizpůsobit se, tak jako vždycky a změnit svůj život, nebo si podržet svůj život za cenu konfliktu nebo nedorozumění a žít si tak jak si člověk přeje, podle sebe?

Přátelství, vztahy všechno to mám ráda a člověk se fakt rozdá, rady dává, pomáhá, vyslechne, co může v lidských možnostech udělat, tak udělá. Avšak myslím si, že by to mělo mít nějakou mez a není nic špatného na tom, když dva velmi dobří přátelé nemusí být všude nutně společně a každý si jde svou cestou. Neznamená to se přestat bavit, avšak každý ať si jde cestou takovou, která mu splní jeho sny a která mu vyhovuje. Každý jsme jiní a i ti nejlepší přátelé mají v jistých ohledech jiné sny, potřeby, touhy a přání a nemusí to v dospělosti být o tom, že jako ve školce všude chodíme za ručičku. Asi jsem jiná, hodně jiná, ale když bych měla poradit, tak druhá možnost je ta správná. Každý člověk si zaslouží žít život takový, jaký si přeje a stát si za tím. Kdyby se přizpůsobil nemusí být šťastný a může toho do budoucna litovat.

Zdroj obrázku: © COPYRIGHT 2008 – 2021 WWW.CESTYKSOBE.CZ. Cesty k sobě [online]. [cit. 2.4.2021]. Dostupný na WWW: https://www.cestyksobe.cz/fixace-nasich-blizkych-jsou-casto-nase-fixace/26422