Leckdy Vás někdo atakuje jen tak

Ano, člověk by si řekl, že urážky, nadávky a kritika přichází z nějakého důvodu a je to tak vždycky.

Ano, to se dá i pochopit, někdy je těžké najít důvod proč se tak někdo k Vám chová a najít ten opravdový důvod, proč Vás ten člověk uráží, napadá a kritizuje, ale v konečné fázi, když najdete ten důvod tak můžete pochopit a popasovat se s tím.

Když nevíte a stále tápete a vlastně ani nelze na nic přijít, to je pak oříšek.

Přeci jen ke každému chování má člověk vždy důvod, ano tak jsem si to myslela a myslím. Lidé se nechovají bezdůvodně.

Ale ano, ono je fakt možné všechno. Jsou lidé, kteří se chovají tak, jak se chovají jen z toho důvodu, že chtějí vidět reakci – ano lze to tedy brát jako ten důvod, avšak nechová se tak vůči nějakému osobnímu problému vůči Vám, nebo nějakému jinému důvodu vůči Vám, nebo Vaší tvorbě.

Osobní to nemusí být vůbec, nesčetněkrát jde jen o to, že lidé pokouší jiné náhodné lidi a zkouší tak jejich meze, trpělivost a jejich reakce. A reakce to je to hlavní, čekají totiž jakoukoliv reakci tací lidé. Ve své podstatě Vy jste jim jedno, ať už napíšou cokoliv, oni jen chtějí vidět Vaše reakce, je to něco jako takový nepřímý rozhovor s Vámi, chtějí Vás tak trochu poznat, ale přespříliš se stydí na to se zeptat přímo, anebo Vás poznávat přímo z očí do očí, nebo reálnými zážitky v životě. Stydí se a ten stud je natolik silný, že je tak ovládne a proto se uchýlí k tomu, že ti lidé píší virtuálně a zkusí Vás nebo Vaší tvorbu klidně urazit, ale v hlubším smyslu to ani není myšleno vážně, jim je třeba Vaše tvorba úplně jedno, je prostě zajímá ta Vaše reakce, po které dychtí a kterou chtějí vidět. Nejlépe jim je, když Vás to nějak rozčílí, nebo rozběsní to Vaše emoce a proto pak přidávají víc a víc. Víc Vás chtějí rozčílit a stupňují to, do té doby dokud si to necháte líbit a dokud s nimi nějakým způsobem neukončíte nebo nezablokujete kontakt.

A ta kritika, napadání a nadávky se stupňují, může jít o obyčejné slovíčkaření, o nepřimou pasivní urážku a gesto, nebo otevřenou urážku na styl Váš, komunikace, tvorbu, osobu. To je jedno, čím dál to necháte zajít a necháte si to líbit, nebo se necháte provokovat tak tím horší to bude a tím víc si ten člověk dovolí a ubližovat to bude jen Vám, pokud si to připustíte osobně. Toho člověka to nebolí, jelikož jede do Vás a nemyslí to osobně, jen dychtí po tom vidět Vaší nějakou reakci a čím víc emocí a reakcí tím líp pro něj, ale nic víc, osobní zájem o Vás mít vůbec nemusí. Pro takové lidi to je třeba i jenom zábava, nebo taková stydlivá zvědavost o to, jak zareagujete, ale ve své podstatě když to shrnete a zobecníte není to nic životně důležitého, na čem by stála Vaše sláva, popularita, anebo image.

Tohle bych shrnula pod kategorii zbytečné rozčilování.

Protože se domluvou, přijetím, zamyšlením a úvahou nad tím nikam nedoberete. Zkoušela jsem takové lidi pochopit několik let, vlastně od té doby, co jsem známější, věnuji se tomu, čemu se věnuji, vyšly knížky tak od té doby se mi to stávalo a vlastně tím, že jsem se nad tím rozčilovala, smutnila, kazila si tím náladu, probírala to s parťákem, s blízkými, chodila ven si od toho pročistit hlavu, či to zkoušela i z duchovního hlediska pochopit tak jsem k ničemu nedošla, vlastně k ničemu, co by mě v tomto ohledu nadneslo, anebo nějak posunulo. Spíše mi to nic nedalo a dovolím si tedy tvrdit, že toto řešit je zbytečné. Je zbytečné se vůbec s takovými lidmi dohadovat. Ano, je skvělé přijmout názor, nebo konstruktivní kritiku, ano to smyslu má a tomu otevřené jsem a budu nadále. Ale, ten kdo chce vidět jen mé reakce a o nic víc mu nejde tak to si dovolím odsunout a nereagovat na takové lidi a narážky vůbec. Je to pro mě zbytečná ztráta času a tak k tomu přistupuji. Mažu takové zprávy, dávám do složky ignorované zprávy a po čase smažu. Je mi tak líp a víc se věnuji tomu, co je skutečně důležité.

Došla jsem k tomu bodu, že tyto lidi pochopit v tuto chvíli neumím a že se o to pokoušet je pro mě zbytečnost, protože když už si myslím, že to chápu, tak pak přijde někdo nový, kdo se pokouší novými způsoby, které znovu nechápu.

Takže asi tak. Dříve jsem si myslela, že ti všichni lidé proti mně vždy něco museli mít, ale pak jsem pochopila že ani neměli, nebo ne vždy.

Ano, našli se lidi co kritizovali z osobního důvodu, což respektuji a chápu, považuji to za vyřešenou věc a jsem ráda, že to díky těm lidem vím. Ale minimálně z poloviny těch všech lidí to byli i lidé, kteří proti mně vůbec nic neměli, jen tohle dělali z důvodu, abych si jich všimla, viděli mé reakce, byli zvědaví, anebo se nudili a zkoušeli to na mě a dalších lidech ať už známějších, nebo obyčejných lidech. To nevím, kde všude a vědět nechci :-).

Jen tím chci říct, že je dobré se s jistými lidmi nedohadovat, nehádat se vždy za svou pravdu, umět ustoupit, umět nereagovat když není třeba a umět se ke všemu nevyjadřovat – ach tohle pro mě bylo asi to nejtěžší.

A když to shrnu tak je lepší někdy vůbec se nesnažit pochopit, když vidíte, že konverzace se ubírá do směru domluvy s tatarem a že ta konverzace ve Vás evokuje negativní emoce a touhu se obhajovat a cítíte, že to nemá smysl, že se to do toho akorát potápíte a celkově se z toho necítíte dobře a člověk se nechce konstruktivně bavit, nerozumně, odpovídá jen na co chce, píše jak chce, neudrží téma, nechce se víc bavit, sejít, nic osobního tak potom se klidně nad tím můžete pousmát a nechat tohle plavat, ušetřit si nervy a čas na život reálný ve kterém můžete být šťastní i bez těchto znuděných a rejpavých lidí.

Zdroj obrázku: WRIGHT, Adam. ART – marketing [online]. [cit. 12.4.2019]. Dostupný na WWW: https://artplusmarketing.com/33-things-i-have-learned-about-haters-c03b0d5a1b6b

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *