Lehká netrpělivost

Hodně plánů celkově, trochu víc plánů, které se zrealizují a které přijdou v relativně krátkém čase. Avšak proč ne, změny se prostě dějí a neptají se kdy, prostě přijdou a člověk je žije dál, pasuje se s nimi.

To je v pořádku, život jde dál a leccos se mění, nic není stejné každý den. Každý den je něčím jiný, a tak to prostě je. Někdy se stává relativně delší ticho před tím vším, než ty změny vypuknout. Víte o tom, vše je naplánované a stejně tak trochu do toho zbývá nějakého času a Vy už se nedokážete dočkat kdy to přijde. Ačkoliv víte, že to přijde, tak stejně už jste lehce netrpěliví, jako bývám já když jsem v takové situaci. Kdy něco člověk očekává a ono stále nic a nic a tak si říkáte a kdy?

Změny, které mají nastat jsou fajn a hodně prospěšné, jen si tak člověk říká „kdy už to přijde, už se těším.“

Čas plyne, ale pocitově to jde pomalu? Nebo mi to tak přijde, že vždy když se člověk na něco těší, tak jako kdyby se čas zastavil a najednou se to vleče? Je to pocit.

Osobně se považuji za trpělivého člověka, avšak když mám takhle víc plánů a aktivit před sebou tak se přiznám, že i mě se zmocní lehká netrpělivost a mám tendenci vše uspíšit, aby to už nastalo a mohla jsem to žít.

No co, je to lidský, viděla jsem, že to takhle má hodně lidí takovou tu lehkou nedočkavost.

To ticho a klid před tím vším má svůj účel to je pravda a dávám za pravdu, že je prospěšný, avšak když už člověk ví, co a jak bude dělat a co ho čeká tak už by nejraději to všechno žil a těší se na to, protože to je lákavé.

Den co den, očekávání, tak kdy to přijde, kdy se to stane, kdy se něco dozvím blíž? Kdy už přijede, kdy konečně to zavřou? Věčně obíhající otázky v hlavě, už aby to bylo.

Když je něco, co už dlouho nevyhovuje a víte, že se to má změnit tak se těšíte a nejraději byste byli kdyby ta změna přišla hned.

Avšak jak se říká z duchovního hlediska „vše má svůj čas a vše přijde ve správný čas“. Ano, věřím tomu a uznávám to, jen bych byla radši, kdyby ten správný čas byl už nyní.

Za sebe můžu říct, že jakmile to, co má přijít, přijmu a vyrovnám se s tím, tak do toho jdu ideálně hned a po hlavě, protože dokud cítím tu maximální důvěru a než se vkradou pochybnosti do mysli.

Proto tak nemám ráda věčné odkládání na neurčito, nebo když někdo neustále se cuká z nějakého domluveného termínu, nebo, že se rozmyslí. To je tak nepřímo dané najevo, že z toho nic nebude. Protože když se má něco stát, tak je ideální to udělat hned a nepřemýšlet o tom, prostě to udělat a zažít to. A když se člověk rozmýšlí, nebo to věčně odkládá, tak obvykle se mu to rozleží v hlavě a vkradou se pochybnosti a tudíž už nemá pak s odstupem času na to takovou odvahu, jako třeba zrovna v tu chvíli kdy ho to napadlo jako skvělý nápad.

A tak to je. Když se člověk dlouhou rozmýšlí, tak leckdy se rozmyslí úplně a už nikdy k realizaci nedojde. Ale ano zas na některé věci vím, že je třeba čas a to rozmýšlení. Může přijít i po rozmyšlení pozitivní odpověď a čin k tomu určený, avšak většinou se mi to s lidmi nestává.

I tak či onak s mou lehkou netrpělivostí se uklidním, srovnám myšlenky, naladím se na vlnu toho, že Vesmír ví moc dobře co dělá a kdy co má přijít a uklidním se. Všechno je v pořádku a přijde to tak, jak má. Já se můžu jen těšit a můžu být ráda, že jsem připravená na vše, co přijde, hurá do toho.

Zdroj obrázku: FREEDOM-LONGBOARDING. feedom.com [online]. [cit. 13.3.2020]. Dostupný na WWW: http://freedom-longboarding.cz/novy-rok-novy-zacatek

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *