Máš se co učit

A jé jé, to zas bude zlomové, to zas bude bolavého, ani ne tak pro mě jako pro tebe. Neposmívám se a vůbec to neberu jako směšnou věc, spíše tě z dálky a vnitřně lituji.

Měl bys mít rozum, měl bys vědět co chceš, měl bys být i chytřejší než já a mít zařízený život.

Jenže mi to tak nepřijde. Přijde mi, že ačkoliv jsem mladší, hloupější tak jsem tě předčila. Fakt to není o tom, že když je někdo starší tak automaticky znamená zkušenější než chytřejší. Na místo toho se tu jako ta moudřejší a zkušenější cítím já a to bych já měla být to naivní jelito.

Jak to tak čtu od tebe, ty tvoje iluze. Vážně věříš tomu, že když ti člověk odpoví na otázku věrnosti popravdě? Myslíš si vážně, že ti někdo narovinu poví, že je nevěrný záletník? Vážně i věříš mně, že jsem světice? Je mi tě fakt líto, máš vážně smolné iluze a představy o lidech.

Brečíš mi do zpráv, jak jsou lidé zlí a jak se k tobě nehezky chovali, nebo chovají. Já to chápu a soucítím, život není jednoduchý a ani lidi v něm. Avšak hochu, prosím tě seber se, přestaň koukat na romantické filmy, přestaň koukat na porno a pro jistotu ani nečti články na prozeny.cz, onlyu.cz a podobné věci, protože to ti strašně škodí. Stává se z tebe bez názorový člověk, který bere ženy jednotvárně dle toho, co si kde přečte.

Fakt se seber, protože jinak budeš jen ubulánek, co si vlastně doposud. Myslím to dobře a vážně dej na mě, kdybych ti chtěla zle tak tě na to neupozorním, ale vážně se sebou něco dělej. Utvoř si názory, buď sám sebou, uvolni se a nebuď tak moc podělanej ze všeho. Beru, že chlapi bývají nervózní, avšak tohle je už moc, až to škodí, vytváří to napjatou atmosféru.

Necítím se pak komfortně a myslím, že ani ty ne. Ta nervozita a ta nervy, to až paralyzuje úplně vše, co může být krásné.

A mě vážně vadí, když se někdo chová tak, že si vynucuje pozornost a ujišťuje se až mockrát.

Odpovím ti na leccos, jsem v klidu a jednám s tebou mile, slušně, ptám se, zajímám se, dávám najevo náklonnost, ale stejně je ti to málo a stále se nesmyslně o něčem ujišťuješ. Jsem kliďas jen tak mě něco nerozčílí, ale fakt uber, už to přeháníš a dopaluješ mou hranici. Fakt se zklidni a buď víc sám sebou hochu. Já, že se mám zlobit? A jako na co? Ty si mě měl něčím znechutit a jako čím?

Když si čistej jak bílá záclona, ta zkažená a prohnaná jsem tu já, protože já jsem už leccos zkusila, zažila, vyšmejdila, nestydím se za to. Spíše se divím, co ty u mě hledáš, jsem přesný opak toho, co ty hledáš. Hledáš světici, jako jsi ty v pořádku nesoudím, přeji a obdivuji to z dálky. Však proč si o mě myslím, že jsem nějaká světice. Bože můj, je vidět, že jsi fakt jen načtený z těch filmů a z těch ženských článků.

Vůbec se už ničemu nedivím, že si žil doposud tak, jak si žil a jak vyprávíš a jak se lituješ. Nedivím se. A nevím co vlastně po mě chceš. Jsem na pohodu a člověk ze života a ty jsi život asi viděl možná tak z jízdy vlakem, mi přijde.

Máš mě za světici a chceš na mě najít špínu, fajn tady ji máš, ale hádám, že mě odsoudíš s těmi tvými kostelními názory. Fakt jako promiň kámo, ale nesnáším náboženství jako takové, nemám ráda tyhle věci a počestnost do svatby fakt nedržím.

Já jsem jen tvoje chyba o kterou se spálíš, protože opravdu nejsem to, co hledáš. Vyvíjíš na mě nátlak, šťouráš až moc do mě, chceš mě přinutit, abych ti byla po vůli. Člověk ti sdělí, že něco nemá rád a ty to hned po mě chceš. Si tak říkám, jsi ty normální? Pardon, už mi ujíždí slovník, ale ohleduplnost ti nic neříká.

Nikdy bych nikoho do ničeho nenutila, když by nechtěl, nebo to neměl rád a to u blízkých lidí tak i jen u známých. Ty blázne, tohle je fakt materiál, doufám, že brzy mě opláčeš a bude klid. Protože já tenhle nátlak, tyhle povídačky a to, jak si myslíš, že ty mě kazíš? O můj bože. Mě a kazit, čím prosím tě?

Jsem naivní to ano, ale promiň mi na tebe nemám. Nic proti Tobě respektuji tvé názory a cítění, to je v pořádku, každý na to máme názor, ale prosím tě nenuť to mě a nevytvářej pohádky, které víš, že se nedokážou zrealizovat. Neptej se mě pořád na to samé dokola. Nevím, proč to děláš, dohledej si to v konverzaci, co jsem odpověděla, pokud máš krátkou paměť. Nebo doufáš, že se dozvíš jinou odpověď? Bůh ví, dělej si co chceš, ale mě svoje pohádky nenuť, žiju reálně. A jestli jsem se někdy cítila jako naivka co věří na šťastné vztahy, tak pardon na Tebe nemám. A to se neposmívám, jen je tohle na mě moc hutný materiál. Nezlob se, nesoudím tě, žij si to a najdi někoho, kdo to cítí stejně a věří na draky, prince a tak. V pohodě, ale nenuť to mě.

Děkuji, potřebovala jsem upustit páru.

Zdroj obrázku: CSP_TILO. Fotosearch [online]. [cit. 9.10.2020]. Dostupný na WWW: https://www.fotosearch.cz/CSP990/k11223512/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *