Mile a v klidu

Slušnost, optání, zeptání, zájem, starost, mír, klidné a milé chování. Ono když se nad tím zamyslím tak je to právě to ono, co člověku dělá radost. Když s Vám někdo jedná slušně, mile a ptá se. Jak je to hezké, to úplně srdíčko plápolá radostí a láskou, protože si připadá hezky.

Žádná hádka, žádné dohadování o nesmyslu, svalování viny, žádné obavy, prostě jen v klidu popovídání, napsání, dopisování, rozhovor o všem možném a je to v klidu a jde to i když mají lidé rozličné názory na něco tak to přeci neznamená se hned hádat, jde přeci se respektovat a tolerovat.

Však je to lidské.

Vždy říkám „ale ať si každý žije podle sebe, nesoudím, neříkám že podle mě je to tak vždy správné“, jak milé když se dozvím, že tahle věta se někomu líbí a líbí se mu můj přístup a chování, tak milé.

Jak je hezké se dovědět, že jste ocenění tak, jak jste a že kdyby víc lidí bylo jako Vy, že by svět byl hezčím místem. Krásné a děkuji.

Neznám všechny věci a způsoby na světě, to je v pořádku, ale tím, že něco neznám neznamená, že je člověk hlupák a je milé, když z vás někdo hned nedělá hlupáka, ale v klidu vám to ukáže, vysvětlí co a jak, jako člověku. Mám to na lidech ráda, když se ptají i na Vás, když je zajímáte a dokážou být milí, vstřícní a dokáží se normálně bavit. Je to krásné a leckdy si tak říkám, že je to někdy klenot tohle najít v lidech. Anebo jsem jen špatně hledala?

Být pro někoho důležitý, přečíst si krásné zprávy, krásná přáníčka, na dobré ráno, dobrou noc a hned po ránu být otázán, jak se mi spalo, no není to nádherné? A je vidět, že všechno jde v klidu a v míru, nemusí to být hned o hádkách a o svalování viny na druhého a nechat to vše na něm. Klíčem je vždy spolupráce a to, co dělám já tak se mi vrací v dobrém.

Jsem ráda a spokojená, i kdyby to mělo trvat jen chvíli tak děkuji za každou. Vidím, že existuje ještě to dobré a že si člověk zaslouží to dobré, protože v to jsem tu celou dobu věřila, že přijde to dobré.

A nevyčítám lidem a ani nikomu, že jsem tak dřív nežila, to je v pořádku, jsem jen ráda, že nyní je to jiné a takové jak nyní opěvuji, že jsem se k tomu dopracovala a můžu to žít i kdyby na chvíli. Protože vím, jak jsou takové chvilky v životě vzácné a proto si jich člověk váží a neplýtvá jimi. V cuku letu se vše dokáže obrátit a to, co si člověk myslel, že je hezké a že je naděje tak je najednou utrum a konečná, proto si toho vážím, že tohle můžu nyní žít, i kdyby se to mělo zítra změnit, budu vděčná za těch pár týdnů, jak to takhle funguje a je. Jsem jak dítě, které kouká, co je v životě možné, ale už tak nějak po těžších chvílích si člověk víc uvědomuje to dobré a jak je to křehké.

Když si něčeho člověk neváží tak to dobré odchází jako první, je to bohužel tak a není se čemu divit, pak zůstává to zlé a to se s člověkem táhne a táhne, dokud na sobě něco nezmění. Pak je člověk jak chodící mrtvola, vyždímaná tím špatným a ono to pak je, jak chřipka, která se přenáší vzduchem, to se pak hrozně rychle šíří na další lidi a pak jsou negativní všichni okolo, nebo nešťastní.

A fakt děkuji Vesmíru za to, že nyní to je tak v klidu, vážím si toho a jen tak se této chvíle nepustím, cítím, že mi bylo požehnáno. Nejsem žádný náboženský nadšenec, to ne, ale cítím, že se svítá na lepší zítřky a jak jsem psala v minulém článku, cítím, že v životě přijde něco nového, většího a dobrého. Těším se, ale zatím jsem ráda i za tohle, jak to je.

Už nepřemítat nad tím, co dělat líp a nad tím, kam jít, ale být dobrý a nejlepší tak, jak může člověk být v tuhle chvíli a na tomhle místě. Snažit se, pracovat, žít, dýchat, smát se, být hodný, vstřícný, starostlivý a být dobrým člověkem.

Zlé chvilky hodný charakter zkouší, ale vše je to jen zkouška, v konečné fázi to v člověku může dobro jen posílit a umocnit. Vše, co se děje je zkouška a má učit. Mě naučila tomu si přiznat porážku a tak to je.

Asi tu jen tak lamentuji nad tím, co mě jak naučilo a jak je důležité se poučit z minulosti, avšak tak nějak si tím třídím myšlenky, rozeznávám a třídím to, co je v životě skutečně důležité a co jsem si myslela, že je důležité.

Všechno to prostě jde v klidu vyřešit, když lidi chtějí, ale musí chtít být v klidu, kdo nechce, tak ten nebude.

Zdroj obrázku: WIKIHOW. wikihow.cz [online]. [cit. 17.1.2020]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-poznat,-zda-jste-zamilovan%C3%AD

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *