Milovat někoho, koho ani neznám a nikdy neviděla?

Takový postřeh dnešního dne. Nevím, zda se vám to stává. Ale někteří lidé ty sociálně sítě berou až příliš vážně, že si na nich domýšlejí váš životní příběh a domýšlejí si, co jste řekli a neřekli. Někdy je mi těch dotyčných líto, že neumí oddělit virtualitu od reality a úpěnlivě všemu věří a domýšlejí si vlastní příběhy o někom, přitom ho/ji osobně vůbec neznají, nikdy se neviděli.

Narážím na ten fakt, že si o vás na sociálních sítích někdo úplně neznámý, v životě jste ho neviděli a nemluvili s ním tak si vás najde, asi většinu toho si o vás přečte, nastuduje si fotky a všechno, co jsem veřejně najít a vy si tam samozřejmě přidáváte, to co se vám líbí a prostě svoje věci, což je v pořádku, fotky, přátelé, postřehy, tvorbu a tak. No a takový člověk nabyde dojmu toho, že jste jeho drahá polovička a myslí si, že všechno co dáváte na sociální sítě je o něm, nebo je to jakýsi projev náklonnosti k němu a že vlastně spolu údajně máte vztah a on v tom žije. Přitom vy vůbec netušíte o koho jde a co je zač. A to si takhle něco přidáte a ten člověk se pak veřejně začne na váš profil vyjadřovat, co že si to dovolujete, proč ho nenavštívíte taky, když navštěvujete jiný (navštěvujete své přátelé úplně normálně) a proč nepřijedete když cestujete všude po republice (v reálu milujete cestování to je fakt, ale nikdy jste neslíbili tomuto člověku svůj příjezd) a takhle se na vás oboří a vy si po přečtení říkáte „A ty jsi kdo?“. Vůbec neblikne nic, protože není co, neznáte se, ale ten člověk to bere bůh ví jak vážně a pak se takhle vyjadřuje. A ano nejdříve se zasměju, jak k tomuhle výsledku přišel a proč mě obviňuje z něčeho, co jsem nikdy neslíbila, ale pak odstupem času si řeknu, že je mi takových lidí líto. Neumí oddělit virtualitu a realitu a natolik jim to splynulo, že nic jiného ve svém životě nemají, to je smutné. Jsou to smutné a politování-hodné bytosti, vybájili si něco, co není pravda a ještě ani nemají sebeúctu a tak se poníží veřejně a ještě doufají, že křikem do prázdna na sebe upoutají pozornost. Pro takové lidi to je něco jako „hele všímej si mě, já jsem tu taky“, přitom jak si můžete někoho všimnout a vést s ním jakože vztah, nebo přátelství, když jste si s ním v životě nepsali a neznáte se. Zahájit konverzaci si myslím se dá i jinými přátelštějšími způsoby než takto.

Když jsem v dobrém rozpoložení tak těm lidem slušně napíšu, že vůbec je neznám a že nevím odkud vzali tu samozřejmost a takové myšlenky, že jsem jim nikdy nic neslíbila. Skončí to někdy u Zobrazeno, ale většinou se konverzace rozvine, že začínají víc se strefovat do mých aktivit a jestli přijedu, no prostě si jedou dál to svoje, jako kdybych nenapsala nic.

A když třeba něco řeším, mám svých starostí dost, tak to prostě ignoruji a smažu, protože se nemíním ještě s někým dohadovat, v tu chvíli si prostě řeknu, že ten člověk má prostě umět komunikovat a když se chce seznámit tak musí umět aspoň základ. S buranem si nemám co říct a nemám důvod k takovým lidem z ničeho cítit náklonnost.

Takže tak prostě, jak říkám, polítování-hodné, když si někdo takhle moc dokáže myslet a spadnout do spojení virtuality a reálného světa.

Zdroj obrázku: PRIMA COOL. coolmagazin.iprima.cz/ [online]. [cit. 3.12.2021]. Dostupný na WWW: https://coolmagazin.iprima.cz/ostatni/korporace-si-nechala-patentovat-vyrazy-wtf-lol-nebo-fml