Mladá dospělost

Hodně jsem slyšela o tom, jak by lidi v dospělosti najednou měli všechno tvořit, zakládat a prostě rychlostí blesku se posouvat vpřed. Najít práci, tam nebýt ani rok pomalu, hned se odstěhovat, zabydlet se, zasnoubit se, vzít se a zplodit pokud možno aspoň dvě a více dětí, anebo na tom přinejmenším pracovat a to pokud možno všechno stihnout co nejdřív a hlavně žít podle toho, jak kdo pískne a navštěvovat rodinu a všechno příbuzenstvo, řídit se jejich radami a vlastně žít život, který jim kdo nařizuje a radí, ale nežít ve své podstatě svůj život.

A kam se kurňa poděl život o kterém takový mladý člověk snil? Kam se poděly sny? Kam se poděla svoboda toho, že se člověk na škole těšil, že až vyjde, bude dospělý a bude moci žít tak, jak sám chce.

Na škole, jsou největším oponentem a autoritou učitelé, jsou to oni kdo brání v tom dělat si co člověk chce a vlastně brání svobodě, ano tak jsem to vždy vnímala já.

V dospělosti to není vlastně už nikdo, ale jsou to rady od rodiny, příbuzenstva a hlavně od lidí, kteří Vás moc neznají, ale vidí Vás párkrát za rok ani to ne a mají plnou pusu rad toho, jak byste měli žít a co byste měli dělat. Vlastně autorita a oponent jako takový fyzicky není – neexistuje, ale pokud si tohle připustíte dovnitř sebe tak to dokáže být vlastní nepřítel sám v sobě, který se ve Vás v podobě těch rad a nesmyslně radících plků uhnízdí a Vás to pak stresuje a brání ve svobodě a šťastném životě.

Nemám nic proti tomu, když se pro ty dospělé pokroky v životě člověk rozhodne sám, protože to tak cítí a činí ho to šťastným, v pořádku a plně podporuji v tom, aby byli lidé šťastní a plnili si přání a sny v životě.

Jen tak dál, ale hlavní je aby to bylo vlastní rozhodnutí toho člověka a ne aby jednal tak, že jedná jako na popud něčího plku, nebo nechtěné rady.

Ano, víme jak moc dokáží nechtěné rady otrávit náladu a jak dokáží i zamrzet. Rady o které nikdo nestojí a neptá se jsou k ničemu a nic dobrého nedají, proto se nevyplácí je vůbec lidem dávat.

Nuže, fajn, koluje společností tyhle rady o tom, že jak člověk vstoupí do dospělosti tak by hned si měl najít práci, nebo založit firmu, vydělávat, najít si bydlení, rychle se zabezpečit, něco málo našetřit, pořídit si hlavně auto, najít si drahou polovičku, tu si pokud možno co nejdříve vzít, protože se to sluší, ale když se nevezmou tak se nic neděje, hlavně aby spolu byli déle než rok a byl to jakože vážný vztah – tak tomu společnost říká, no a aby ti dva hned měli spolu dítě a pokud spolu vydrží tak i víc dětí, ale hlavně ať mají a pokud možno co nejdříve a nečekají.

Ano a takhle Vás tím začnou hltit. Umíte si představit, když bychom všichni se dle této rady řídili tak jak by život každého z nás byl naprosto stejný a jednolitý?

Já si to raději představovat nechci, to by bylo jak jedním vrzem všechno, jak za dob před rokem 1989.

Nu a upřímně tohle je sice fajn takové hloupoučké rady, dle kterých se Díky Bohu, Vesmíru a andělům málokdo řídí, téměř nikdo . A jsem za to ráda, že se tím už málokdo řídí. A z lidí se kterými se bavím tak díky Vesmíru už jen pár lidí se kterými naštěstí nemám tak těsný kontakt, tudíž mě to nijak neovlivňuje, nebo prostě nerozesmutňuje. Díky Bohu a Vesmíru jsem v kontaktu a bavím se s lidmi, kteří na nic nespěchají a jsou v tomhle opoždění tak, jako já. Na všechno dost času a od dospělosti čekají to, že jim to dá svobodu a možnost si užívat života. Přesně to na co jsem se za dob dospívání a dětství tolik těšila a pro co jsem žila celou tu dobu, až budu žít v tomhle věku a budu si užívat toho, že můžu všechno. A ano tak i žiji. A jsem za to ráda, že dospělost mi tohle vše přinesla a můžu žít dle vlastních pravidel. Není to o tom, že by člověk byl nezodpovědný to právě ani tak ne, nebo že by to důležité šlo okolo mě, to ne. Ale spíše je to o tom, žít podle sebe a podle svých pravidel v tom je ta svoboda a o tom důležitěji ten život beru, protože vím, že konečně a díky Vesmíru za to, žiju daleko od těch všech nechtěných rad do života co bych měla a neměla. A díky Bohu za to, že takové lidi nepotkávám a neslyším to denně. Já jsem tak tomu životu vděčná za to všechno.

Nicméně co se tak bavím s lidmi, které vídám a se kterými se přátelím a jsou to mladší dospělí tak vidím a slyším od nich, že na tyhle všechny pokroky vůbec nejsou připraveni a vůbec o tom ani neuvažují. Že jim vlastně to, že mají jen tu práci vyhovuje a už si jen užívají a že to ostatní jde mimo ně. Mají jen sebe, někteří mají jen práci, nebo školu a jsou i bez drahé polovičky a neschází jim to, jsou tak spokojení a ani nikoho nehledají, mají sebe, svůj život, přátelé a rodinu a nic jim nechybí, jsou spokojení. A já lidem štěstí a spokojenost v životě přeji, ať už jakkoliv tak hlavně ať jsou šťastní a spokojení, to je to na čem v životě záleží.

A jsem ráda, že žiji v době, kdy je víc lidí takhle nepřipravených na tu dospělost v tom starém pojetí a s těmi pokroky, jsem ráda za to, že to tak, jak to mám já má více lidí a můžu si o tom s nimi na pohodu popovídat a vím, že si budeme notovat.

Nač spěchat a nač prostě žít podle starých rad, které už dneska neplatí a jen je drží ta starší generace – někteří – ne všichni.

Proč vlastně? Proč si ničit život žitím podle rodiny a podle nechtěných rad známých, kteří Vás ani pořádně neznají? A proč si ničit život tím, že byste žili tak, jak by se dle věku mělo? Proč jako?

Je to Váš život a Vy si jej můžete i klidně proflákat když budete chtít, je to jen na Vás a kdo s tím co zmůže? Nikdo a naprosto nic. Jen Vy sami.

Děkuji za to, že jsem nepřipravená na tyhle všechny dospělácké pokroky a děkuji za to, že jsem duší puberťák který si užívá života a je ještě kuřátko, které užívá života naplno. Děkuji za to a hrdě se hlásím k tomu, že jsem podle všechno nevyzrálá a vůbec nic nevím o životě a že nic neplánuji :-) a upřímně děkuji za to, cítím se tak skvěle. A ano hrdě řeknu, že jsem ráda nevyzrála a baví mě to, aspoň máte o kom plkat.

Děkuji za to, že mí přátelé a známí to mají z velké části také tak a že se s nimi můžu o tomhle všem bavit jako sobě rovnému a na stejném vlně. Děkuji za to, že v dnešní době přibývá lidí, kteří nikam nespěchají a nežiji dle nechtěných rad. Děkuji za to, že to všechno jde tak skvělým směrem a staré rady se již neposlouchají.

Děkuji.

Zdroj obrázku: HAVRÁNEK, Petr. Každý den s citátem [online]. [cit. 29.3.2019]. Dostupný na WWW: https://kazdydenscitatem.cz/citaty-o-zivote/nejdulezitejsi-veci-je-uzivat-si-zivot/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *