Mrhání časem

Aneb, když máte dostatek volného času pro sebe a chcete jej strávit s někým a ten člověk ten váš drahocenný čas si jej vůbec neváží a neužívá.

Jedna z mála věcí, která mě dokáže opravdu vytočit je ta, když promrhám skvělý volný čas, který jsem si představovala, že nějak strávím, nebo dokonce jsem již byla domluvená, že se nějak stráví.

Asi to všichni známe. Těšíme se na volno a když jej máme, tak máme očekávání a představy, či plány, co dělat a když to nezávisí jen na nás tak se někdy najde takový blb, který prostě si myslí, že ten čas je automatika a že takového čas na něj/ní budeme mít mraky a přistupuje k tomu z nechutí, samozřejmostí a bez vděku. To mám pak chuť takového člověka prolískat na místě.

Čas je drahý a omezený pro nás všechny, v tomhle je spravedlivý pro nás všechny, každý máme 24 hodin denně, nikdo nemáme víc a je jen na nás jak jej strávíme.

Dokážu leccos pochopit, něčí povinnosti, práci, školu, aktivity, zájmy, koníčky, přátelé, cokoliv, vím že každý toho máme mraky, co dělat a co musíme dělat. Rozumím všemu tomuto. To je prostě život, ale mám za to, že rozumní lidé se vždy dokáží dohodnout na vzájemně stráveném volné čase a o to víc, když toho společného času mají méně. O to spíš by se měl člověk kousnout sebeovládáním a vážit si toho, že takový zaneprázdněný člověk si udělá čas a chce jej s tebou trávit.

Já to tak mám a ještě mu za to poděkuji, že si udělal čas i když hodinu, nebo půl hodiny na pokec. A proto mě vytáčí, když někdo si myslí, že váš čas je samozřejmost, nestydí se vám to z ničeho nic zrušit, anebo tedy se sejde, ale tváří se znuděně, nebo tak nějak že ho nic nebaví a nic nechce dělat, neptá se vás, nemluví s vámi, je ticho, nic se neděje a prostě je tzv. Nuda na obou stranách. Snažíte se to nejdříve zachraňovat nápady, tipy, rady, všemožnými tématy o čem kecat, ale i pak vám to jednou dojde do konečné a když druhá strana nespolupracuje, tak je to pak velmi těžké to udržovat při životě tu konverzaci. To mám pak sto chutí se sebrat a odejít a radši bych se procházela po venku sama někde a uklidnila si myšlenky, nebo šla domů a ten čas trávila i kdyby o samotě produktivněji nebo přínosněji jinak, tak jak by mě bavilo. A ano už se několikrát stalo, že jsem se prostě sebrala a odešla, na rovinu to řekla to co si myslím, že je to nuda a že mrhá časem nás obou, že takhle jsem si to nepředstavovala a že svůj čas raději strávím jinak. Ano, lidi čumí, když jim to vpálíte, ale myslím si, že si zasloužím a každý si zaslouží svůj čas věnovat něčemu, co ho baví a ten čas je prostě důležitý. Neříkám stát se samotářem a na lidi kašlat, to vůbec ne, ne. Avšak netrávit je třeba zrovna s člověkem, který prostě bere jako samozřejmost váš volný čas, nesnaží se to nějak zpříjemnit, oživit, ani se nebaví, zívá nudou, nejraději by spal a vy jste jen do počtu, nic jinak žádná snaha o aktivitu, nebo splnění vašich přání, nic prostě.

Jako já chápu, že lidi jsou náladoví a pokaždé prostě ta nálada není, rozumím a jsem zvyklá na to, ale tohle není o náladě, to je vyloženě už automatika, která mi vadí. Nerada jsem, když někdo bere mě nebo něco co dělám, jako automatiku. Takhle to nefunguje, nic není automatika, vždy je to z dobré a svobodné vůle dotyčného. Když nebudu chtít, nemusím to dělat a nikdo se mnou nepohne. Když budu chtít, udělám to, protože chci.

Nemyslím to zle, že bych tu někým pohrdala, že je nudný, nebo stereotypní, nebo že prostě mám ráda akci a je těžké mě zabavit, opravdu nikým nepohrdám, jen prostě jsem nastavená, že čas je drahý a vzácný a když už je ten volný čas je třeba jej strávit naplno a užít si jej, kor když se vidí člověk s někým s kým se za celý den, nebo za celý týden nevidí. Tak si myslím, že oboustranné nadšení a radost je na místě, aspoň drobet. Rozhodně nechci žít nyní i do budoucna v tom, že se s někým uvidím a on/ona mě bere jako člověka který vždy přijde, udělá si čas a přileze a už ani nebude mě brát na vědomí, prostě se ke mně bude chovat jak k podělané samozřejmosti a ten čas a domluva tak dle toho bude vypadat.

To chci tak moc, když chci, aby prostě se bral čas vážně a jako jediná věc, kterou si nelze zaplatit a získat zpátky?

Proč prostě si někteří lidé myslí, že času je neomezeně nejen jejich čas, ale i čas ostatních lidí? Vždyť ten čas ostatních lidí nemůžou znát.

Prostě a tak jednodušše, je to jedna z věcí, která mě dokáže rozčílit a mě jen tak něco nerozčílí, většinou zklame, nebo znechutí. Avšak tohle si beru osobně, to je jak kdyby ten člověk pohrdal mnou a to prostě mi vadí. Mám ráda, když lidi berou domluvu a slovo seriózně, drží sliby a těší se na strávený čas i přes to, že pokaždé nemusí být nálada, ale i tak se dá prostě mluvit a něco dělat, podniknout a zlepšit si ten společný čas. Já třeba po náročném dni nejsem ten typ, co zapadne a nikoho nechce vidět, ale ráda si povídám s někým, vidím se s někým, nebo ráda někam vypadnu na jídlo, nebo ven se vyvětrat a odpočinout si od všeho, taky pokaždé nemám náladu, ale prostě to neznamená, že si kvůli špatnému dni, nebo náladě všechno pohřbím i to příjemné co na tom dni mám. Prostě mrhat časem svým, nebo ostatních časem by se nemělo. Ať si člověk promrhá klidně svůj čas, to je jeho volba, ale ostatním, ať ho nemrhá, je to sobectví pro mě a pohrdání časem druhých. Nikde totiž není napsáno, že další a další příležitost bude se vidět znovu, nebo že ten člověk se bude chtít stále bavit a kamarádit. Nic není samozřejmost, vždy je to o dobré vůli.

Zdroj obrázku: TRYIT.CZ © 2017 VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA. INFO@TRYIT.CZ. tryit.cz [online]. [cit. 30.7.2021]. Dostupný na WWW: https://tryit.cz/upl_web/p15mrhani-casem—ford.php