Na úvod rovnou sděluji, že není to návod, který okamžitě vyřeší Váš život a problémy a možná tento návod není vhodný úplně pro každého. Každý z nás jsme originál a každému pomáhá, zabírá něco jiného, protože každý máme svou originální cestu životem, takže prosím berte tento článek inspirativně, informativně, buď vám něco dá, anebo ne. Je to čistě můj úhel pohledu a to co vždy zabralo mě na šťastný život. Děkuji a nenechte se již dále tímto proslovem rušit, jdeme na to.
Šťastný život, věčné téma za kterým se většina lidé žene, troufnu si tvrdit, že každý. Každý chce být v životě šťastný a tak lidé hledají způsoby, cesty a možnosti jak být šťastný.
Od 15 let, kdy jsem se již intenzivně zajímala o duchovno a osobní rozvoj jsem pochopila, že pro život je důležitější být šťastný než něco dokázat. Pro šťastný život a šťastný pocit mi přijde, že není potřeba se tolik nadřít. Člověk se nadře pro své touhy, pro cíle a pro to aby upokojil svou seberealizaci, či své ego, nebo svůj mozek, potřeby a tak dále. Ale srdíčko upokojit do štěstí si myslím, že nedá takovou práci. Ke štěstí stačí méně. Kolikrát se až divím, jak málo stačí k tomu, aby se člověk cítil šťastně. Jak si tak žiji životem tak pro mě za mě mám vždy tendence si zaměňovat v životě svůj cíl – být šťastná a něco dokázat, něco ukázat lidem, předvést se, předvést svůj um, schopnosti, něco předat lidem, učit je. Pojem štěstí a něco dokázat si velmi často zaměňuji za priority a proto se mi pak v životě často stává, že na něčem pracuji, jsem tu pro lidi, dělám své povinnosti, snažím se, starám se, dělám si čas na lidi, jsem pro ně oporou, pomáhám jim, učím je, radím, ale pak cítím jakýsi pocit vyhoření a jsem jak prázdná schránka, protože zapomínám na to, abych také udělala něco pro sebe, abych se cítila také já šťastně.
Zapomínám po lidech něco chtít, požádat o pomoc, nechat si poradit, delegovat povinnosti i na někoho jiného, dělám něco pro dojem, nebo pro to abych vypadala dobře, abych si udržela pověst, abych se zalíbila. Vím, že to není dobrá cesta a proto se mi to pak vrací nazpátek a to tak, že pak žiju čistě mechanicky, vytratí se z mého cítění radost, ostatně moje oblíbená emoce v životě. A pak už žiji tak, že něco dělám, nebo jsem s někým, nebo někde jsem a necítím vůbec nic, cítím jen vnitřní prázdno. Nerozčílím se, nejsem smutná, nejsem deprimovaná, nejsem ale ani šťastná, veselá, vlastně vůbec nic, den mi přijde takový jednolitý a pak můžu být kdekoliv i někde na návštěvě i několik desítek km od domova a nic necítím. Můžu pak být středem zájmu u mužů, naparáděná, atraktivní a kolem mě kamarádi, přátelé a nápadníci, ale já se cítím prázdně. A ani mě to pak neštve, jen to štve mého parťáka. A mě pak docela dlouho trvá než se odzabedním a pochopím, asi tahle prázdnota a jednolité žití bez emocí a bez dávání sama sebe do toho je pěkně na lejno. A to je jen důsledek toho, že jsem dlouhodobě své emoce, pocity a své cíle odkládala a jen dělala co je potřebné, co by se mělo a pro druhé lidi, až se pak duševně vydám úplně.
Pak se jen divím, že se mi životě nic nehýbe a ani pozitivní změny nepřichází, bodejť by ano když si je nepřitahuji a žiji mechanicky, že?
V životě jsem si nesčetněkrát potvrdila jednu věc a to tu, že jakmile dáte sami sebe na první místo a začnete dělat to po čem jste vždy toužili dělat, nebo začnete dělat to co vás baví, ať je to cokoliv, jedna činnost, hobby, práce, aktivita, cokoliv tak vždy je to správný krok k vlastnímu štěstí. A jakmile se tomu začnete pravidelněji, či častěji věnovat, tak mi přijde jako kdyby se život otevřel dobrým směrem a najednou se to začíná vše krásně barvit do barev. Přináší to postupně radost do života a vás to všechno víc baví. Jakmile začnete dělat to, co skutečně chcete a po čem toužíte, kam vás to táhne tak je to vždycky dobře, to je to kam srdíčko chce a za tím by si měl člověk jít. Povinnosti a být tu pro druhé lidi to můžete dělat stále taky, avšak je taky dobré umět si sám pro sebe vyhradit čas a věnovat se něčemu, co vás těší, ať je to cokoliv. Jakmile to tak budete dělat vaše srdíčko se naplní štěstí a jakmile jste naplnění štěstí tak úplně jinak vyzařujete a tím pádem do svého životě i přitahujete šťastné události, pozitivní změny, vhodnější lidi a tak dále.
Taky je důležité umět některé lidi ze života vyndat, jakmile vás kontakt či přátelství s někým netěší, je to špatné a je lepší se s tím člověkem nevídat úplně, či omezit kontakt. Vždy se mi to osvědčilo, jakmile z vašeho života odejdou nevhodní lidé se kterými se nerozumíte, nebo se necítíte dobře, tak tím vyhozením děláte prostor pro vhodnější lidi se kterými vám bude hezky. Není to kruté, prostě takhle to funguje a dělá to tak hodně lidí.
Taky je dobré nedělat všechno sám a nedelegovat jen sám na sebe veškeré povinnosti a starosti, je to o tom se umět svěřit, požádat o pomoc, někoho o něco poprosit, hodně vám to ulehčí břemeno povinností a vy tak máte víc času na sebe. I tohle je důležité. Je hezké tu být pro lidi, ale taky si dovolte, aby tu někdo byl pro vás a mohl vám pomáhat, některé lidi to také bude tak naplňovat, tak jako Vás.
Když toto budete dělat, tak pak si nemusíte cvičit komunikaci, kde co říct a jak se tvářit, ten úsměv bude procítěný a lidi vycítí, že jste šťastní a nemusíte se jen tak tvářit, nebo mít prázdný úsměv. Je dobré umět některé zbytečnosti odložit a na některé věci se vyloženě i vykašlat, ne všechno je tak pro život úplně nezbytně nutné. Když se podíváte nikdo tady není ideální a každý má své chyby. Takže si dovolte i chybovat a i některé věci prostě nedělat. Nebo aspoň nedělat to všechno sám. Neslevovat z nároků na lidi jen na úplné minimum, ale uznat, že si člověk nemůže rozumět s každým, nelámat věci přes koleno a pochopit, když to s někým nejde tak to prostě nejde a nechat ho jít dál životem.
Avšak to hlavní, mít se rád takový jací jste, dělat to co vás baví, mít na sebe čas, jít tak, kam vás to táhne, nechat si pomoci, požádat o pomoc, nedělat všechno sám, dovolit si udělat chybu, dát si své vlastní štěstí na první místo a nehnat se za tím co z vás chtějí mít ostatní lidé. Neřešit tolik co si o vás kde kdo myslí, neřešit co si o vás myslí rodina. Najít vůli jít dál a nevyčítat si chyby z minulosti. Umět odložit to, co se stalo a mít silnou vůli, nenechat se strhnout pomluvami, nebo negativními lidmi z minulosti.
Mně to tedy všechno vždy pomohlo a můžu potvrdit, že ten první krok je nejdůležitější a vše ostatní vám pak začne nabíhat i samo, šťastné příležitosti, vhodní lidé, správná doba….
Zdroj obrázku: © 2009-2020. DEPOSITPHOTOS INC., USA. depositphotos.com [online]. [cit. 17.7.2020]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/stock-photos/%C5%A1t%C4%9Bst%C3%AD.html