Musím vidět

A ano prostě takový mini seznámek věcí a událostí, které prostě když si člověk sesumíruje tak musí ještě zažít a vidět. Proč ne? Když jsem se hlouběji nad sebou zamyslela, tak jsem přišla na to, že mám silnou vůli žít a miluji žít, i když to někdy bolí.

A tak nějak to uvědomění mě nakoplo do života takovým elánem, že se na všechno tak těším, jako malé děcko.

Řekla jsem si, že v tomto životě ještě musím momentálně vidět spousty věcí, jako třeba: musím vidět jednu dotyčnou osobu šťastnou, aby viděla, že všichni lidé v mém postavení, které ji přijdou do cesty nejsou stejní, musím vidět, jak jedna osoba vztekle odchází někam jinam, kde si myslí že si jakože polepší, přitom si na sebe uváže vlastně vytvořený bič, musím vidět, jak člověk, který nepřiznává pravdu tak bude muset udělat rozhodnutí které se mu líbit nebude, ale bude jediné správné i přes to brblání a nechuť to udělá a to musím vidět, musím vidět jeden rozchod z důvěryhodného zdroje (ne nejsem škodolibka, která by rozvracela vztahy a manželství to ne, ale úzce to souvisí s tím, že chci vidět jak někdo odejde s tím, že si polepší a přitom si nepolepší vůbec a spadne do bláta), musím vidět ten hnusný a vzteklý obličej až se jedna osoba něco dozví a bude se vztekat na místě a házet hovnama doslova, potřebuji vidět jak jedna osoba dokonale ztratí nervy a z alter ega noblesního chladného člověka bude malý vztekloun, přeji si vidět jak jeden člověk coby předmět na svůj úkor vytrestá dva lidi, které naučí že se mají vlastně dobře a jen vytváří zbytečné problémy, které pak trápí lidi v okolí, potřebuji vidět obličej pár lidí až se něco dozví a dojde jim, že někdo tu není neustále zdráv a k dispozici a chodící učitel, nebo robot. Musím vidět jak se parťák bude usmívat radostí, když se všechno bude krásně vyvíjet a jakou bude mít radost, musím vidět jaké to je, když budou muset do práce lidé, kteří se práci neustále vyhýbali a byli líní. Musím vidět jak budou všichni čumět, jak někdo a něco byl jakože samozřejmý robot a najednou není, protože ejhle je to jen člověk také.

Tak to by bylo, tohle prostě ještě chci vidět a zákeřně a krásně se na to těším.

Dále co se týče do hlubšího a dalekého budoucna, tak si rozhodně přeji, aby se vyměnil okruh lidí v mém okolí k lepšímu, přeji si hlavně spokojenost a klid jak v pracovním tak osobním životě, již se nepřetěžovat a nejet na svůj úkor zdravotní, neobětovávat se, přeji si nadále cestovat, trávit čas na různých místech, bavit se s lidmi, kteří se umí bavit a sejít i v reálu a nejen po internetu, přeji si zvládnout sama sebe ( chi chi to berme s nadhledem), ale co už, to by stačilo, víc mě nenapadá. Těch přání je tak dost, že mi to několik let potrvá než si je vše splním. Přeji si především klid jak ve vztazích tak v pracovním životě, protože když je klid, tak jde všechno. Ne na sílu, ne za cenu přetížení, ne přes bolest, ale v klidu jde všechno a ať si říká každý kdo chce a co chce, já ty stresy a nátlaky fakt nemusím. Je fajn mít tolik cílů, protože se můžu na leccos těšit a dlouho jsem neměla takhle jasno v hlavě co chci a co musím vidět, že mi to všechno zní jako taková motivační propleskávačka. No proč ne, kdybyste mě slyšeli, jak jsem to tehdy sypala z rukávu jednoho dne a jak jsem byla veselá, to byste koukali a ještě byste tu motivaci ode mě možná chytli.

Zdroj obrázku: © MAGAZÍN OSOBNÍ ROZVOJ. http://www.osobnirozvojonline.cz/ [online]. [cit. 6.1.2022]. Dostupný na WWW: http://www.osobnirozvojonline.cz/rozvoj/jak-vytvorit-cil-ktery-se-splni

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Musím vidět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *